Pouze Radek Drulák a Jan Maroši nastříleli za Sigmu Olomouc více branek než Michal Ordoš. Ten jich zvládl 48. A střelecký apetit neztratil ani po konci profesionální kariéry. Nyní válí v kroměřížském okresním přeboru za celek Pečenice – Tetětice a za sezonu dal 27 branek.
„Něco tam je, ale už to moc nepočítám. Fotbal bych chtěl určitě ještě hrát, baví mě a mám chuť, i když po zápase člověka dva dny všechno bolí, ale vždycky to nějak rozchodím. Uvidíme, co bude další sezonu, je toho dost a záleží na času,“ přiblížil Ordoš.

Ten se v nižších soutěžích občas setká také s nějakými prupovídkami na jeho osobu, ale je to jen ojedinělé. „Vždycky se najdou takoví olympijští vítězové, kteří pořvávají, jak tys mohl hrát ligu? Ale co, mně je skoro čtyřicet, netrénuji a svoje si nějakým způsobem vždy odehraji. Ale na druhou stranu musím říct, že je tam respekt a úcta od protihráčů. Nikdy jsem žádný větší problém neměl,“ uznal.
Setkání po letech
Góly dával také na rozlučce Zdeňka Zlámala za tým Sigma 2012 – tedy po boku spoluhráčů, s nimiž vyhrál v roce 2012 Český pohár.
„Bylo to krásné setkání a strašně rád jsem přijel. Co jsem skončil v Olomouci, tak se tady vůbec nepohybuji, vrátil jsem se domů a na fotbal jsem ne, že zanevřel, ale odsunul jsem ho na druhou kolej a vrhl se do práce,“ popisoval Michal Ordoš, který momentálně pracuje v Rakousku.
Na stadionu 1. HFK Olomouc, kde rozlučka probíhala, si tak zahrál po boku Jana Schulmeistera, Michala Vepřeka, Marka Heinze a mnoha dalších fotbalistů. „Některé kluky jsem šest let neviděl, strašně rád jsem je viděl a večer si bylo o čem povídat. Tehdy jsme byli dobrá parta. Nebyly žádné skupinky a táhli jsme za jeden provaz. Těšil jsem se na všechny. Určitě tam jsou kluci, s nimiž jsem trávil více času, ale na hřišti to nebylo znát. Spíše na těch večerech,“ usmíval se.
„Mrzí mě, že nemohl dorazit Radim Kučera – obrovská persona v tu dobu, kapitán… Ale i další kluci, Kuba Petr, Navrc (Jan Navrátil), Pospa (Martin Pospíšil). Spoustu těchto mladých jsme naučili tehdy zatáčet a pak jsme je prodali,“ smál se.
Na Sigmu nechodím, ale svého koně sleduji
Na fotbal do Olomouce ale příliš nechodí. Na Andrův stadion zavítal podle svých slov pouze jednou, když Sigma hrála proti Seville, v televizi si ale ligu pustí.
„Je to takové nahoru, dolů, ale moc bych to hodnotit nechtěl,“ říkal. Rodák z Troskotovic má však v týmu Václava Jílka jednoho svého koně.

„Od nás z vesnice je tam Tonda Růsek, takže ho mám na očích. Kdyby proměnil všechny penalty v minulé sezoně, tak má asi deset gólů a všichni by ho plácali po zádech. Na to, jaký má věk, tak je to nadstandardní hráč. Myslím, že za takové tři roky, až se více vyhraje, si budou všichni říkat, jak to byl dobrý nákup,“ uzavřel Michal Ordoš.