„Bylo to super. Nikdy jsem nesnil o tom, že bych mohl chytat v lize. Nakonec jsme si připsal pár startů. Hodněkrát jsem byl sice jenom na střídačce, ale i za to jsem byl rád. Alespoň jsem si mohl užít atmosféru, poznat trenéry, spoluhráče, stadiony,“ líčí v rozhovoru pro Deník dnes pětačtyřicetiletý trenér, který po konci v Uherském Brodě čeká na další angažmá.

Vybavují se se vám nějaké momenty z památné postupové sezony 1999/2000?

Mám to pořád v hlavě. Nechci říct, že bychom byli až tolik dominantní, ale prostě nám to fungovalo. Trenér Komňacký byl v pohodě, my jsme měli v kabině dobrou partu. Ještě jsme se mezi sebou hecovali. Bylo to takové správné. Vzpomínám na to moc rád.

Co všechno se po postupu změnilo?

Čtyři roky jsme byli ve druhé lize, až potom se nám konečně povedlo postoupit. Potom, jak se šlo do ligy, už to bylo zase jiné. Přišli hráči už i odjinud, nebyli to jenom kluci z okolí. Nebyli jenom z okresu či kraje, ale z celé republiky. Už to nebylo takové rodinné.

Ale zase podmínky i výplaty byly lepší, ne?

To je pravda. (úsměv) Klub se postupně posunoval dopředu. Pan Valenta starší se do toho obul. Jak on říkával, chtěl mít v republice třetí „S“. Po Spartě a Slavii také Synot, což se mu nakonec podařilo. Tím pádem musel přivést kvalitnější hráče, aby tým byl v lize konkurenceschopný.

Vy jste přišel do Starého Města už v roce 1996. Jaké tehdy panovala v klubu situace?

Já jsem přišel do třetí ligy. Tehdy to byla ještě Jiskra. Po podzimu jsme byli asi třetí nebo čtvrtí. Už tehdy ale byly ambice a tlaky, abychom co nejdřív šli do druhé ligy. Podařilo sem nám to hned na jaře. Tehdy v týmu byli Strakáč, Klvaňa, Kaizar, Racek, Zapletal a další skvělí kluci. Mohu říct, že to byla jedna z nejlepších partií, co jsem zažil. Na to vzpomínám strašně rád. Pracovali jsme tehdy na hřišti ve Starém Městě a odpoledne trénovali. Vím, že pan Valenta tehdy říkal, že nebudeme profesionální klub, ale za půl roku jsme postoupili. Musím vzpomenout našeho velitele na fotbalovém stadionu, Miru Lenharta, který nás měl na starosti. Tímto ho taky zdravím. Byl to vždy velký srdcař.

Předtím jste byl ve Zlíně, že?

Ano. Já jsem tam byl ale jenom v mládežnickém středisku. Ve Zlíně jsme působil od osmé třídy až do vojny. Když jsem se pak měl vracet zpět do zlínské juniorky, tak jsem dostal právě nabídku z Jiskry Staré Město. Abych byl upřímný, já nyní fandím i Zlínu, ale nejlepší léta jsem zažil na Slovácku, takže v tomto není co řešit. Ale žádnou zášť ani rivalitu mezi kluby nevnímám.

Jak jste si užil vzpomínkovou akci u příležitosti výročí dvaceti let od postupu Synotu do ligy?

Jsem rád, že si na mě pořadatelé vzpomněli. Bylo příjemné vidět některé kluky po tak dlouhé době. S některými jsem pořád v kontaktu, jiné až tolik nevidím.

Kvůli pracovnímu vytížení jste musel skončil na lavičce třetiligového Uherského Brodu. Už se rýsuje návrat na trenérskou lavičku?

V práci už je to lepší. Nevím, jestli na základě toho, že jsem s fotbalem skončil, ale určitě bych se rád k němu zase vrátil. Nevím ale kdy ani za jakých podmínek. Trénování mě však nikdy neopustí. U fotbalu určitě chci zůstat.

Ale čekat, až se uvolní místo v ČSK asi nebudete, ne?

To ne. Abych byl upřímný, jak vyšel článek v novinách, že v Brodě končím, na další týden jsem měl dvě další nabídky, ale ti lidé nevěděli, že jsem skončil z pracovních důvodů. Kdybych nemusel, opravdu bych v Brodu nekončil. Tam jsem byl doma, práce mě hodně bavila. Kluky znám, navíc to pro mě byla první štace ve třetí lize a velká motivace.

Sledujete nyní fotbal? Obrážíte ve volných chvílích zápasy?

Samozřejmě to sleduji. Jezdím, dívám se. Od nejnižších soutěží, jako je první A třídy, kde jsem začínal, až po MSFL, ale chodím i na ligu. Byl jsem na Slovácku, dokonce na Bohemce, protože teď často jezdím s manželkou do Prahy. Dá se říct, že mám přehled. (úsměv)

Dokážete si představit, že byste někde trénoval společně s bratrem Františkem?

Proti sobě jsme kdysi jako trenéři nastoupili, ale společné angažmá u jednoho týmu si moc představit nedovedu. (úsměv) Jsme trošku jiné nátury. Klidnější určitě nejsem, ale nedávám to tak najevo jako on.

Co říkáte na současné Slovácko? Zamlouvá se vám složení týmu?

Já si myslím, že se to tady dělá dobře. Je vidět kvalitní práce nejen trenéra Svědíka, ale i celého realizačního týmu včetně Šumiho. Vrátil se Milan Petržela, se kterým jsem ještě hrával. Dokonce jsme spolu byli na pokoji. Mužstvo je dobře poskládané. Rychlostní typy, zodpovědné hráče. Přeji Slovácku, aby se mu dařilo a konečně pohárovou Evropu vykopalo.