„Základní cíle nastavil majitel. Chceme být trvale účastníky ligy. Hrát ve středu tabulky s možností vyskočit nahoru, s velkým důrazem na regionalitu našeho klubu. Myslím, že po podzimu se nám to daří," říká muž, který Slovácku šéfuje už osm let.

K solidnímu hodnocení jistě přispěly i dva poslední zápasy, ve kterých získalo Slovácko na půdě soupeřů čtyři body. Nemrzí vás z tohoto pohledu, že podzim už skončil?

Z pohledu těch posledních výsledků a výkonů je ta otázka možná na místě, ale jsem docela realista a musíme respektovat stav. Z kontextu těch posledních kol lze říct, že se mužstvo postupně konsolidovalo a i ve velmi improvizovaných sestavách a složitých situacích jsme dosahovali dobrých výsledků. To je určitě uspokojující a ukazuje to na charakter, který tým má. Ano, mrzí mě, že se už nepokračuje. Na druhou stranu, když vidím, že řada hráčů je zraněných a potřebuje se doléčit, tak je dobře, že podzim končí. Musím dodat, že pro nás končí celkem dobře.

Slovácko skončilo na osmém místě, má osmnáct bodů, to je solidní základ do jarních odvet. Souhlasíte?

Důležité je dívat se na fakta. Ta nám říkají, že máme osmnáct bodů a splnili jsme víceméně svůj cíl.

Byl to také jakýsi první blok bez Libora Doška, někteří fanoušci si bez něho ofenzivu klubu nedokázali vůbec představit…

Ano, začala éra po Liborovi. Věděli jsme, že se soupeři už nebudou bát Doška, už tam nenarveme Libora a něco se stane. Přijde něco jiného. My jsme to věděli a v rámci možností klubu jsme se na to připravovali. Troufnu si říct, že jsme byli připravení. Přišel Kone, který tu roli mohl převzít, ne tak silně, ale určitým způsobem ano.

Jenže Kone se zranil. Neuvažovali jste přivést další posilu do útoku?

To je pravda, najednou se zranil a nejenom celou přípravu, ale valnou část podzimu, nebyl k dispozici. A já se ptám? Může si klub dovolit dalšího Koneho? Nemůže. Je to nesmysl. Co by tady ten druhý Kone dělal, když se uzdraví ten první? My si to ani nechceme dovolit, nejsme Sparta, která musí, musí a má k dispozici obrovský kádr. Naše pokladna by to neutáhla. Odpovědnost spadla na hráče, kteří měli alternovat. Zajíc, Kerbr, Diviš, ale ani jedna varianta nebyla tak úspěšná, jak bychom si představovali . Nabízelo se hostování Tetteha a zranění Koneho byl také důvod, proč k nám přišel. Nebyl to pro nás neznámý hráč, Michal Kordula už ho vytipoval na testech v Ghaně.

V některých zápasech zůstal Kone za očekáváním, neodváděl optimální výkony. Byli jste s ním spokojeni?

A Libor Došek odváděl v každém zápase optimální výkon? Odpovězme si na to. Kone odehrál na podzim díky zranění jenom pět zápasů bez vystřídání. V posledních čtyřech kolech dal tři branky a měl dvě asistence. V tom okamžiku se dostal do pozice, kterou měl plnit. Do pozice, kterou jsme od něho čekali. Takhle jsme si ho představovali od letní přípravy.

Hráč musí cítit od klubu důvěru, i když se mu zrovna moc nedaří. V kariéře jsem zažil Radka Druláka, který si třeba pět zápasů nekopl, ale klub mu dával důvěru. Pak se jeho brankostroj rozjel. Ale rozhodně to není jenom o Konem. Mužstvo si sedlo, uvěřilo ve svoje schopnosti a výsledky se dostavily.

Zmínil jste Benjamina Tetteha, který přišel na hostování ze Standartu Lutych. Naskočil do šesti zápasů, dal jednu branku. Splnil očekávání?

