Když trefa zkušeného útočníka zapadla mezi ostatní branky, měla pro bývalého hráče Kunovic nebo Starého Města zvláštní význam.
Vždyť byla vůbec poslední v úspěšné kariéře, se kterou se nejlepší střelec v historii druhé ligy rozloučil na plese sportovců v Nedachlebicích, kde pro dvaačtyřicetiletého fotbalistu tamní funkcionáři připravili veselou scénku a přítelkyně mu pak přehrála speciální video s dojemnými vzkazy bývalých spoluhráčů, trenérů nebo dokonce i maminky.

„Bylo to jedním slovem výborné. Moc za ni všem lidem v Nedachlebicích děkuji,“ prohlásil Faldyna.

Fanoušci na něj jenom tak nezapomenou, vždyť rodák z Frýdlantu nad Ostravicí, který žije v Jarošově, celkem odehrál více než 250 druholigových zápasů a vstřelil v nich 95 branek, čímž je nejlepším střelcem v historii druhé ligy.

Třikrát v řadě se stal nejlepším kanonýrem celé soutěže. Postup mezi tuzemskou elitu slavil ve Starém Městě i Českých Budějovicích, první ligu si ale zahrál pouze v Opavě a na Slovensku v Senici.

Jak se vám zamlouvala rozlučka, která byla hlavním bodem plesu sportovců v Nedachlebicích?

Jedním slovem to bylo parádní. Chtěl jsem kariéru ukončit už na konci podzimu po posledním zápase přímo na hřišti, ale šéf klubu pan Šuranský a další funkcionáři Nedachlebic mě zrazovali, že je to narychlo, bude zima a na zápas přijde málo lidí. Že to bude nedůstojné. Nakonec mě přesvědčili. Bylo to výborné. Nečekal jsem, že to bude tak velké.

Byl fotbalový ples hodně náročný?

Trochu se to protáhlo, ale dalo se to zvládnout. (úsměv)

Nikdo vás nepřemlouval, abyste pokračoval?

O přemlouvání nešlo, rozhodující byl můj zdravotní stav. Zdraví mi moc neslouží. Hlavně běhání mi dělá problémy. (úsměv) Poslední sezonu jsem toho moc neodehrál, za celý kalendářní rok snad jenom dva zápasy. Kolena mi po operacích moc nedrží. Nějaký srandamač bych ještě zvládl, ale mistrovské utkání už ne.

Ale vydržel jste hrát dlouho, ne?

Kdyby mi sloužilo zdraví, hrál bych dál. Konec kariéry jsem odkládal, co to šlo. Většinou jsem neodehrál celou sezonu. Vždycky jsem měl kvůli problémům nějakou pauzu.

Kariéru jste ukončil v Nedachlebicích. Proč zrovna tam?

Jak jsem skončil s vrcholovým fotbalem, přivedl mě tam kamarád Tomáš Řešetka, který v Nedachlebicích dříve chytal. Byli jsme dobří kamarádi. Od té doby jsem měl různé nabídky, ale všechny jsem odmítl. Nedachlebice mi přirostly k srdci. Mám to kousek z Jarošova, kde bydlím, takže to bylo ideální spojení.

Když se ohlédnete za kariérou, co vám nejvíce utkví paměti?

Dá se říct, že jsem prošel celou republikou. Začínal jsem na severu Moravy, hrál jsem v Opavě, v Českých Budějovicích nebo v Jihlavě. Nejvíce si cením dvou postupů do nejvyšší soutěže se Synotem a právě s Českými Budějovicemi. Bohužel jsem si ani v jednom klubu první ligu nezahrál. Vždycky jsme vykopali postup a pak na mě nezbylo místo a šel jinam. Poprvé do Kunovic, kde jsme vyhráli MSFL a šli do druhé ligy, pak do Jihlavy. Na Vysočině jsem prožil další krásné roky.

Máte mezi bývalými spoluhráči spoustu kamarádů?

S pár z nich jsem v pravidelném kontaktu. Třeba s Michalem Lovětinským nebo Michalem Veselým z Jihlavy. Zavolám si i s Ondřejem Šourkem, v Kunovicích jsem potkal Rudolfa Bílého. Kamarád jsem ale skoro s každým. Nikde jsem žádné problémy neměl.

