Proti Plzni se prosadil netradičně hlavou.

„Kolikátý to byl můj gól tímto způsobem? Druhý. Můj vůbec první ligový jsem dal taky hlavou, už ale ani nevím, proti komu to bylo,“ povídal vzrůstem nevysoký Ondřejka.

A jak se branka na 1:1 z jeho pohledu zrodila?

„Viděl jsem, že to Došál (Libor Došek) chce nacentrovat. Motal to tam, tak jsem si říkal, že vymyslí něco podobného jako s Jabloncem, tak jsem běžel za něj do šestnáctky. Pak přiťukl míč pod sebe Víťovi Valentovi, který to nacentroval před bránu. Já jsem vyskočil, zavřel oči, bouchl jsem do balonu hlavou a spadlo to tam.“

Václav Ondřejka zatím se svými letošními nění spokojen.

„Štve mě, že nedávám branky. Moje hra není taková, jak bych si představoval. I trenér ode mě asi čeká víc. Nedaří se mi střílet góly, nevěřím si, je těžké popsat, čím to je. Už i kluci si ze mě dělali srandu, že jsou obránci lepší střelci než já. Jsem rád, že jsem to prolomil, mrzí mě ale, že ten gól má hořkou příchuť,“ nechal se slyšet třiadvacetiletý útočník, podle kterého Slovácko v pátečním podvečeru mělo na to úřadujícího mistra porazit.

„V první půli jsme na Plzeň vletěli, dařilo se nám hrát, co jsme chtěli. Vytvořili jsme si šance, škoda, že jsme k vyrovnávacímu gólu nepřidali ještě jeden. My jsme naopak Plzni darovali dva góly, a to už se proti takovému soupeři těžko otáčí. Ve druhém poločase už se hrálo podle plzeňských not, my jsme se už nedokázali dostat do tlaku, nevytvářeli jsme si šance, možná nám v závěru chyběly i síly,“ přemítal nad důvody porážky Ondřejka. (ms)

SOUVISEJÍCÍ

Slovácko zničili jeho bývalí hráči

Soukupa mrzela hrubka a nezakopnutí míče