Co říkáte na to, že se vám povedlo turnaj vyhrát?

Je to pro nás velký úspěch, kterého jsme dosáhli díky týmové hře. Pro mě osobně to byla další zajímavá zkušenost a konfrontace se stejně starými hráči z jiných výběrů.

Jak velký rozdíl je mezi ligovou soutěží a reprezentací?

Je to reprezentace, takže i jiná úroveň. Pokud bych to měl srovnat s ligovými zápasy sedmnáctky, tak hra je daleko rychlejší. Poslední dva zápasy jsem ve Slovácku hrál za devatenáctku a tam už se to tomu zhruba blíží, ale i tak byly zápasy na turnaji na vyšší úrovni.

V čem je největší rozdíl? V rychlosti, nebo technice?

Jak u koho a záleží to samozřejmě i na postech. Někteří hráči jsou technicky výborně vybavení, další jsou silově nadupanější a hlavně na krajích jsou hráči, kteří jsou velmi rychlostní. My zase dokážeme hrát více týmově a přehrát tak i týmy, které jsou na tom v individualitách lépe.

Prohráli jste s Japonskem, bylo o tolik lepší?

Japonci hráli výborně! Měli parádní držení míče a dávali si to na jeden dotek. My jsme celý zápas pouze běhali za míčem. Nakonec to byl jediný zápas, který jsme prohráli.

Další duely už jste však vyhráli, naopak Japonci už nedokázali uspět. Čím si to vysvětlujete?

Každý zápas je jiný. Je to i o tom, jak komu který styl sedne. Japonci hráli velmi dobře kombinačně, zatímco zbylé zápasy byl spíše fotbal nahoru dolů, což nám vyhovuje více.

Jaká je parta v reprezentaci?

Na pokoji jsem byl s Petrem Galuškou, ale to neznamená, že bychom se tam s nikým dalším nebavili. Naopak, partu máme v reprezentaci opravdu výbornou. Víme, že jeden za druhého můžeme zaskočit a že se na sebe můžeme spolehnout. Navíc i kluci na lavičce vědí, že jsme jeden tým.

Při soutěžních zápasech jste protivníci, neprojevuje se to nějak na srazu?

Právě že vůbec ne. Naopak, všichni se známe a máme si co říct, takže na každý reprezentační sraz se těšíme. (poh)