Hrával jste s Vydrou, Teclem, Gebre Selassiem, Rabušicem. Jak na tyto borce vzpomínáte?

Kluci své kariéry začínali, když já jsem pomalu končil. V Jihlavě jsem byl nejstarší. Dříve jsme byli v kontaktu, teď už si moc nevoláme. Občas si ale napíši se Standou Teclem.

Pocházíte z Frýdlantu nad Ostravicí, mládí jste prožil ve Frýdku. Čím to, že jste nakonec zakotvil na Slovácku?

V roce 1999 si mě z Frýdku do tehdejšího druholigového Synotu vytáhl trenér Komňacký. Byla to nádherná sezona, kterou jsme zakončili postupem do ligy. Od té doby se tady na Slovácku hezky motám. (úsměv)

Proč to tenkrát v Synotu nevyšlo?

Trenér Komňacký prostě sázel na jiné hráče. Nedalo se nic dělat. Půl roku jsem hrál za juniorku. Dal jsem sice třináct nebo čtrnáct gólů, ani to mi však nestačilo a šel jsem na hostování do Prostějova. V Českých Budějovicích to bylo to samé. O to horší, že jsem byl z Moravy. Na jihu Čech to bylo trochu specifické. Šanci dostávali hlavně kluci ze Sparty a ze Slavie. Nějaký Faldyna šel na druhou kolej a pak na hostování, což mi paradoxně pomohlo, protože v Jihlavě jsem prožil tři krásné roky.

Nemrzí vás, že jste toho víc neodehrál v nejvyšší české soutěži?

Mrzelo mě to pokaždé, když se vykopala liga a já se do ní nedostal. Postupem času smutek ale vždycky odešel. Jinak jsem rád i za ten rok v Opavě a angažmá v Senici, kde jsem ale byl půl roku zraněný.

Zato jste odehrál více než 250 druholigových zápasů a vstřelil v nich 95 branek, čímž jste se stal nejlepším střelcem v historii druhé ligy. Těší vás to hodně?

O mně se říkalo, že jsem druholigový střelec a asi to byla pravda. Možná už mě nikdo nepřekoná, protože když dá někdo víc branek, jde do první ligy. Vždycky je to o štěstí. Záleží na trenérovi nebo manažerovi. Já jsem dlouho žádného neměl. Až na konci kariéry v Jihlavě. Bohužel mi pomohl akorát do Íránu, kde jsem byl dohromady s cestou týden.

Na čem ztroskotalo exotické zahraniční angažmá?

Přiletěli jsme s Frantou Metelkou do Teheránu a nikdo o nás nic nevěděl. Ani trenér. Byli jsme tam týden na výletě, který jsme strávili zavření na hotelu. Manažer nám přitom nasliboval něco, co vůbec nebyla pravda. Naštěstí dobrodružství rychle skončilo a my se vrátili zase domů.

Ve třech po sobě jdoucích ročnících jste byl nejlepším střelcem soutěže. Čím to bylo, že se vám tehdy tak dařilo?

Poprvé to byly dohromady Kunovice a České Budějovice, pak dvakrát v Jihlavě. Měl jsem štěstí na docela dobré spoluhráče. Vždycky mi branky někdo připravil. Já jsem nikdy nikomu neutekl, protože jsem nebyl zrovna rychlý, ale třeba v Jihlavě mi většinu gólů nachystal právě Rabušic. Já jsem měl v šestnáctce trochu přehled a vstřelil dost gólů.

Jaký byl typický gól Petra Faldyny?

Hodně branek jsem dal hlavou, kterou jsem měl dobrou. Samozřejmě jsem skóroval také levou nohou, občas i pravou. Většinou to bylo z pozice uvnitř šestnáctky. Občas mi ale taky něco uletělo. Pár gólů jsem vstřelil také ze třiceti metrů. Ale těch bylo tak dvacet v celé kariéře.

A nejpamátnější trefa?

Důležitý gól jsem dal v Hradci Králové, když jsem působil v Českých Budějovicích. Tenkrát jsme spolu hráli o postup do ligy. Vyhráli jsme 1:0 a soupeři trošku odskočili. Ještě si pamatuji, že jednou na podzim jsem v Jihlavě vstřelil pět branek v poslední devadesáté minutě. A všechny byly vítězné! Soupeř neměl čas reagovat, proto bylo euforie obrovská.

