Dal vám trenér šanci v základní sestavě i proto, že znáte mužstvo Slovácka z uplynulé sezony?

Nevím, myslím si, že tak daleko asi nepřemýšlel. Trenér Lavička mi volal po našem pohárovém zápase s Admirou, ať jsem na Slovácko připravený. Sám jsem byl z toho překvapený, že jsem byl nominovaný na zápas. Zatím jsem trénoval jenom s béčkem. Měl jsem v plánu se do Hradiště přijet podívat, i kdybych nehrál, takto to bylo daleko příjemnější.

Fungoval jste jako rádce na hru Slovácka?

Jasně, něco jsem říkal, ale trenéři měli hru domácích nastudovanou z videa. Přímo na hřišti si v té rychlosti znalosti soupeře moc neuvědomujete, ale je jasné, že máte některé hráče načtené.

Byl to váš první ligový gól v dresu pražské Sparty. Nechtěl jste si ho nechat na jiného soupeře než na Slovácko?

Je mi to trošku líto, že padl zrovna do sítě Slovácka, ale dostal jsem šanci nastoupit za Spartu od první minuty a nemůžu si vybírat. Když přišla ta příležitost, musel jsem dát gól.

Hlavou moc branek nedáváte. Jak se to seběhlo tentokrát?

Byla to akce po pravé straně, skvělý centr a já jsem míč jenom líznul hlavou na zadní tyč. Hlavou jsem dal gól naposled ve druhé lize za juniorku Sparty.

Bylo na Slovácku vidět, že jsou na tom herně špatně?

Prvních pětadvacet minut byli trošku rozpačití, do hry se vrátili až po Truskově (Trousil pozn. aut.) gólu, ale rozhodla naše třetí branka. Poté se Slovácko položilo. Bylo to na nich cítit, že jsou tam, kde jsou.

Vyhráli jste o tři góly, byla vaše výhra pohodová?

Pro mě ne, já jsem do zápasu skočil zase po dlouhé době, ale celkový výsledek vypadá jasně, takže spokojenost. Možná jsme měli přidat pro naše fanoušky, kteří nás jeli povzbudit přes celou republiku, ještě jeden gól.

Autor: Stanislav Dufka