„Bude záležet na výsledcích. Pokud budou dobré, nemuselo by se jednat jen o záskok,“ připustila předsedkyně představenstva Slovácka Marcela Mrázková.

Vedení klubu tak podle předpokladů nepřivedlo narychlo zcela nového kouče, ale využilo služeb muže znalého prostředí. Proč ukázalo právě na Dekaře, a ne třeba na sportovního manažera Lubomíra Blahu či Jana Palinka? „Protože je nejlepší,“ vysvětlila Mrázková. Přesto už teď intenzivně jedná o jeho případném nástupci. „Ve hře je několik jmen jak domácích, tak ze zahraničí,“ nechala se slyšet šéfka klubu, podle které se rozhodne až začátkem července. Do té doby prý nic konkrétního neprozradí.

Jednou z možností je tedy i setrvání Jiřího Dekaře. Ten ovšem, jak nám prozradil v následujícím rozhovoru, až tak daleko nemyslí. „Teď se soustředím pouze na zápas s Vítkovicemi, který musíme zvládnout,“ uvedl šestačtyřicetiletý trenér, který celý rozhovor absolvoval v dobrém rozmaru, na většinu otázek odpovídal s úsměvem.

Když jste se dozvěděl, že u mužstva končí pan Kalvoda, napadla vás myšlenka, že byste mohl dostat šanci a tým převzít?

Vůbec, ani ve snu.

Kdy vás tedy vedení klubu poprvé oslovilo?

Nějaké náznaky byly už v sobotu, s nikým jsem ale nemluvil a nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost. Až v neděli ráno jsme se o tom poprvé bavili s vedením. Večer pak měli jednání a zavolali mi, že mám v deset hodin přijet. Nic víc jsem do té doby nevěděl.

Říkáte, že to pro vás bylo překvapení. Rozmýšlel jste se chvíli, nebo jste na nabídku hned kývl?

Jsem zaměstnanec klubu, takže co bych se rozmýšlel. Navíc nebylo co si rozmýšlet, taková šance se neodmítá.

Patříte k trenérům, kteří vyznávají spíše metodu biče než cukru. Budete na své nové svěřence od začátku hodně přísný a tvrdý?

Já budu svůj a ze své cesty neustoupím. I když s tím mám někdy problémy.

Jak tomu rozumět? Znamená to, že by to pro některé hráče mohlo být nepříjemné, že by jim vaše metody nemusely vonět?

To já nevím, to se potom musíte zeptat hráčů.

Kdy poprvé předstoupíte před mančaft? Jste trochu nervózní?

První trénink máme dnes (včera) v pět hodin. A jestli jsem nějak nervózní? Z mužstva nejsem. Akorát mě štve, že prší.

Takže to neberete tak, že vám třeba prší štěstí…

Je to voda, a když stéká za krk, tak je nepříjemná. Uvidíme…

Mužstvo dobře znáte. Už máte v hlavě nějaké změny, které provedete?

A měly by nějaké být?

Předpokládám, že ano. Pokud tedy chcete mít lepší bilanci, než jsou dvě výhry z jedenácti zápasů…

No tak jestli chcete nějaké změny, tak je tedy uděláme. (Smích.) Ale vážně - nějaké změny budou, zatím si je ovšem nechám pro sebe, jako první se všechno dozvědí hráči.

V mužstvu jsou hráči, kteří prošli vašima rukama. Dostanou odchovanci větší příležitost?

Ano, dostanou. Konkrétní ale nebudu. Přijďte ve středu na fotbal a uvidíte. Pak byste nemuseli chodit, protože už byste všechno věděli. Každopádně bych si přál, aby přišlo kluky povzbudit co nejvíc lidí.

Šéfka klubu paní Mrázková řekla, že by se ve vašem případě nemuselo jednat pouze o čtyřzápasový záskok. Berete to jako velkou šanci?

Takto jsem o tom vůbec nepřemýšlel.

Takže jste si zatím nepředstavoval, že z vás v příští sezoně bude prvoligový trenér?

Bylo by to krásné, ale zatím to neřeším. My se teď musíme soustředit na Vítkovice, to je podstatné. Co bude potom, to je ještě daleko.

Slovácko momentálně ztrácí na postupovou příčku tři body. Jak vidíte šance na postup?

Jsou před námi ještě čtyři kola, je to pořád všechno otevřené.

Berete to tak, že musíte všechna zbývající utkání vyhrát?

Když soupeři všechno prohrají, tak všechny čtyři zápasy vyhrát nemusíme. (Úsměv.) Každopádně by to chtělo dobře odstartovat a porazit Vítkovice.

Za asistenta jste si vybral Miroslava Hlahůlka. Byly ještě nějaké jiné varianty?

Zeptali se mě, koho chci, tak jsem řekl, že Mirka. Pracujeme spolu už třetím rokem, takže se dobře známe, přesně ví, co potřebuju. Spolupracovat budu i s trenérem juniorky Honzou Palinkem.

Teď jste dlouho působil u mládeže, bude to velký rozdíl?

Nemyslím si. Fotbal se hraje pořád na stejném hřišti, branky jsou taky stejné. Jediný rozdíl bude, že povedu starší hráče. A ještě - že budeme hrát na krásném stadionu.

Určitě by bylo hodně příjemné, kdyby po vítězném utkání kotel skandoval „Jiiiirka Dekař“…

To klidně přenechám hráčům. Každopádně ale bude důležité, aby nám fanoušci stáli za zády. Přál bych si, aby jich kluky přišlo hodně povzbudit. Teď to hodně potřebují.

S druhou ligou máte zkušenosti z vašeho působení v Ratíškovicích. Dá se to nějak porovnat?

Nedá! To bude velký rozdíl. Stadion, návštěvnost, tlak, všechno. To je úplně nesrovnatelné. Tady je, při vší úctě k Ratíškovicím, fotbal úplně někde jinde.

Přečtěte si také:

Jiří Dekař: Největším soupeřem trenéra mládeže jsou rodiče