„Přijel jsem do regionu, který mám moc rád, a na stadion, jenž považuji za jeden z nejhezčích v České republice. Moc jsem si to užíval. Role experta pro mě není ani práce, je to činnost, jež mě prostě baví. Připadám si, že jsem pořád u velkého fotbalu a věřím, že i diváci si přišli na své," líčil v rozhovoru pro Deník 37letý elegantní útočník, který zítra v Brně Za Lužánkami uzavře svou pestrou aktivní kariéru.

V Uherském Hradišti se odehrály tři zápasy ve skupině. Splnila jejich úroveň vaše očekávání?

Kvalita kluků s míčem byla velmi vysoká a to mě na tom nejvíce bavilo. Nejen Portugalci či Italové, ale i Angličané a Švédi dokázali, že mají šikovné hráče. Postup jsem sice přál Itálii namísto Švédska, technickou hrou mě upoutala více, nicméně celkově jsem byl překvapený, jak si někteří fotbalisté rozuměli s balonem a v jaké rychlosti s ním pracovali. Byla radost se na to dívat.

Utkají se Portugalsko se Švédskem znovu ještě ve finále?

Švédi vypadnou, Portugalci naopak postoupí a šampionát vyhrají. Jsou na tom velmi dobře takticky a přímo výborně se doplňují směrem do ofenzivy i defenzivy. Jdou přitom vidět krásné automatismy. K tomu disponují silnými individualitami a zároveň týmovými hráči.

Který fotbalista z těch, co se představili v Uherském Hradišti, byl nejlepší?

Portugalský záložník Bernardo Silva. To je v mých očích po dlouhé době nadstandardní talent, o kterém v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Hodlám jej přirovnat k Maradonovi nebo Decovi. V situacích, kdy to vypadá, že bude muset poslat míč dozadu nebo že mu jej někdo vypíchne, dokáže ještě vymyslet předfinální či dokonce finální přihrávku. Tím bych jej hlavně vyzdvihl.

A co jste vypozoroval v řadách útočníků coby sám forvard?

Musím pochválit Itala Berardiho, ten mě zaujal. Špatný nebyl ani Švéd Guidetti, který hodně pracoval pro tým, a třeba i Kane z Anglie dokázal v zápase sám asi sedmkrát zakončit, což je známkou kvality. Útočníci se mi líbili a hodnotím je velmi dobře. Vlastně na tom byli až nadstandardně technicky, takovou hru jsem měl vždycky rád, takže je oceňuji, že se umí prosadit v dnešním fotbale, kdy třeba u nás se někdy balon až zbytečně moc nakopává. Tady bylo vidět, že to tak být nemusí, když je taktika vhodně postavená. Například italská trojformace se velmi dobře doplňovala. Proti Portugalsku měl tým velkou smůlu, to výborně zachytal José Sá. (ukazuje pečlivou výslovnost)

Mezi fanoušky zanechali největší dojem Švédové, souhlasíte?

Jednoznačně. Připomínali mi fanoušky Slovácka, kteří vytvářeli atmosféru velmi dobrou, v Uherském Hradišti byla radost hrát. Ale i Portugalci se snažili. Jinak jsme zažili klasickou slováckou kulisu. Pokud byla možnost, třeba při mexické vlně, tak se diváci přidali, akce ocenili potleskem a určitě se ani sami nenudili. Takže Slovácko mě ničím nepřekvapilo, atmosféra byla skvělá.

Zaznamenal jste nějaký nedostatek na šampionátu?

Vezmu to osobně. Jsem už také mediální prvek, když to řeknu slušně, médiím se totiž někdy říká jinak, a byl jsem v Uherském Hradišti spokojený, jen bych víc doplnil catering. (humorný tón) Já toho rád docela dost sním a mám rád více druhů, tak jediné, čeho bych přidal, je jídlo. Ale chápu, že VIP zóna je VIP zóna a my jenom ty řízečky nebo bulečku. Každopádně z turnaje jsem mile překvapený. (úsměv)

Jako expert komentujete běžně českou první ligu. Lišila se nyní vaše příprava vzhledem k mezinárodní události?

Problém byl ten, že jsem vždycky znal třeba jen jednoho nebo dva hráče z týmu. V lize mám přehled o všech fotbalistech a devadesát procent z nich znám i osobně, takže se mi mluví lépe. Přípravu jsem tedy musel provést větší, minimálně jsem si zjišťoval posty a působiště hráčů. Další věcí je výslovnost, někdy ji člověk přesně neví. Dnes už třeba za Itálii hrají Turci, švédská příjmení nejsou klasická, budiž důkazem fotbalista číslo osm (Abdul Khalili – pozn. red.) atd. Euro pro mě znamenalo skvělou zkušenost a teď už vím, jak se chystat.