Střelcem jste byl už od mládí?

Paradoxně jsem v žácích hrál na stoperu. Až pak mě trenéři posunuli na hrot, kde jsem zůstal.

Čím to je, že momentálně střelci schází téměř v každé soutěži?

Nechybí jenom střelci, ale hlavně fotbalisté. Problém je v tom, že šikovní kluci v žácích nebo dorostu střílejí gól za gólem, ale v období kolem sedmnácti let, kdy se to láme, nevědí, zda budou hrát fotbal, nebo se budou věnovat něčemu jinému.

Spoustu zápasů jste odehrál třeba v Kunovicích. Mrzí vás, jak to tam nakonec dopadlo?

Měl jsem štěstí, že mě koupily České Budějovice a já ten pád osobně nezažil. Jinak ale Kunovice pořád sleduji. I teď, když hrají stejně jako Nedachlebice první A třídu. Konec mě hodně mrzel, protože tam byl útulný stadion, kde byla dobrá kulisa, i když v dnešní době už by nesplňoval druholigové parametry a přísnější kritéria.

Sledujete i další bývalé kluby?

Sleduji hlavně Jihlavu, kde pořád hraje třeba Petr Tlustý. Je tam i masér Pavel Křížek. S ním si občas zavolám. Když hrála na Slovácku, za kluky jsem zašel a přinesl jim nějaké moravské dobroty. (úsměv) Věřím, že se Vysočina dá do kupy. Přeji Jihlavě, aby se zase dala do kupy a i kvůli krásnému stadionu vrátila zpátky do ligy.

Konec profesionální kariéry jste strávil v Senici. Je fotbal na Slovensku jiný než v Česku?

Tréninky jsou stejné všude. Jenom každý trenér má svoje metody. Ale třeba funkcionáři si dělají, co chtějí. Když se jim někdo znelíbí, zničehonic ho odstaví. V tomto je to na Slovensku trošku divočejší. Do Senice jsem šel hrát v době, kdy koupila licenci od Interu Bratislava. I když jsme se začínali převlékat v buňkách, tehdy měli velké plány. Nyní tam stojí krásný stadion. Majitelé už jsou ale jiní, ani lidé už tolik nechodí.

Co vás nyní nejvíce naplňuje? Zůstanete dál u fotbalu?

Momentálně mi nejvíce času bere můj tříapůlletý syn Davídek, což je má největší každodenní zábava. Až povyroste, budu s ním chodit na hřiště. Možná se dám i na nějakou funkcionářskou dráhu.

Trénování vás neláká?

Chci si dát od fotbalu nějaký čas volno. Zatím mi chybí odstup, ještě nemám takový nadhled. Kdybych měl jít trénovat třeba kluky v Nedachlebicích, nebylo by to dobré.

Co vůbec říkáte na fotbal v regionu?

Je pravda, že nejlepší léta už máme za sebou. Kluci už mají jiné zájmy. My jsme šli ze školy rovnou na plácek kopat si na branku. Současná mládež možná tak akorát střílí na počítač a hraje nějaké hry. Je to těžké, ale hlavně rodiče si to musí uvědomit a vést své děti nejen k fotbalu, ale celkově ke sportu.

Petr Faldyna

Datum narození: 11. července 1976
Místo narození: Frýdlant nad Ostravicí
Pozice: útočník
Kariéra: Spartak Frýdlant nad Ostravicí (1983-1990), VP Frýdek-Místek (1990-1995), Dukla Hranice (1995-1996), Bohumín (1996), VP Frýdek-Místek (1996-1998), Biocel Vratimov (1999), VP Frýdek-Místek (1999), 1. FC Synot (1999-2001), LeRK Prostějov (2001), 1.HFK Olomouc (2001), FK Kunovice (2002-2003), SFC Opava (2003-2004), FK Kunovice (2004-2005), České Budějovice (2006), FC Vysočina Jihlava (06-09), FK Senica (09-10), Uherský Brod (11-12), Nedachlebice (12-18)
Největší úspěchy
starty v I. lize za Opavu
starty v I. slovenské lize za Senici
nejlepší kanonýr II. ligy v sezonách 2005/06, 2006/07 a 2007/08
postup do Gambrinus ligy s Českými Budějovicemi a Synotem Staré Město