Ani někdejšímu vynikajícímu krajnímu záložníkovi či útočníkovi neuniklo, že celek z Uherského Hradiště pěti výhrami v řadě překonal klubový rekord, po sobotní bezbrankové remíze s Českými Budějovicemi stále drží čtvrté místo a každým kolem se přibližuje Evropě.

„Jsem rád, že se mu tak daří. Poháry by mohly klapnout,“ věří bývalá opora Slovácka.

O mančaftu nemá detailní přehled. Osobně zná jenom Kadlece a Petrželu, své někdejší parťáky. Dříve nastupoval také s Palinkem, současným asistentem. „Je vidět, že tam je stále dobrá parta, kvalitní trenér a že jim to šlape. Asi nikdo nečekal, že budou v tabulce tak vysoko, ale daří se jim. Mají dobré výsledky. Šest zápasů bez prohry je dobrý příslib do budoucna,“ míní.

Sám Ivana na Moravě zažil podobnou jízdu, v sezoně 2003/2004 byl součástí mužstva, které skončilo v lize páté. „Vzpomínám na to velmi rád. Do Synotu jsem přišel v lednu z Trenčína. Pod trenérem Jarolíme jsem absolvoval tvrdou přípravu. V kádru tehdy bylo dost osobností, dobrých hráčů. Dohromady jsme vytvořili skvělou partu. Časem si to všechno sedlo. Hráli jsme výborný fotbal, doma jsme porazili Slavii i Spartu,“ vybavuje si i po letech.

Jan Navrátil
Navrátil: Budějovice byly asi nejlepší soupeř, měly větší drajv

Držitel bronzu z mistrovství Evropy devatenáctiletých v roce 2002 prokázal svůj potenciál již v první sezoně, druhý rok měl však ještě lepší. Ivana zářil, s jedenácti brankami se stal ligovým králem střelců! „Vůbec jsem to nečekal. Přitom jsem ještě spoustu šancí zahodil,“ usmívá se držitel ceny Petra Dubovského.

Po mimořádném ročníku absolvoval několik testů v zahraničních klubech, smlouvu v německé Borussii Mönchengladbach ani jinde ovšem nezískal, proto se rád vrátil do Slovácka, kde si svými výkony vysloužil angažmá ve Slavii. „Každý klub, kde jsem působil, měl něco do sebe. Ve Slovácku to bylo nejlepší po individuální stránce, ty tři roky byly super. Ve Slavii jsem měl zase týmové úspěchy, ale zase jsem tolik nehrál,“ připomíná.

Na Synot nedá dopustit. Klub sleduje, ale v pravidelném kontaktu s nikým není. Naposledy Ivana zavítal do Uherského Hradiště před dvěma lety, kdy se zúčastnil tradičního vánočního halového turnaje. „I když tam nebyli všichni kluci, bylo to příjemné setkání,“ uvedl.

Ze Slovácka odcházel s bilancí 94 zápasů, 22 gólů a 7 asistencí. Ve Slavii už taková čísla neměl. I tak dostal šanci v zápasech základní skupiny Ligy mistrů, nastoupil proti Arsenalu nebo Seville, která v té době byla považována za nejlepší tým planety. „Na to se opravdu nedá jenom tak zapomenout. Byl to fakt zážitek,“ prohlásil.

V sešívaném dresu oslavil dva tituly, odehrál 46 zápasů a vstřelil pět branek. Vršovický celek ligu válcuje i nyní. „Je obdivuhodné, kam se Slavia dostala. Získala dva tituly, míří za třetím. Klobouk dolů před jejich hráči i trenérem,“ oceňuje práci svých následovníků.

Z Prahy se tehdy přestěhoval do Bratislavy. Stal se hráčem Slovanu, kde potkal zřejmě svého osudového trenéra Jarolíma. „I přes tvrdé tréninky na něj rád vzpomínám. Určitě měl něco do sebe. Byl úspěšný, ale velký pedant,“ potvrzuje slova dalších Jarolímových svěřenců.

Současný kouč Mladé Boleslav vedl rodáka ze západního Slovenska nejen ve Slovácku, ale i Slavii a právě Slovanu. „Když jsem tam přišel, nepostoupili jsme do Ligy mistrů. Po nepovedené kvalifikaci jsme měli trochu útlum, ale za trenéra Jarolíma jsme získali double. Taky tam byla výborná parta, skvělí fotbalisté. Škoda, že jsem si na konci poranil lýtkový sval a delší dobru nehrál,“ posteskl si.

Tomáš Polách
Bývalý špílmachr Slovácka Polách: Jarolím byl detailista, otevřel nám oči

Z rodného Slovenska se vydal do Německa, kde restartoval svoji kariéru. V lednu 2012 se dohodl s třetiligovým klubem SV Wehen Wiesbaden, poté zamířil do Darmstadtu, kterému pomohl k postupu do Bundesligy. V elitní soutěži si ale připsal jediný start, v posledním kole naskočil proti Mönchengladbachu na poslední dvě minuty. „Z toho jsem pořád trošku zklamaný. Mrzí mě, že jsem v Bundeslize neodehrál víc zápasů,“ přiznává.

Kariéru dohrává v nižších rakouských soutěžích. Dříve nastupoval za ASV Zurndorf, pak si dal kvůli zranění rok pauzu a nyní je na soupisce Hainburgu, kam jej zlákal jeden z kamarádů. „Je to šestá liga, ale kvůli koronaviru se nehraje,“ říká.

Současná situace ohledně pandemie ho štve. „Je to velmi špatné. Nikdy jsem to nezažil. Škodí to nejen fotbalu, který se hraje bez diváků, ale vlastně celá společnost je taková zvláštní,“ všímá si.

Jelikož žije v Rakouskou, na Slovensko se nyní moc nedostane. Musel by do karantény, a to se mu nechce. V budoucnu by ale rád v rodné vlasti začal s trénováním. „Mám licenci, fotbal mám rád, takže bych u něj rád zůstal. Začít bych mohl u mládeže, třeba ve Slovanu nebo Petržalce,“ dodává závěrem.