Největší část své profesionální kariéry prožil na jihu Čech, v dresu Dynama České Budějovice strávil sedm a půl roku a zažil dva postupy mezi českou elitu. Zatímco jeho spoluhráči už pár minut křepčili s pohárem za vítězství v I. A třídě, důrazný obránce nejprve vyhledal svého syna, poprosil o společnou fotku s cennou trofejí a teprve potom se připojil k oslavám.

Už jste toho ve fotbale zažil hodně, jak prožíváte vítězství v regionální soutěži?

Fotbalem už se jenom bavím, jsem rád, že jsme soutěž vyhráli, šli jsme za tím od prvního kola a díky klukům můžeme slavit. Oslavy jsou všude stejné. V Budějovicích to byl postup do ligy, skákali jsme na náměstí do kašny, tady je to výhra v I. A třídě. Ale tak to neberu, když se podaří vyhrát soutěž, tak se slaví všude.

Nemrzí vás, že většina mužstva odmítla postup do krajského přeboru?

Mrzí, nemrzí. Kdybych měl mluvit za sebe, tak bych vyšší soutěž vyzkoušel, ale rozhodnutí kluků respektuji. Mančaft je dobrý, myslím, že bychom hráli kolem pátého místa. Otázka je, jestli zůstane kádr pohromadě. Co jsem slyšel, tak někteří hráči mají nakročeno jinam, nebo chtějí skončit.

Přišel jste do mužstva, které bylo v dolní polovině tabulky. Za rok a půl slavíte triumf v soutěži. Kde nastal ten zlom?

Když jsem přišel do Hluku, tak jsme byli na třináctém místě, mužstvo se posílilo, chytili jsme šňůru zápasů bez prohry, kluci si začali víc věřit a šlapali jsme. Je tady ohromná parta, to jsem ve fotbale ještě nezažil.

Během své kariéry jste prošel jedenáct klubů. Nechce se věřit, že na sklonku kariéry jste narazil na nejlepší partu. Není to zdvořilostní fráze?

Určitě ne. Je pravda, že jsem prošel hodně mančaftů, ale před lidmi kolem hluckého fotbalu a partou na hřišti opravdu smekám. Zpětně jsem rád, že mě Aleš Zlínský oslovil, doufám, že jsem jim to splatil a jsou se mnou spokojení. V Hluku si fotbal zatím užívám, jen by mohlo chodit víc diváků. Už jsme to nějakým způsobem řešili, ale zatím nevíme, jak je na stadion dostat, slušné návštěvy chodí jenom na derby.

Jaká je podle vás kvalita I. A třídy?

Hodně slušná, hraje to spousta zkušených kluků, které znám z mančaftů první nebo druhé ligy a hodně mladých hráčů. Dolní Němčí, Nedachlebice nebo Ostrožská Nová Ves, to jsou všechno mužstva plná mladých a šikovných hráčů.

Patříte mezi starší hráče, je rekonvalescence po zápasech náročnější?

V září mně bude dvaačtyřicet, je to jiné než před deseti nebo dvaceti lety. Snažím se udržovat, chodívám běhat, ale i tak cítím zápas ještě minimálně dva dny. Na druhou stranu, zdraví slouží, tak jsem rád za každou minutu. Chtěl bych pokračovat i příští rok, už jsme s předsedou předběžně domluvení, ale ještě musíme doladit nějaké detaily. Sice jsem měl i jiné nabídky, ale I. A třída je pro mě jako dělaná. Už si nemám, co dokazovat, možná v Hluku s kariérou skončím.

Její největší část jste odehrál v Českých Budějovicích. Jsou pro vás dodneška srdeční záležitostí?

Byl jsem tam nejdéle, to je pravda. Fandím jim a sleduji je, také proto, že za Dynamo hraje můj syn Nikolas. Ale že by byly Budějovice mojí srdeční záležitostí, to se říct nedá. Byl jsem tam rád, ale je to pryč. Stejně jako v Příbrami nebo třeba ve Zlíně. Tam jsem zažil Pavla Hoftycha, to byla bomba, byl to nejlepší kouč mojí kariéry, lepšího jsem nepoznal. Byl jsem spokojený všude.

Když se ohlédnete za svoji kariérou, vyčítáte si něco? Udělal byste něco jinak?

Asi ne, jak to bylo, tak to mělo být. Některé věci určitě zamrzí, člověk si některé věci uvědomí až s vrcholovým fotbalem skončí, ale už to nejde vzít zpět – už se to nevrátí. Fotbalem jsem se živil osmnáct let, byl to můj koníček a zaměstnání, dával jsem mu všechno, jinak bych v lize nebyl.

Čím se živíte teď?

Pracuji v Autopalu, po práci trénuji v Hluku malé kluky a jsem tady spokojený.

V poslední době se hodně mluví o tom, že fotbal je „čistější" než býval dřív. Jak to vidíte vy?

Mám na to svůj názor, ale ten si nechám pro sebe.

Kariéra Miloslava Pennera

Jiskra Staré Město (1978 – 1988), VTJ Kroměříž (1988 – 1989), Baník Havířov (1990 – 1995), FC Slovácká Slavia Uherské Hradiště (1995 – 1996), FC Karviná (1996 – 1997), SK České Budějovice (1997 – 2004), Tatran Prachatice (2004 – 2005), Marila Příbram (2005 – 2007), FC Tescoma Zlín (2007 – 2009), Slavoj Vyšehrad (2009 – 2009), Uninon Pregarten (2009 – 2013), Spartak Hluk (od roku 2013).