Devětadvacetiletý rodák z Vlčatína u Velkého Meziříčí, který v Českých Budějovicích načal druhou padesátku svých ligových startů, měl po posledních zápasech Slovácka rozhodně důvod ke spokojenosti.

Jaká je nálada v mužstvu po posledních třech kolech, ve kterých jste získali sedm bodů?

Určitě zlepšená. Po prvních zápasech to nevypadlo nejlíp, i když některé prohry byly smolné. Pokud to mám shrnout, je spokojenost se zlepšenou hrou i s výsledky.

Projevuje se to nějak v uvolněnější náladě na tréninku? Jsou lepší výsledky mužstva cítit v přípravě?

To bych zase neřekl, atmosféra nebyla až tak kritická. Možná si každý po těch nevydařených zápasech uvědomoval svou roli a zamýšlel se sám nad sebou. Ale žádná křeč na mužstvo nepadla ani v úvodu jara.

Dostali jste od trenéra za výhru nad Baníkem nějakou odměnu? Myslím tím třeba mimořádné volno?

Na neděli ráno byl v rozpisu regenerační trénink, který nám trenér odpustil. Sešli jsme se až v úterý odpoledne.

Bývá pravidlem, že po vítězném zápase vám trenér odpustí následující trénink?

Vždycky ne. Je to dáno situací po utkání, jak se trenér rozhodne. Není to automatické.

Kde hledat příčinu úvodní série tří zápasů bez bodového zisku?

Těžko říct, poslední utkání proti Ostravě se nám také herně příliš nevydařilo. Měli jsme dvě šance, dali jeden gól a vyhráli. Na druhou stranu jsme odehráli dobré zápasy, ve kterých jsme nebyli schopni dát branku. Musíte jít dobrému výsledku naproti a mít i trochu štěstí. Dát z minima šancí nějakou branku a přitom zbytečně neinkasovat, ono se to všechno nějakým způsobem prolíná. Těžko se hledá absolutní příčina, na každý zápas se připravujeme stejně. Na začátku jsme asi neměli tolik štěstí.

Pokud vezmeme poslední tři kola, tak zisk sedmi bodů je asi maximum. Souhlasíte?

Momentálně určitě. Po třech nevydařených kolech jsme se potřebovali zvednout, to se podařilo. V Budějovicích jsem hráli nejlepší fotbal, ale zase nám skřípala koncovka. Když jsme dali kontaktní gól, mrknul jsme na tabuli a říkal si, že už moc času nemáme. S remízou už jsem ani nepočítal, ale znovu jsem si potvrdil, že se hraje, dokud rozhodčí zápas neukončí.

Jak se cítíte vy osobně po herní stránce?

Momentálně ve velké pohodě. Snažím se myslet pozitivně, fotbal mě baví a nemůžu si na nic stěžovat.

Může to být i tím, že máte třicet bodů a nehrajete pod žádným tlakem?

Takto o tom nepřemýšlím. Relativně se to může zdát, ale přijde šňůra proher a zase budete přemýšlet jinak. Vždycky se dívám jenom k nejbližšímu zápasu.

V dalším kole jedete do Jablonce, který prochází herní krizí a už pět kol nevyhrál. Je to z vašeho pohledu výhoda?

Já tyto prognózy a předpovědi nemám moc rád. Rozhodne momentální forma, pohoda a schopnost dát branku. Trenér nás připraví na to, co Jablonci jde a co ne.

Na podzim jste právě proti Jablonci střídal Reinberka. Zápas vám vyšel a od té doby mimo jedno utkání nastupujete pravidelně…

Trenér dával přednost Tomáši Košútovi s Honzou Trousilem. Pak mě použil na krajního obránce a potom jsem se zase vrátil do středu. Jsem rád, že jsem si vyzkoušel jiný pohled na hru. Jsem spokojený i na kraji obrany, ale lépe se cítím na postu stopera, kde jsem odehrál víc zápasů a jsem tam zvyklejší.

Musíme zmínit nejlepšího střelce ligy dvacetigólového Davida Lafatu, který hraje v Jablonci. Budete se na něho víc zaměřovat?

Lafata se obyčejně motá mezi stopery. Vyplývá to z jejich hry. Budeme mít za úkol ho hlídat hlavně ve vápně, svoji pozici si umí najít dokonale. Určitě je to nepříjemný útočník, který má čich na góly. Takže velký pozor na Lafatu!

Patříte mezi nejslušnější obránce první ligy. V letošním ročníku máte jenom dvě žluté karty. Chyběl jste někdy z disciplinárních důvodů?

Za žluté karty jsem nikdy stopku neměl. Jediný můj disciplinární trest byla červená karta v Opavě, a to ještě omylem. Snažím se hrát fotbal s balonem. Ne zezadu okopávat protihráče po kotníkách. Někdy je mi to vytýkáno, že jsem mohl hru přerušit faulem a zbytečně se dostávám do problémů. Ale já se snažím všechno uhrát na nohou.

Na hřišti působíte klidným a vyrovnaným dojmem. Charakterizoval byste se stejně i v soukromí?

Určitě. Já se snažím co nejvíc věcí vyřešit v klidu. Jsou to většinou situace, ve kterých nestojí za to se příliš rozčilovat. Stejně to člověku obyčejně nepomůže. Nejsem ten, který by se potřeboval někde vyřvat.

Váš bratr Pavel přestoupil z Českých Budějovic do druholigového Brna. Největším vaším společným fanouškem a kritikem je otec, který má odehrané dokonce dva ligové zápasy. Jezdí teď častěji na ligové Slovácko?

Ne ne. Dělí to pořád stejně. Jezdí i za bratrem do Brna. Shodou okolností před čtrnácti dny hrála Zbrojovka dopoledne na Bohemce a odpoledne se byl podívat na Slovácko v Budějovicích. O minulém víkendu sledoval náš zápas s Baníkem a v neděli jsme jeli společně do Brna na Čáslav. Stíhá všechno.

Prožíváte v současnosti na Slovácku nejlepší roky své kariéry?

Co se týče první ligy, tak určitě. Strašně rád také vzpomínám na čtyři roky strávené v Opavě.

Jsem realista, vážím si toho, že můžu hrát ligu, ale člověk tajně doufá, že to není vrchol a může být ještě něco nad tím. Pokud by přišla nějaká nabídka z venku, tak se určitě bránit nebudu.

Autor: Stanislav Dufka