Na to musím odpovědět trošku s nadhledem. Byť to nebylo vždycky produktivní a povedené, tak i gólem na Dukle prokázal určitou oprávněnost svého místa v kádru. Nemůžeme být nespokojení. Potřebovali jsme určitou kvalitu do kádru, on nepřišel zachránit Slovácko. Vytváří v týmu určitou konkurenci, je to kluk, který do týmu zapadl, není to žádný rušivý element. Na druhou stranu Kone je náš hráč, a pokud je zdravý, tak dostává od trenéra logicky přednost a záda mu kryje Zajíc.

Právě Tomáš Zajíc je asi největším překvapením podzimu. Je to jeho první ligová sezona a vstřelil už tři branky.

Všechno zlé je k něčemu dobré. Zranil se Kone, urychlil se vývoj odchovance Zajíce, který vyletěl a dal tři ligové branky. Dám vám příklad. Kolem Néstora z pražské Dukly je obrovský boom, odehrál bez výjimky celý podzim a dal pět branek. O co jsou méně hodnotné Zajícovy góly? Když je ze Slovácka, tak se hodnotí méně? Musíme být hrdí, že jsme vychovali Zajíce, on nespadl z nebe. Je to odchovanec, tady se něco daří, ten kluk ukazuje něco, co bylo a je naším cílem. Věřím, že do budoucna je schopen nahradit Koneho. Tohle se nám děje na řadě dalších pozic. Do zimní přípravy půjde pět hráčů z juniorky – to je náš cíl. Většina těch kluků jsou členové reprezentačních kádrů. Kdybychom je měli ve stejné kvalitě někde kupovat, tak si takové fotbalisty nemůžeme dovolit.

Pojďme k dalším hráčům. Smlouva končí Filipu Hlupikovi. Bude mu nabídnutý nový kontrakt?

Má možnost v klubu zůstat, je to na jeho rozhodnutí. Je trošku frustrovaný tím, že nedostává tolik příležitostí na místě, které je mu vlastní. Na místě Jardy Diviše, kterého upřednostňoval trenér. Nabídku má, myslím, že velmi kvalitní.

Dostal od klubu vylepšenou nabídku?

Určitě má nabídku, která je lepší než jeho předešlá smlouva. Myslím si, že se dostal na strop možného, co se ve Slovácku sluší.

V sestavě se neobjevuje ani Matěj Biolek. Co je s ním?

Bohužel, na podzim nenavázal na výkony z uplynulého ročníku. Trenéra nepřesvědčil, navíc přišlo zranění, nemohl se potkat s výkonem a do kádru se nevešel. Skončil v juniorce, ale tam se znovu zranil. Celý podzim byl z jeho strany nepovedený. Je otázkou, jestli dostane příležitost v zimní přípravě nebo někde na hostování.

V jakém stavu je Luboš Kalouda?

Je to pro nás trošku složitý případ. Luboš je obrovský profesionál, pracuje na sto procent, ale rozhodující slovo, kdo bude hrát, má trenér. Pro nás jsou to velmi těžké případy. My jsme trpělivý klub. Když se hráč zraní a je třeba půl roku nebo i rok mimo, tak ho zajišťujeme i nadále. To je případ Kalouda. V průběhu podzimu došlo k úplnému vyléčení, pak to bylo jenom na trenérovi, jestli využije jeho služeb. Ten jeho služby na podzim prostě nevyužil.

Lukáš Sadílek hostoval na podzim v druholigovém Sokolově. Půjde do zimní přípravy?

Půjde do přípravy. Uvidíme, co bude dál.

Počítáte s dalším možným posílením kádru pro jarní odvety?

