Tak jsem se dočkal svého premiérového startu v turecké lize. Nejprve však musím vzpomenout reprezentační sraz a dvě kvalifikační utkání, která už bohužel nic neřešila.

Na druhou stranu dvě vítězství a především výhra v Bulharsku ukázaly, že to s naším reprezentačním mužstvem není zase tak špatné. Byli jsme jediní, kteří tam dokázali vyhrát, a to i přesto, že Bulhaři ještě hráli o hodně a hodně si na nás věřili.

Trenér Pešice přišel z předzápasové tiskovky s tím, že bulharský kouč tvrdil, že na nás vletí a že se budeme divit. Vychloubal se, že vyhrají 3:0 a více.

To nás ještě více nabudilo, protože řečněním ještě nikdo žádný zápas nevyhrál. My jsme pak podali dobrý výkon. Dobře jsme napadali a už do poločasu jsme mohli rozhodnout. Škoda neproměněných šancí.

Za sebe jsem rád, že mi trenér Pešice dal důvěru, přestože jsem toho momentálně ve Fenerbahce moc nenahrál.

Zápasy na Maltě i v Bulharsku mi hodně prospěly, protože jakýkoliv trénink nemůže nahradit zápasový rytmus. Zápasy člověk získává jistotu na míči, a pro mě je celkem novou věcí, že nehrávám, byť mně to zdravotní stav dovoluje. Na druhou stranu i to patří k fotbalu a musím se s tím poprat.

K Fenerbahce jsem se připojil ve středu, s týmem dobře potrénoval a trenér Yanal mě nominoval na Erciyesspor na lavičku.

Erkin, který nastoupil na levém beku, dostal v 34. minutě žlutou kartu a protože tam měl další nesportovní chování, tak jej trenér dvě minuty před poločasem raději stáhl.

Rozcvičoval jsem se snad jen minutu a hned šel na hřiště.

Samozřejmě pocity z utkání jsou jen ty nejlepší. Vítězný gól jsme dali v nastaveném čase, a taková vítězství jsou kolikrát lepší, než když vyhrajete tři nula.

Měli jsme více ze hry a ten zápas mi připomínal doby, kdy jsem hrál za Spartu.

Zápasy Fenerbahce jsou pro soupeře vždycky svátkem a dokáží se na něj řádně vyhecovat. Na hřišti pak hrají spíše zezadu a čekají na naši chybu.

Do ničeho velkého jsme je ale nepustili. Branku jsme inkasovali z trestného kopu z dvaceti metrů, který Azofeifa trefil excelentně.

Jinak Besiktas klopýtl doma s Rizesporem, takže na něj máme v tabulce na čele tříbodový náskok. Na Galatasaray máme dokonce šest bodů.

Teď nás čeká v pátek doma Gaziantepspor. Chtěl bych se jít odreagovat na Turnaj mistryň a povzbudit Petru Kvitovou, ale nevím, jak se mně to podaří skloubit s přípravou na páteční zápas. Každopádně jí budu držet palce.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec