„Lidé byli fakt super. Hlavně kvůli nim mě mrzelo, že jsme tři body nějak neukopali, neubojovali,“ uvedl po pondělním kvalifikačním zápase fotbalistů do jednadvaceti let odchovanec Slovácka, který si na stadionu Miroslava Valenty v Uherském Hradišti zahrál po několika letech.
Jaký máte pocit z návratu do Uherského Hradiště?
Pocit by to byl příjemnější, kdybychom se Skotskem vyhráli. Bohužel se tak nestalo. V první půli jsme měli příležitosti na to, abychom vstřelili první gól. Říkali jsme si, že tento zápasu právě o něm bude, což se nakonec ukázalo jako pravdivé. Skotsko bylo hodně agresivním soupeřem, hrálo jednoduše. Typický ostrovní fotbal. My jsme nedokázali najít nějakou skulinku, kterou bychom využili.
Byla tam vůbec nějaké mezera?
Jo. Měli jsme šance. V prvním poločase soupeř vykopával balon z brankové čáry. Bylo tam i pár zajímavých situacích po rohu. Většinou to ale končilo naším faulem nebo nám to jejich gólman pochytal. Ale samozřejmě víme, že nemůžeme být spokojení. Hra rozhodně mohla být lepší.
Vnímal jste zápas jinak, když se hrálo na stadionu Slovácka?
Byl jsem hlavně rád, že se utkání hrálo tady v Uherském Hradišti. Přišlo fakt hodně lidí, atmosféra byla úžasná. Fanouškům, kteří nás celý zápas hnali, musíme poděkovat. Na tom hřišti už jsem to ale nijak nevnímal. Samozřejmě po zápase jsem na tribunách viděl hodně známých.
Věříte, že se do Uherského Hradiště s českou jednadvacítkou ještě vrátíte?
Je fakt, že hráčů, kteří prošli Slováckem, je nás tady víc. Bylo by pěkné, kdybychom tady ještě hráli. Proti Skotsku se ukázalo, že nás fanoušci dokáží hnát za lepším výsledkem. Fakt před nimi smekám. Bylo to fakt krásné.
Známé prostředí vás nabudilo, nebo vám spíše svazovalo nohy?
Nabudilo. Motivace něco získat byla obrovská, zvlášť po zápase s Řeckem. Chtěli jsme získat tři body. Bohužel se nám to nepodařilo. Teď musíme zamakat v dalších zápasech.
Jak moc vás překvapilo, že na českou jednadvacítku přišlo v pracovní den víc fanoušků než na Slovácko o víkendu při ligovém zápase?
Bylo to speciální. Hráli jsme za svoji zem. Je to víc o týmovosti. V Eindhovenu jsme spolu každý den, máme zažité určité automatismy. Tady máme dva tři tréninky před zápasem, ze kterého pokaždé musíme něco vytěžit. Je složité do sebe nějakou taktiku nacpat. Spíš jsou ty zápas víc o bojovnosti a o morálce. S kluky se dokážeme semknout, přestože se vidíme třeba jenom jednou za měsíc či dva. Vždycky jsou to speciální zápasy. Přidalo se k tomu to, že přišlo tolik lidí, kteří dodali utkání ještě větší prestiž.
Trenér Krejčí mluvil o tom, že se vám lépe hraje do otevřené obrany. Vidíte to stejně?
Souhlasím. Myslím, že na to máme i hráče. Máme rychlé kraje a útočníka, který dokáže udržet balon a dostat ho do stran. Pořád jsme toho názoru, že máme v týmu tak kvalitní hráče, že se do ofenzivy dokážeme dostat i postupným útokem. Ale spíš jsme brejkové mužstvo.
Jak moc vám domácí remízy s Řeckem a Skotskem zkomplikovali situaci v kvalifikační skupině?
Je to teprve začátek. Až na konci uvidíme, jak moc byly remízy důležité. Třeba pro nás nakonec budou zlaté. Ale určitě jsme chtěli z tohoto dvojzápasu vytěžit víc. Pořád však zůstáváme ve hře. V listopadu máme San Marino, které musíme porazit, a letíme do Chorvatska, kde nás čeká další klíčové utkání.
Přejděme k vám. Měl jste čas během reprezentačního srazu na Moravě dostat se i domů do Uherského Ostrohu?
Nejprve jsme byli v Karviné, odkud jsme se v pátek přesunuli do Zlína. Když bylo volno, tak za mnou přijel kamarád Kuba Rezek, který je hráčem Slovácka a nyní hostuje v Jihlavě. Spolu jsme zašli na kávu. Domů jsem se dostal až po pondělním zápase. V úterý jsem byl s rodinou a ve středu letím zpátky. O víkendu totiž už zase hrajeme.
V sezoně se dostanete domů?
Vůbec. Není čas. Jenom přes Vánoce. Týden jsem doma a pak zase až po sezoně, kdy máme nejdelší volno.
Jak hodnotíte sezonu v Eindhovenu, se kterým máte výborně rozehrané obě soutěže?
Podařil se nám vstup do Evropské ligy. Ze dvou zápasů jsme získali šest bodů. Teď nás čeká Linec doma. Pokud vyhrajeme, měli bychom v evropských pohárech zůstat i na jaře. V domácí soutěži se s Ajaxem držíme na špici. Zatím je sezona rozehraná dobře. V té první část jsme obstáli. Uvidíme, jak se nám bude dařit dál.
Vy jste na chvíli vypadl ze základní sestavy, pak jste střídal a teď zase hrajete celé zápasy. Jak jste spokojený s herním vytížením ve slavném klubu?
Šel jsem do sezony s tím, že budu hrát na své pozici. Většinu času teď hraji na levém bekovi. Pak přišel Valencia na hostování, který moc nepřesvědčil, takže v generálce jsem ho střídal ve druhém poločase. Od té doby jsem zůstal v sestavě a hrál jsem snad sedm utkání v řadě v základu. Pak jsem ze sestavy vypadl kvůli vykartování v Evropské lize. Přišlo zranění, v půlce září po reprezentační přestávce jsem nastupoval jako náhradník a střídal jsem se s dalším levým bekem. Poslední čtyři zápasy jsem nastoupil zase v základní sestavě. Tuto sezonu se nám moc nestává, že hrajeme ve stejné sestavě, protože máme kvalitnější kádr než loni. Je větší konkurence, takže ani když trenér sestavu prostřídá, kvalita nezmizí. Máme prostě dvacet hráčů, kteří mohou hrát v základu.
Je pro vás problém, když v klubu nastupujete na levém obránci a v reprezentační jednadvacítce hrajete uprostřed zálohy?
V určitých momentech to cítím, ale snažím se na to nemyslet. Střední zálohu hraji odmalička, nějaké automatismy mám zažité. Vím, kde se mám pohybovat. Spíš začátek na levém beku byl takový nezvyklý. Každým zápasem je to lepší a lepší.
Spokojený jste i mimo fotbal?
Ano. Mám prostě krásný vztah k Eindhovenu. Jsou tam milí lidé, kteří kdykoliv dokáží pomoct. Fakt se tam cítím super. Bydlím kousek od tréninkového centra. Po zápase Ligy mistrů s Basilejí na konci července jsem s klubem podepsal novou smlouvu do konce roku 2022. O jiných nabídkách nevím, nebyl ani důvod něco měnit.