My nejsme klub, který bude překotně kupovat. My jsme zaměření na hráče, které si vychováme. Na Zajíce, Havlíky, Civiče… Jestli nepůjdeme naší cestou, tak umřeme. Nemůžeme byt jako ostatní. Nechceme kupovat průměrně hráče. Když si řekneme, že dáme tři miliony za přestup, tak koho si myslíte, že koupíte? Nepotřebujeme tady hráče, kteří chodí po různých klubech. Jaký bude rozdíl, když budou ve Slovácku? Žádný. Máme tady Havlíka, Civiče, to jsou fotbalisté, kteří mají hodnotu dvanáct až patnáct milionů. Naše strategie je už několik let známá, ale pořád slyším od diváků i novinářů, kde máte posily. Podívejte se na Brno. Před sezonou udělalo šest nových hráčů a kde je v tabulce? Olomouc v loňské sezoně přivedla dvanáct posil. Výsledek znáte. My nikoho a skončili jsme na osmém místě.

Divák si žádá nové tváře. Obměna kádru ve Slovácku je minimální…

Ani po těch letech nejsou někteří lidi schopni pochopit, že na trávníku hrají děti těch diváků. Měli by na to být hrdí. Jsou to naši kluci, kluci z regionu. Odchovanci klubu, kteří mají Slovácko v srdci. Přijďte se podívat na každoroční akci klubu na závěr roku v Kině Hvězda a pak to pochopíte. Nechci sem tahat třeba Mahmutoviče za sto padesát tisíc měsíčně. Základní cíle nastavil majitel. Chceme být účastníky ligy. Hrát ve středu tabulky s možností vyskočit nahoru s velkým důrazem na regionalitu našeho klubu, s velkým důrazem na region Slovácka. V těchto mantinelech pracujeme.

Nemá Slovácko ambice atakovat pohárové příčky?

My máme nějakou dlouhodobou koncepci, na které můžeme stavět v době dobré i špatné. Důkazem toho, že je kvalitní a nelítáme ode zdi ke zdi je, že máme v posledních pěti letech dobré výsledky. Samozřejmě, trnem v oku může být to, že nejsou vynikající, ale pak si můžeme pokládat další otázky. Jestli má Slovácko na to, aby atakovalo pohárové pozice a jestli má jít cestou překotného doplňování mužstva a s jakým výsledkem? To taky může být cesta s rozpočtem, který se nafoukne a ve finále se neodrazí na výsledku. To už tu jednou bylo za bývalého majitele, kdy se situace finančně nezvládla a klub před krachem zachránil pravé stávající majitel pan Zemek.

Na podzim se ještě mezi fanoušky hodně diskutovalo o zvýšeném vstupném na derby proti Zlínu. Proč k tomuto kroku klub přistoupil?

Stejně jako třeba Plzeň nebo Sparta, které na mimořádné zápasy, na něž jsou plná hlediště, zvyšují vstupné, tak jsme ho po rozhodnutí majitele a představenstva zvýšili i my. Klub z něčeho žije a bojuje o každou korunu, získáte vyšší výnos do pokladny. Na druhou stranu to nepocítí naši věrní fanoušci – permamentkáři. Osobně si myslím, že zvýšení o padesát korun bylo zanedbatelné.

V závěru podzimu udělalo vedení klubu opačný krok. Na Hradec Králové se šlo za desetikorunu. Jak to hodnotíte zpětně?

Bylo to znovu na přání majitele, který chtěl, abychom předchozí výhru z Karviné zhodnotili i slušnou návštěvou na Hradec. Snad bychom toho i docílili, ale nejhorší počasí za celý podzim a trvalý déšť to překazil. Byla to snaha ukázat všem lidem, kteří pravidelně na fotbal nechodí, aby viděli, že fotbal na našem stadionu je dobra zábava.

Průměrná návštěva se každou sezonu viditelně zmenšuje. Vidíte v tom nasycenost regionu prvoligovým fotbalem nebo třeba konkurenci sousedního Zlína?

