Nebyla to moje nejlepší sezona, hlásí z Ameriky fotbalistka Valášková

Přestup ale brzdí situace ohledně pandemie koronaviru.

„NCAA na nějakou dobu pozastavila podepisování nových hráčů, ale věřím, že všechno klapne,“ zůstává optimistkou a dál sleduje současnou světovou krizi.

V Jižní Karolíně, kde se Valášková právě nachází, není situace úplně bezvýchodná.

„Ale lidé už to začínají pomalu pociťovat. Vyprazdňují se obchody, zavírají se restaurace, školy. Zrušili se veškeré sportovní akce. Lidé buď pracují z domu nebo nepracují vůbec. My máme školu až do konce semestru on-line, takže teď bydlím u kamarádky a plníme školní i fotbalové povinnosti z domu," hlásí zpoza oceánu.

Návrat do Česka je nejistý.

„Cestovat v tuto dobu není úplně bezpečné a taky mám strach, že se nebudu moct vrátit zpět do Ameriky, takže čekám, jak se situace vyvine," uvedla talentovaná fotbalistka, která se loni v létě vydala ze Slovácka do Spojených států, kde pokračuje ve studijní a hráčské kariéře.

I když si pobyt na Univerzitě Upstate pochvaluje, úroveň týmu ani soutěže jí příliš nenadchla.

„I když jsem se vracela po zranění kolene, fotbalově mě to moc neposunulo, což mě mrzí, protože školu jsem si hodně oblíbila a jsou tady skvělí lidé. Fotbalová úroveň mě ale donutila odejít jinam,“ přiznává.

Podle rodačky z Prakšic-Pašovic je fotbal v zámoří úplně jiný než v Česku.

„Tady je to více fyzické než technické. Pokud mám srovnat moji konferenci s první ligou u nás, tak ta úroveň je určitě nižší,“ říká.

Hlavní rozdíl je především ve stylu hry.

„Tady se dbá hodně na kondici, protože zápasy jsou ve vysokém tempu, jede se nahoru dolů a je to více přímočařejší. Ve Slovácku mi fotbal vyhovoval, vždy jsme hrály technický fotbal, na který se hezky koukalo, takže pro mě to byla velká změna a hodně jsem se s tím prala," přiznává.

Se svými výkony rozhodně úplně spokojená nebyla.

Bez dezinfekce ani ťuk, Broďané o tom vědí své

„Nebyla to moje nejlepší sezona. Určitě jsem neukázala svých sto procent,“ uvědomuje si.

Po celu dobu pobytu se navíc potýkala s drobnými zraněními. V Americe i přesto na pozici šestky odehrála čtrnáct zápasů ze šestnácti, pokaždé byla v základní sestavě. Výkony družstva ale nebyly bůhvíjaké.

„Sezona se nám vůbec nepodařila,“ přiznává.

„Polovina týmu byly prvačky, a jelikož v USA se sezona hraje pouze na podzim, byla vidět nesehranost a celkově to vůbec neklapalo," přidává.

V jiném prostředí se adaptovala poměrně rychle. Na život v Americe si ale musela nejdříve zvyknout.

„Začátek byl pro mě šok. Musela vypořádat s psychikou, dát si nějak vše do pořádku. Přišla jsem do nového prostředí, mezi nové lidé a nový jazyk. Ze začátku jsem se prala s angličtinou. Vždy jsem se bála mluvit a bála jsem se chyb, ale z toho jsem se naštěstí brzy oklepala. Holky mi moc pomohly se se vším vypořádat a postaraly se o mě,“ uvedla.

Svého odvážného kroku ale nelituje.

„Určitě ne. Je to skvělá příležitost, jak rozvinout svou kariéru nejen ve fotbale, ale taky v osobním životě. Školské vzdělání je tady super, moc se mi libí systém, kterým se univerzity řídí,“ dodává.

Nabídky jsou. Čekám, kam se dostanu na vysokou školu, přiznává házenkářka