Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Zkrátka nepřišli ani další úspěšní soutěžící. Druhá Libuše Bartoňová vyhrála batoh EFI 134 v hodnotě 1200 Kč, třetí Jan Bartoň pak poukaz v hodnotě 1000 Kč na nákup kvalitní kávy od firmy Kafe Kodo. Další účastníci se radovali i z výher v jednotlivých třinácti kolech. Každý z nich dostal populární odměnu v podobě balení čtyřiadvaceti piv Gambrinus.

Soutěžit se Slováckým deníkem v Tip lize budete opět moct na jaře. Sledujte náš deník a nenechejte si ujít nejen atraktivní ceny, ale i dobrou zábavu. Soutěž odstartuje společně se začátkem nižších fotbalových soutěží. Zúčastnit se může kdokoliv z vás muži, ženy, velcí, malí, tlustí, tencí, zdraví, nemocní atd. atd.

Pane Ševčíku, jste vítězem podzimní části Tip ligy. Proč vás to ale není premiérová výhra…

No, není (úsměv). Už jsem v Tip lize vyhrál kolo a hi-fi věž. Tam si ale nejsem úplně jistý, jestli to bylo za první místo. A ještě jsem vyhrál mikrovlnku, takže docela bohatá sbírka (smích). Ve vaší soutěži se mi zkrátka daří.

Pojďme k vašemu letošnímu prvenství. Soutěž byla až do posledního kola neuvěřitelně vyrovnaná. Před závěrečným kolem jste měl pouze tříbodový náskok. Jak jste to prožíval?

Vlastně nijak. V posledních týdnech jsem vůbec neměl čas to sledovat, o výhře jsem se dozvěděl až z novin po konci Tip ligy. Možná to bylo dobře. Kdybych věděl, jak na tom jsem, tak bych možná byl nervózní a třeba bych vůbec nevyhrál.

V nabídce zápasů na jednotlivá kola jsou převážně duely nižších fotbalových soutěží. Jak si udržujete přehled?

Že bych jezdil po fotbalech, to ani ne. Ale pořád aktivně hraji fotbal za Drslavice, takže přehled samozřejmě mám. Ono ale kolikrát nezáleží na tom, jak dokonalý přehled máte. Zápasy často končí všelijak a vyhrát v Tip lize tak může i ten, kdo se ve fotbale až tak dobře neorientuje.

Říkáte, že aktivně hrajete fotbal. Věnujete se mu odmalička?

To právě vůbec ne. Až do dorostu jsem hrál v Uherském Brodě hokej. Až pak jsem přešel na fotbal, takže jsem začal později. I když jako malí kluci jsme samozřejmě za barákem mastili fotbal skoro každý den. Nejdřív jsem hrál v Březové, kde trénoval můj otec. Pak jsem přešel do brodského dorostu. Dokonce jsem jako střídající hráč několikrát naskočil i do zápasů za áčko. Pak jsem byl šest let v Újezdci a od roku 2000 kopu v Drslavicích.

Vám je třiačtyřicet, takže jste jedním z fotbalových nezmarů…

Nejdůležitější je, že drží zdraví. Kotníky i kolena samozřejmě dostávají zabrat, ale, a to musím zaklepat, nikdy jsem neměl žádné vážné zranění a nepodstoupil těžkou operaci. Jen jednou jsem měl zlomené zánártní kůstky, takže jsem dva tři měsíce vůbec nehrál. Jinak ale nic.

Když píšeme o okresních fotbalových utkáních, tak se kolikrát objevíte v sestavě áčka i béčka. Jak to zvládáte?

Já už bych nejraději hrál jen za béčko. Ale na dva týmy je nás celkem málo, takže trenér mě vždycky přemlouvá, ať jdu i s prvním týmem. Ženatí nechtějí chodit, mladí zase jdou radši na pivo, takže se občas stane, že dám dva zápasy za víkend. Trenérovi jsem říkal, že to se mnou na hřišti jednoho krásného dne sekne (úsměv). Už mě to někdy i štve. Celý víkend uteče jak voda, doma ani nestihnu nic udělat.

V Tip lize mezi sebou často soupeří kamarádi. Vy máte někoho, s kým se vzájemně štengrujete?

Přiznám se, že ne. Když soutěž před lety ve Slováckých novinách začala, tak mě to chytlo a od té doby ji hraji. Baví mě to i bez nějakého soupeření s kamarády.