Kde všude jste se s klubem podíval na soustředění?

Kdysi dávno, ještě za Synotu, jsme jezdívali na Kypr. Pak jsme se ale museli uskromnit a připravovali jsme se třeba v Nymburce. Posledních sedm, osm let už ale pravidelně létáme do Turecka, protože poměr cena/podmínky je jednoznačně nejlepší.

Když byste chtěli jet třeba do Španělska, tam byste se asi cenově dostali někam úplně jinam, je to tak?

Pokud bychom chtěli stejný komfort, tak by to stálo dvakrát tolik. I kdybychom se spokojili s mnohem menší kvalitou, pořád by Španělsko vyšlo dráž. Možná bychom tam mohli narazit na zajímavější soupeře, ale i v Turecku jsou velice kvalitní protivníci, kteří nás dobře prověří.

Jaké to bylo, když jste začínali jezdit do Turecka?

S tím, co tady máme dnes, se to vůbec nedá srovnat. Bylo tady méně hřišť, méně hotelů, celkově méně možností na výběr. Lepší lokality měly zabrané ruské týmy. Hotely se ale postupně začaly adaptovat na to, že sem lidé nemusí jezdit jen v létě a teď už tady nabízí perfektní zázemí nejen pro fotbalisty, ale také golfisty či tenisty, kterých sem jezdí strašně moc. Dřív se dojíždělo do jednoho tréninkového střediska, kde se potkávaly všechny týmy z okolí, dnes je výběr tréninkových hřišť obrovský. Nemusí se tak daleko jezdit a navíc plochy nejsou tak rozbité, jsou velmi kvalitní.

Co vlastně obnáší zařídit takové soustředění?

Teď už to pro mě znamená přijet sem na jeden den, během kterého si vyberu z pěti šesti hotelů a hlavně zkontroluji tréninkové hřiště, aby bylo blízko a v časech, kdy potřebujeme. Teď ho máme asi deset minut jízdy autobusem, což je ideální. Na to jsme zvyklí, doma jezdíme do Starého Města (úsměv). Samozřejmě se dají najít i hotely, které mají svá hřiště, ale tam jde cena rapidně nahoru.

I shánění soupeřů je snazší?

Hotel už jsem schopen zajistit úplně sám, ale co se týče soupeřů, je lepší, když se to řeší přes agenturu. Máte pak větší garanci, že soupeř a rozhodčí skutečně dorazí.

Kdo vám tady v Turecku pomáhá?

Spolupracujeme s tureckou agenturou SB Sport, pro kterou pracuje Slovák Jan Gabriel. Je to bývalý hráč Trnavy, který hrával i trénoval v Turecku. Dá se říct, že půl roku žije tady a půl roku v Trnavě. Nikdy jsme s ním neměli žádný větší problém, to hlavní vždycky klaplo.

Měl někdy nějaký trenér ve Slovácku jiné představy o místě zimního soustředění, že by mu Turecko nevyhovovalo?

Žádný trenér neměl nikdy žádnou výhradu. Až letos tady trošku visí ve vzduchu strach z případného teroristického útoku, takže jsme zvažovali, zda sem jet. V dnešní době vás to ale může potkat prakticky kdekoliv, takže jsme se rozhodli jet. Jen jsme se vyhnuli tomu, abychom přestupovali v Istanbulu, dali jsme si podmínku, že poletíme přímo do Antalye, čímž jsme riziko snížili. Snad se nic nestane.

Je zimní soustředění v teplejších krajích pro ligový tým nutností?

Asi by se dalo fungovat i bez toho, nicméně kvalita terénů hovoří jasně pro tyto destinace. Dnes už spíše přemýšlíme o tom, zda sem nejet dvakrát.

Opravdu? Mohl by si to klub dovolit?

Jistě. Dokonce se mě majitel klubu pan Zemek ptal, proč nejedeme dvakrát. Byl jsem hodně překvapený, sám jsem totiž neměl odvahu mu to navrhnout (smích). Vážně přemýšlíme o tom, zda sem příští rok nejet dvakrát třeba na sedm dní, protože cenově to vyjde podobně jako soustředění v Česku a můžeme odehrát na přírodní trávě místo tří hned šest zápasů.

Co se týče například stravy – byly s ní v počátcích nějaké problémy?

Absolutně ne. Pětihvězdičkové hotely jsou zárukou kvality. Je tady obrovský výběr, hráči vědí, co mohou jíst.

Překvapilo, nebo zaskočilo vás za ta léta něco v Turecku?

Turci nemají s ničím problém, ale je lepší si věci každý den dopředu kontrolovat, aby všechno hladce klapalo. Potíže jsou někdy se soupeři, třeba Rumuni a týmy z bývalé Jugoslávie jezdí o hodinu později. Zatím jsme ale vždycky všechny zápasy odehráli.