Před třinácti lety jste porazili Žižkov 4:0, tehdy bylo vstupné také 10 korun. Vzpomenete si na ten zápas?

Jasně. Pro hráče to bylo krásné. Byly plné tribuny, po zápase to byla po výhře euforie. Krásný zážitek. Doufám, že se něco podobného zopakuje 
i tentokrát. I když já to budu kvůli trestu sledovat jenom 
z tribuny. Pro kluky by to mohl být zážitek.

Pamatujete si, v jaké situaci tehdy Slovácko bylo?

To už se mi z paměti za ty roky asi vymazalo, ale vím, že to byl důležitý zápas, ve kterém jsme potřebovali zabrat. Vím, že jsme fanoušky potřebovali a ti nás fantasticky podpořili.

Je hodně jiné hrát před vyprodaným stadionem?

Určitě je to motivace navíc. Když je plný dům, hráči podporu úplně jinak vnímají. 
V hlavě máte něco úplně jiného, než když je stadion poloprázdný a nefandí se. Když je plno, změní se hráčův pohled na všechno, přepne do jiného režimu. Snad bude plno a postrčí nás to k vítězství.

O důležitosti zápasu je zbytečné se bavit…

Jde nám 
o hodně. Tento zápas hodně napoví, jestli budeme mít klidnou zimu. Pokud bychom nevyhráli, museli bychom se hodně strachovat. Naopak se sedmnácti body už můžeme myslet na klidnější zimní přestávku.

Doma jste na podzim vyhráli jen jednou, ale čtyři zápasy skončily remízou. Jak to, že se vám tyto zápasy nepodařilo překlopit ve výhru?

Měli jsme hodně šancí, ale bohužel se nám nedařilo je ve většině zápasů proměnit. A když neproměňujete šance, tak je to vždycky těžké. Doufám, že teď se nám to podaří zlomit a bude to přesně naopak, než třeba v posledním zápase.

Zápas budete sledovat jen z tribuny, mrzí vás to?

Bude to pro mě těžké. Nemám rád, když nejsem na hřišti a jsem i nervóznější. Vždycky to prožívám. Určitě půjdu na stadion, přijdu před zápasem i po něm do kabiny, ale budu se dívat jen z tribuny.

Hecujete v průběhu týdne kabinu, i když nebudete hrát?

Myslím, že kluci pochopili vážnost situace, ví, že musí dřít nadoraz. Dokonce bych řekl, že nám to už šlape a stačí, když někdo zavelí a půjde to. Určitě ale v kabině budu.

MAREK JANOŠ, MICHAL SLADKÝ