Parádní akci předvedl tento středopolař Slovácka už po hodině hry, když napřáhl z hranice šestnáctky, ale gólová radost mu ještě nebyla souzena. Míč jenom rozezvučel brankovou konstrukci. O půl hodiny později už mohl být spokojenější.

„Věděl jsem, že už bude konec zápasu a já nemám co ztratit. Fudži (Lukáš Fujerik – pozn. aut.) měl balón u lajny a já jsem naběhl do šestnáctky. Říkal jsem si, že mě to třeba trefí a bude z toho gól. Trefilo mě to a byla z toho docela pěkná branka,“ popsal s úsměvem svoji premiérovou trefu v dresu Slovácka Perůtka.

Mezititulek: Chce hrát ligu v dresu Slovácka

Při závěrečném náporu domácích byste v šestnáctce Opavy asi těžko hledali menšího hráče, než byl střelec vítězné branky. Přesto jeho hlavička skončila v síti a jeho výskok na gólový centr byl obdivuhodný. „To bylo asi tím správným náběhem. Šťastně mě to trefilo a pak už je to jednoduché,“ říká skromně mladý záložník, kterému bylo líto, že sezona už skončila.

„Cítím trošku únavu, to nepopírám, ale když se vám daří, tak z vás všechno spadne. Na jaře jsem se prostě fotbalem bavil. Čekal jsem na šanci, která přišla, a pak už jsem ji nepustil. Chtěl jsem trenérovi dokázat, že na to mám a myslím si, že se mně to povedlo,“ soudí Perůtka.

Když se někomu daří a ještě k tomu je mladý a talentovaný, nemívá zpravidla nouzi o nabídky. Blonďatý ďáblík a ale zájem z jiných klubů odmítá. „Já mám svého manažera a zatím se žádná nabídka na přestup neobjevila. Já jsem tady ale spokojený. Chtěl bych tu něco dokázat – nejlépe hrát první ligu v dresu Slovácka.“

„Dalo by se říct, že se o nic nehrálo, ale my jsme se chtěli doma rozloučit vítězstvím. Rozhodl Jirka Perůtka, který hrál dneska opravdu výborně,“ pochválil nadějného záložníka jeden z nejzkušenějších hráčů Slovácka Pavel Němčický. Sezónu už tak radostně hodnotit nemohl.

„Cíle byly předem dané a ty jsme nesplnili. Utekl nám začátek podzimu a potom už se to s námi vezlo. Hráli jsme sice dobře v poháru, ale to je jenom takový malý plusový bodík. Na jaře jsme chtěli jít hlavně pryč z pásma sestupu, což se nám nakonec podařilo. Určitě jsme měli být více nahoře, než jsme nakonec skončili,“ uvědomuje si Němčický.

Mezititulek: Šultes dostal sodovku

Zatímco Němčický a spol. si užívali potlesku publika, o něčem podobném se mohlo Pavlu Šultesovi jen zdát. Ještě zhruba před rokem byl jedním z idolů fanoušků Slovácka a z kotle se často ozývalo: „Páááável Šultés“. Po přestupu do Opavy se ovšem stal trnem v oku příznivců hradišťského klubu. Na stadionu v Uherském Hradišti se představil poprvé od svého odchodu. A pokřiky fanoušků Slovácka měly tentokrát docela jiný charakter.

„Šultés buzer…,“ burácel nejednou kotel. Ofenzivní hráč slezkého klubu skandování nemohl nezaregistrovat. „Hrálo se mi docela v pohodě, až na ty pokřiky fanoušků. Já jim to ale nezazlívám, vnímal jsem je docela dobře, zvlášť když začali řvát, ale moc jsem si to k srdci nebral. Dávali mně pěknou sodovku – klobouk dolů,“ přiznal s úsměvem Šultes.

(std)