Na podzim se objevil na hřišti na pouhých pět minut proti Liberci, ale během jarních odvet si svoji statistiku výrazně vylepšil. Odehrál další čtyři zápasy, přičemž na ten poslední ve svém fotbalovém životě určitě nezapomene. V Českých Budějovicích přišel na hřiště na posledních pětadvacet minut a s trochou nadsázky se dá říct, že to byl on, kdo rozhodl v posledních pěti minutách o dělbě bodů. Na první gól Filipa Hlúpika přihrál a druhou brankou v nastavení zařídil remízu.

Jsou České Budějovice po nedělním zápase vaším oblíbeným městem?

Teď můžu říct, že určitě. Nastoupil jsem sice jen na posledních pětadvacet minut, ale zápas se mně docela povedl.

Gól, kterým jste v nastavení vyrovnal, jste vstřelil s velkým přehledem. Neměl jste obavy, že netrefíte z malého vápna branku? Je to vaše parketa?

Já se cítím dobře v celé šestnáctce. Myslím, že tam jsem nejsilnější. Do zápasu jsem šel uvolněně, bez nějaké nervozity. Říkal jsem si, že nemám co ztratit a můžu konečně ukázat, co ve mně je. Při brance to chtělo jenom přesně zamířit, byl jsem v klidu.

V domácím zápase proti Olomouci jste naopak působil hodně nervózně…

Nepovedla se mně první přihrávka a už se to vezlo celý zápas. Trápil jsem se celých devadesát minut.

V Budějovicích jste vstřelil první ligovou branku. Přišlo vám hodně gratulací?

Celkem dost. Hlavně od nás z Vyškovska přišlo hodně esemesek.

Která vás potěšila nejvíc?

Určitě od přítelkyně. Ještě hodně potěšila od trenéra juniorky pana Palinka.

Po jednom vašem vzájemném souboji s Tomášem Řepkou jste si něco vyříkávali. Co vám tak důrazně vyčítal?

Do novin se to moc publikovat nedá, bylo to od něho hodně sprosté. Křičel něco v tom smyslu, že ho držím, tak co se divím, že rozhodčí píská faul. Přitom jsem si kryl balon a Řepka mě strhl na zem. Byl to vyloženě faul na mě, ale rozhodčí to otočil.

Před začátkem sezony vás trenér Soukup zařadil do přípravy ligového mužstva. Čekal jste to?

Já už jsem byl v přípravě rok předtím a dokonce jsem byl nejlepším střelcem. Tehdy mě hodně mrzelo, že jsem se do kádru nedostal. V zimě jsem mohl odejít do Dunajské Stredy, která o mě projevila zájem, nakonec to ale nedopadlo. Měl jsem slíbeno, že dostanu šanci a zůstal jsem trénovat s áčkem. V létě jsem absolvoval přípravu naplno a prosadil se do užšího kádru.

V letech 2006 až 2009 jste hrával za dorost v Baníku Ostrava. Kde jste začínal vaší kariéru?

S fotbalem jsem začínal v pěti letech Drnovicích, odkud přímo pocházím. Hrával jsem tam ještě první rok v dorostu. Poté jsem zamířil do Baníku Ostrava, kde jsem byl tři a půl roku. V devatenácti jsem potom dostal nabídku od pana Krejčího na angažmá ve Slovácku.

Kolik vašich tehdejších spoluhráčů se dostalo do současného ligového kádru Baníku?

Právě, že hodně. Honza Zawada, Dominik Kraut, Tomáš Vrťo, s tím jsem dokonce seděl ve škole v jedné lavici. S Michalem Frydrychem a Ondrou Cvernou jsem zase bydlel na internátě a byli jsme nejlepší kámoši. Teď jsem ale ve Slovácku a chci Ostravu porazit. Pokud nastoupím, bude to pro mě hodně specifický zápas. Na sobotu už se moc těším.

Soupeře znáte dokonale. To můžete trenéru Soukupovi něco poradit…

Kdyby chtěl, tak jo. (smích). Myslím ale, že má dokonalý přehled.

Proti Baníku jste favoritem a fanoušci čekají vítězství. Cítíte to stejně?

Tak to neberu. Pro mě je každý zápas hodně motivační. Hlavně bych chtěl, co nejvíc nastupovat v základní sestavě a odvděčit se zase nějakým gólem, abych byl na hřišti platný.

Na svém kontě máte pět ligových startů. Čtyři prohry a remízu v Budějovicích. Nemyslíte, že po první ligové brance je čas na vaše první ligové vítězství?

To je pravda. Mimo Olomouc jsem sice jenom střídal, ale už je na čase to zlomit a konečně vyhrát. Moc bych si to přál. Doufám, že po nevydařeném začátku ligy zase protáhneme sérii bez proher.

Autor: Stanislav Dufka