Nemyslím si, že by se nějak prolínal divácký zájem se Zlínem. Řekl bych, že je to celkem přirozené. Určitě si vzpomínáte, že když se postupovalo do ligy, tak na tréninku se Švancarou bylo kolem dvou tisícovek fanoušků. Byla euforie, hlad po první lize. Dnes vidím dva faktory. Ta přesycenost tady pochopitelně je. Lidi si na ligu zvykli, jestli jste v lize osm let, tak může dojít k jakési divácké únavě. Ten trend zvrátíte výbornými výsledky, ale zase jenom krátkodobě. Druhá věc je, že se nám na podzim nedařilo dělat dobré výsledky doma. Pořád máme průměr něco přes čtyři tisícovky, což jsou na českou ligu dobrá čísla, ale určitě nemůžeme jásat. Jenom pro zajímavost. Na Dukle bylo tak pět stovek lidí, v Boleslavi hlásili 1200 fanoušků, ale bylo jich tam tak dvě stě padesát. Podobné to bylo i v Teplicích. V neposlední řadě u nás nehrály kluby, které přitáhnou plný stadion. Sparta, Slavia, Brno. Počkejme s tímto hodnocením na konec sezony. Ale i přesto si myslím, že Slovácko má v kontextu ostatních ligových týmu pořád velmi slušnou diváckou základnu.

Jsme těsně za polovinou aktuálního ligového ročníku. Co vás na podzim nejvíce potěšilo?

Nevím, jestli to dokážu přesně vystihnout, ale to, že naše áčko se dokázalo po odchodu Doška rychle dostat do tempa. Mužstvo našlo svou tvář, semklo se a ukázalo svoji sílu. Radost mně dělají naši mladí hráči, kteří nejsou pouze doplnění kostrou zkušených fotbalistů. Podle mě je to jediná správná a životaschopná cesta. Skvělou práci odvádějí i trenéři v akademii, za každého bych dal ruku do ohně.

Co se podle vás naopak nepovedlo? Co vás mrzí?

V obecné rovině, taková ta zahleděnost do negativ a neochota vidět dobré věci. To mě může mrzet a docela mrzí. Nemrzí to jenom mě, ale může to mrzet i naše mladé hráče, kteří citlivě vnímají to, ze i když nechají na hřišti všechno, tak se nevyhnou nevybíravé kritice. Když necítíte podporu, i když se vám zrovna nedaří, potom na vás přijde taková vnitřní frustrace.

Divák je vždycky náročný. Myslíte si, že ten hradišťský je jiný než v Praze?

Možná jsem to nesprávně zúžil jenom na diváka, ale řekl bych, že Slovácko by potřebovalo větší drajv obecně. Nechci říct, že se v regionu cítíme jako ostrůvek na poušti, ale když přijedete do města, kde se fotbalem žije, tak to na vás dýchne. Všichni se zajímají, všichni chtějí řešit fotbalové věci. My můžeme dělat jenom to, že budeme dál tvrdě pracovat. Když to shrnu, tak mám pocit, že by si klub zasloužil v regionu větší podporu a pozornost zejména v oblasti sponzoringu. Potřebujeme ji, potřebujeme cítit, že lidi tu ligu tady chtějí a jsou za to rádi.

Majitel Zdeněk Zemek převzal klub před deseti lety. Mluví se o spojení nebo dokonce prodeji Moravským naftovým dolům. Jaká je budoucnost Slovácka?

Moje úloha je řídit společnost, dělám pro to maximum a vkládám do klubu veškerou svou odbornost. To, na čem si společnost zakládá, je rozdělení kompetencí a nesení odpovědnosti za ně. To je moje doména, aby firma fungovala. Kompetence jak řešit majetkové vstupy není na mně. To je odpovědnost pana Zemka. Když se rozhodne, že klub zítra prodá, tak ho prodá, on se o tom se mnou bavit nebude. Má svoji strategii, a když se rozhodne, že tu zítra nebudu, tak tu prostě zítra nebudu. Pokud mohu mluvit za sebe a jsem tady, tak naše společnost má systém své práce, která je v uvozovkách skrytě obdivována drtivou většinou odborníků z celé republiky. Všechny výsledky, které se tady dějí, jsou výsledkem naší práce, nic nám nespadne z nebe. Někdy mám pocit, že se to tak nebere a mnozí hledají důležitost v prkotinách.