V minulosti působil v Banské Bystrici, Martině, Ružomberoku, Trnavě, Petržalce, izraelském Ironi Rišon, Českých Budějovicích a Iraklisu Soluň. Na Slovácku je zatím na půlročním hostování, hned se stal gólmanskou jedničkou a nastoupil ve všech dosavadních zápasech Jurkemikova výběru.

Proti HFK jste uhájil čisté konto. Čekal jste, že to bude až ve čtvrtém zápase?
Konečně s nulou! (oddechne si) Díky mančaftu, který hrál výborně v poli a soupeře prakticky k ničemu nepustil. V prvním poločase jsem neměl skoro žádnou práci. Ve druhé půlce jsem sice pár nebezpečnějších balónů posbíral, ale vyloženou gólovou šanci si Olomouc nevypracovala. Utkání nakonec dopadlo podle našich představ.

Začátek soutěže vám ale příliš nevyšel…
Sami jste to určitě sledovali. Jak v Opavě, tak doma s Ústím jsme inkasovali v samém závěru zápasu. Opustilo nás fotbalové štěstí. Doufám, že v dalších kolech už budeme pokračovat v lepším stylu. Ve vítězném.

Měl jste ze soupeře obavy?
Určitě. Obavy mám před každým zápasem, ale rozhodně ne strach. Důležité je, abychom dodrželi pokyny trenéra, a to se nám proti HFK podařilo do puntíku.

Rozhodnuto v podstatě bylo už po půlhodině.
Útok se chytil výborně, hlavně Chmeldo (Aleš Chmelíček – pozn. aut.) měl fantastickou produktivitu a uklidnil nás už v první půlce. Spadla z nás nervozita a začali jsme konečně hrát to, co po nás trenér požaduje.

Třetí gól jste dali poněkud kuriózní. Jak jste to viděl z brankové čáry?
Vypadalo to komicky, obránce hostů přehodil vlastního brankáře. Ale situace se vyvinula tak, jak se vyvinula, a pro nás jenom dobře, že jsme dali ten třetí pojišťovací gól.

První půlku vás přehazoval ze čtyřiceti metrů olomoucký Krutý. Stálo při vás štěstí, že nemířil přesně?
Celý fotbal je někdy o štěstí, buď se soupeř trefí, nebo ne. Já to neřeším. Minul a tím to pro mě hasne. Prostě konec.

Stanislav Dufka