„Tak to je parádní návrat, Veliče je z těch, na které se hezky vzpomíná." „Tak to mě pos.., BOMBA!!!!" To jsou jen dvě reakce z mnoha, které se objevily na fanouškovském webu po oznámení jeho comebacku. „Domluvili jsme se, že tady budu do konce sezony působit zadarmo. Půl roku jsem nehrál soutěžní zápas, musím se dostat zpět do formy. Nejprve budu trénovat s béčkem a uvidíme, co bude dál," nic neplánuje velezkušený záložník.

Naposledy jste jste hájil barvy čínského Tianjinu Teda. Proč jste tam vydržel pouze rok a nepokračoval dál?

Osobně si myslím, že jsem hrál dobře. Byl jsem dokonce vyhlášený jako hráč s nejvíce přihrávkami v celé lize. Byli jsme domluvení, že mi prodlouží smlouvu, kterou zaregistrovali. Jenže mezitím mi zavolali, že na mě nemají peníze a 28. ledna mi řekli, že smlouvu zruší. Měl jsem v Číně nabídku od špičkového týmu, jenže podle mého názoru to udělali tak, abych nemohl posílit konkurenci. Mezitím se uzavřela přestupová okna a já zůstal bez angažmá.

Dohoda se Slováckem je tudíž jakési vysvobození?

Jsem strašně spokojený, že jsem tady. V létě pak uvidíme, co bude dál. Jestli zůstanu ve Slovácku, nebo půjdu někam jinam. Na dohodu jsem kývl, protože bych chtěl Slovácku pomoct. Když mě bude trenér potřebovat, tak do toho dám všechno.

Jste z Makedonie, na Slovácku jste působil jen dva roky, a pak jste byl deset let různě po světě. Přesto vás to sem neustále táhlo. Mnozí ví, co za tím vězí, někdo ale ne. Prozradíte to čtenářům?

Já jsem odtud v podstatě nikdy neodešel. Při svém prvním angažmá tady jsem potkal moji přítelkyni, se kterou jsme spolu dodnes. Takže když jsem měl volno, vracel jsem se do Hradiště. Byl jsem tady víc než v Makedonii. Mě se město a okolí strašně líbí, znám se tady se spoustou lidí, kteří jsou dobří, mám tady hodně kamarádů. Nikdy nezapomenu na to, jak mě tady vzali mezi sebe, cítím se tady opravdu jako doma. Proto tady i zůstanu žít. Je tady klid, to mi vyhovuje.

Nedávno navíc přišla ještě jedna radostná událost…

Ano, před pěti měsíci se nám narodilo dítě, syn Tobias. Jsem rád, že můžu být s ním, vidět jak se směje, jak roste. To bych jinak neviděl, takže díky bohu, že jsem tady. V uhle chvíli jsem opravdu maximálně spokojený.

Zmiňovaného klidu jste si ve vašich zahraničních působištích asi moc neužil…

V Petrohradě, tam žije šest milionů lidí, když chcete jet do města, tak sedíte dvě hodiny v autě a už máte po kafé… Až na Anglii jsem bydlel v samých velkých městech. Bursa měla dva miliony, v Číně to bylo dokonce dvanáct.

Jak vzpomínáte na angažmá v kolébce fotbalu v Anglii – v Ipswichi a Prestonu?

V Anglii, tam je to úplně o něčem jiném, než kdekoliv jinde. Všechno je na úplně jiné úrovni.

Jen mě mrzí, že majitel Ipswiche neakceptoval nabídku Fulhamu. Zahrát si Premier league, to byl můj sen. Nechtěli mě ale pustit, že postoupíme, jenže to nedopadlo a podobná nabídka už pak nepřišla.

Z Prestonu jste se najednou octnul pomalu na druhém konci světa v Novosibirsku…

Tam jsem se potkal s českým triem Vychodil, Čížek, Vašek. Bylo to tam v pohodě, klub už ale v té době hrál v ruské lize na chvostu.

Potom přišla na řadu ještě větší exotika, přestoupil jste do čínského Tianjin Teda. To kvůli tomu, že to bylo z Novosibirsku kousek?

(Smích) No, ono to ale opravdu kousek bylo, jen čtyři hodiny letadlem. To angažmá vzniklo hrozně zajímavě. Novosibirsk už neměl peníze, dlužili nám sedm výplat, a v té době mi zavolal známý, jestli nechci jít do Číny. Říkám, proč ne, zkusím to. Tak že jo, pak se ale tři měsíce nic nedělo. A týden před přestupním termínem mi volali znovu, že mám přijet, že se mnou počítají. Říkám: Vždyť se mi tři měsíce neozvali. A on, že tam to tak funguje. Aspoň jsem měl nějaké zážitky.

Povídejte..

Co se týče fotbalu, tak vedle čínské ligy, kde jsem narazil třeba na Drogbu, Kanouteho, Keitu atd., jsme hráli i asijskou Ligu mistrů, takže jsme létali do Austrálie, Japonska, Koreje. Jinak ale tamní život nebyl nic pro mě, je to tam šílené. Všude spousta lidí, samá kola, motorky… Života okolo jsem si raději moc nevšímal. Pokud si totiž člověk začne všímat tamních poměrů, nevydrží tam ani měsíc. Peking a Šanghai, to je nádhera, dalším městům ale bude trvat ještě sto let, než se dostanou na podobnou úroveň.

Kolik lidí chodí v Číně na fotbal?