Kolik času za den vám příprava zabrala?

Před prvním zápasem na turnaji jsem zjišťoval informace hlouběji, strávil jsem u toho i dvě hodiny, jinak bývám do hodiny hotový. Při přípravě jsem využíval internet, četl jsem noviny, dělal si zápisky z předchozích duelů a přemýšlel jsem o práci, abych byl nachystaný. Pak jde ale hlavně o to, jaká je sestava. Trenéři ji mění pro karty, zranění, špatné výkony, takže člověk si pak informace dává znovu dohromady, aby následné komentáře nebyly nudné. Patří k tomu i poznatky, co mají hráči rádi, jaké mají kopačky, koníčky, protože když pak nastane hluchá dvacetiminutovka jak v utkání Portugalsko – Švédsko, tak se člověk musí bavit o počasí a těchto věcech.

Hlavním komentátorem přenosů byl Jiří Štěpán. Poskytuje vám rady k práci?

Musím jej strašně pochválit, dobře se mi s ním spolupracuje. Pomáhá mi, snaží se mě správně vést, abych například něco neříkal brzy. Říká, že si mám raději počkat na opakovaný záběr a utvrdit se ve svém hodnocení. Jirka patří k velmi kvalitním a nadějným pracovníkům České televize, protože komentáři umí dát barevnost a kreativitu. Příprava a výkon experta jsou právě také hodně o parťákovi.

Zítra vás čeká v Brně rozlučka s předchozí profesionální náplní života, na kterou během chvíle zmizelo z prodeje 23 tisíc vstupenek a o níž mluví celá republika. Představoval jste si, že se akce takhle rozšíří?

Ze začátku určitě ne. Ale tím, že se nám podařilo přemluvit některé lidi, aby se moje rozlučka s kariérou konala Za Lužánkami, tak přerostla v to, že dnes už je to i o záchraně a obnovení toho stadionu. Já jsem udělal velkou chybu, že jsem zájem trochu čekat mohl, kapacitu by bylo možné ještě navýšit. Běžně se dělají montované tribuny pro 15 tisíc lidí, takže jsme mohli přivítat i 38 tisíc diváků. Překvapilo mě, že i když jsem lístky nedával komerčně k distribuci, k dispozici byly jen ve sportovním obchodě, tak se za týden po nich jen zaprášilo.

Vaše kariéra čítá řadu klubů, mezi nimi i SYNOT Staré Město a později Slovácko. Kde bude zařazené ve vašem srdci?

Číslem jedna je pro mě Brno a navždy bude. A pak následuje jasně Slovácko s Opavou. I když jsem ze Slovácka neodcházel rád, bylo mi to líto, ale to je holt shoda lidí, kteří tým zrovna vedou a mělo to tak být, tak na zdejší prostředí nedám dopustit. Vždycky jsem tu působil s potěšením, fanoušci mi připravili skvělou rozlučku. I město se mi líbí, je malé, skromné, s fajn lidmi. A ze všeho nejvíc nemůžu zapomenout na to, jak jsme se zachránili (v sezoně 2009/10 – pozn. red.), diváci vběhli na hřiště a děkovali nám za to. (žasne) Fotbal tady mají fanoušci rádi a mně angažmá moc zpříjemnili. K tomu jsem se v regionu ještě naučil pít slivovici a víno, což byla možná trochu chyba. (úsměv) Alkoholik se ze mě nestal, ale přece jen v Brně toho tolik nemáme, byť jsme také Moraváci.

V bílém dresu jste také nastřílel několik krásných gólů. Který vám nejvíce utkvěl v paměti?

Hned ten první v úvodním utkání proti Plzni (25. 7. 2009 – pozn. red.). Sice jsme prohráli 2:3, ale zápas byl neskutečně krásný. V obrovském vedru jsem se dostal k odraženému míči a z voleje jsem jej trefil na zadní tyč. Prostředí jsem si hned od začátku zamiloval.

Jakou úroveň má Slovácko momentálně z vašeho pohledu?

V loňské sezoně se mi v některých utkáních líbilo až abnormálně, proto mu přeji, aby se v tabulce posunulo výš. Má výhodu skvělého marketingu, vedení klubu, podpory fanoušků, je bez finančních potíží a k tomu jej vede tak skvělý trenér (Svatlopluk Habanec – pozn. red.), kterého já bych chtěl jednou vidět ve Zbrojovce Brno. Nelze ani opomenout výbornou akademii, z níž je zdařile doplňován A-tým. Takže z mého pohledu je otázkou času, kdy se Slovácko zvedne a bude na úrovni Mladé Boleslavi nebo třeba Jablonce. Nebojím se to říct, protože kluci jsou v týmu opravdu šikovní a fotbal se tady dělá dobře.