Hodně. Dvacet, čtyřicet, padesát tisíc, záleží, s kým hrajete. Před pár lety tam fotbal ještě moc neevidovali, teď tam ale zaznamenává boom.

Umí dát Číňané do fandění emoce?

No, to tedy umí. Tianjin leží asi osmdesát kilometrů od Pekingu, a když bylo dřív derby, tak bylo moc zavražděných. Proto mají fanoušci při těchto zápasech zákaz vstupu na stadion soupeře.

Pojďme ke Slovácku. Jak se zpětně díváš na své působení ve Synotu?

Je to klub, který mi odstartoval kariéru se vším všudy. Byli tady výborní kluci, dodnes s nimi kamarádím. Tehdy byla vynikající parta, hráli jsme i poháry, Intertoto Cup, klub šel celkově nahoru. Otevřel se nový stadion, prostě paráda.

Jak se vůbec zrodil váš návrat?

Trénoval jsem s šestnáctkou a devatenáctkou Slovácka a najednou přišla řeč na to, jestli bych nemohl hrát ve Slovácku jako amatér. Druhý den jsem se zastavil za Petrem Pojezným a upeklo se to.

Co se v klubu za těch deset let změnilo?

Myslím, že se tady všechno posunulo dopředu. Mládež už dnes pracuje zcela jinak. Třeba tréninky s juniorkou i béčkem, to je úplně na jiné úrovni. Jsem ovšem strašně rád, že se tu nezměnili lidé, v tomto směru to zůstalo stejné.

Před deseti lety bylo všechno více orientované na první mužstvo?

Přesně tak, akademie se teprve rozjížděla. Dnes má spousta kluků před sebou budoucnost, akademie je tady velice dobře nastartovaná. Chce to jen čas, kdy se mladí kluci budou posouvat do áčka a následně prodávat ven. Strašně každému přeji, aby se ven dostal. Aby poznal, jaké to je být v pozici cizince. Nikdo vám s ničím nepomůže, musíte být lepší než domácí hráči. Pak uvidí, že není lehké vydělat si peníze. Poznají jiný způsob tréninku, naučí se nový jazyk…

Předpokládám, že jste Slovácko na jaře sledoval. Jak si podle vás vede?

Viděl jsem domácí zápasy s Duklou a Příbramí. S tou bylo neštěstí, že prohráli. Teď mají sérii těžkých zápasů, držím palce, aby přivezli nějaký bod z Jablonce a pak něco uhráli i s Plzní, i když ta je výborná.

Se kterými kluky ze stávajícího kádru se znáš?

S Truskou (Janem Trousilem), s tím jsme hrávali. Taky s Kubáněm a Kordulou, kteří bydlí kousek ode mě. A ještě s Dušanem Melichárkem, který byl tehdy jako mladý v béčku.

V přípravném utkání proti Znojmu (1:2) jste za béčko odehrál jen poločas. Proč jste tak brzy střídal?

Musím, ještě nabrat fyzičku a dostat se do formy, protože naposledy jsem hrál mistrák 25. října loňského roku. V Makedonii pak proběhly ještě nějaké přáteláky, ale to není ono. Dalším důvodem bylo to, že v pondělí půjdu hrát za juniorku.

S trenérem Habancem jste se už bavili?

Ano. Shodli jsme se na tom, že potřebuji trénovat a dostat se na úroveň, na které jsem byl. Když budu mít dobrou formu a bude mě potřebovat, tak mě může kdykoliv využít.

Ve středu hraje Slovácko odvetu poháru s Mladou Boleslaví. To vás na hřišti fanoušci neuvidí?

Myslím si, že ne. I vzhledem k tomu, že v pondělí budu hrát za juniorku.

Na kterém postu jste vůbec v posledních letech nejčastěji nastupoval?

Ve středu zálohy. Většinou na pozici toho defenzivnějšího, ale spoustu zápasů jsem zvládl i jako ofenzivní záložník.

Co vy a makedonská reprezentace?

Pořád jsem její kapitán, s Panděvem, který je naší jasně největší hvězdou, se střídáme. Já jsem teď nebyl na posledním srazu, když jsem neměl angažmá. Mám odehraných 83 zápasů, což mě řadí na druhé místo v historii. Věřím, že se brzy zase vrátím.

Jak vůbec vnímají vaši nejbližší, že chcete žít v Česku?

Chápou to. Já už jsem skoro čtrnáct let pryč a zvykl jsem si na jiný styl života. Já když jsem tam týden, tak už jsem nervózní, že už bych měl odjet. Byl jsem skoro všude na světě, ale nejvíc se mi líbí tady v Hradišti. Proto to bude můj domov. Moji blízcí už viděli i vnoučka, příští týden by měli zase přijet. A my zase budeme v budoucnu pravidelně jezdit do Makedonie.

Reakce fanoušků 1. FC Slovácko

„Ty vole, tak to je impuls jak sviňa, dlouho se mnou něco tolik z této oblasti nezacloumalo a zároveň neudělalo takovou radost, to je pecka. Sice jsem ho asi 6 roků neviděl hrát, ale byl u nás skvěly tehdy a věřím, ze tomu bude znovu tak :)))" FansHonza

„Tak to je paráda." Survival

Vitaj doma, Veliče, konečně nějaké pozitivní znamení. Jedéééém." juancarlos

Krutopřísná zpráva! Veli Veličééééééé :-)! A hned do základu s ním, ať to zacloumá sestavou! Buchlovjak

Zdroj: www.fcslovacko.com