„Přál bych všem svým kolegům, aby si takovou příležitost v životě užili stejně jako já,“ říká v rozhovoru pro Deník dnes osmašedesátiletý penzista, který milovaný fotbal sleduje hlavně z gauče u televize.

Zůstává pro vás Slovácko stále srdeční záležitostí?
V trenérské kariéře jsem prošel řadou klubů a získal i nějaké úspěchy. Na tehdejší Staré Město, jak klubu stále říkám, však zapomenout nemohu. Byl jsem na začátku své trenérské dráhy a cítil jsem, že jsem u zrodu něčeho, co bude mít kvalitu i tradici.

Co se vám při angažmá na Širůchu vybaví nejvíc?
Je to spousta. Opravdu jsem tady prožil 4,5 roku, na které nejde zapomenout. Bylo to moje první větší trenérská příležitost. Hned od mého příchodu se nám podařilo hrát ve druhé lize nahoře. Na postupovou sezonu 1999/2000 se nedá zapomenout, to byl unikát. Slavnost nejenom pro nás, ale i staroměstské fanoušky, kteří nám přáli a vytvářeli nádhernou atmosféru. I po letech je člověk poznává. Zmínit musím i období v lize, kdy jsme třeba reprezentovali český fotbal na mezinárodní scéně, v poháru Intertoto.

Trenér Ořechova Jaroslav Hastík dříve působil jako generální manažer fotbalového Synotu.
Širůch explodoval jak sicilská Etna, vzpomíná Hastík na postup Synotu do ligy

Asi nesouhlasíte s názorem, že za úspěch stojí jenom peníze rodiny Valentových?
To rozhodně ne. Vždyť my jsme postoupili až na třetí pokus. Nedalo se očekávat, že bychom šli nahoru za rok či dva. Jak se ale zlepšovali podmínky a profesionalizoval klub, třetí rok už to pro nás byla výzva. Já jsem to chápal skoro jako povinnost, abychom první ligu pro tento region vykopali. Tenkrát jsme od začátku šli za postupem naprosto odhodlaně a nekompromisně. Několik kol před koncem už jsme byli jistými vítězi. Celá sezona byla velice euforická. Dařilo se nám, vyhrávali, na stadionu byla úžasná atmosféra. Fanoušci nás hnali každý zápas. Je to jedno z těch období, na které člověk bude do smrti vzpomínat.

Dá se postup do ligy srovnat s mistrovským titulem?
Já bych to nerozlišoval. Pro klub, region nebo generálního sponzora to byl úspěch, který se dá srovnat s titulem u těch slavnějších klubů. Dostat se po třech letech z ničeho, z třetí ligy až do první, a hrát tam důstojnou roli, to byl určitě husarský kousek celého regionu a hlavního sponzora. Synot dal dohromady výborné mužstvo, posbíral většinu hráče z regionu, což jsem já oceňoval. Byl jsem tehdy rád, že jsme nekupovali drahé hráče z Prahy, ale naopak to bylo místní kluci, kteří měli k regionu vztah, co vytvořili ohromně šlapající partu.

Asi vás těší, že klub funguje i po těch dvaceti letech?
Jsem velice rád, že jsme tenkrát položili základy k něčemu, co dneska funguje opravdu velice dobře. V Uherském Hradišti je krásný stadion, slušné návštěvy, výborní fanoušci, kteří s klubem žijí. Slovácku samozřejmě fandím a budu fandit napořád, protože s klubem jsem spojil 4,5 roku svého života. Držím mu palec a věřím, že i v těchto podmínkách může jako provinční klub konkurovat i těm nejlepším a porvat se o evropské poháry.

Libor Soldán dovedl Synot Staré Město do ligy z pozice kapitána.
Soldán zažil čtyři postupy do ligy. „Ten se Synotem byl ale nejkrásnější,“ říká

Co Valentovi nastartovali, je unikát

Je vidět, že cesta odchovanců je vám sympatická …
Je to v lize takový unikát. I toto tady ale Valentovi nastartovali. Fotbalová akademie je vlastně jejich dítě. To, že Slovácko pracuje s mládeží dobře, se ukazuje každým rokem, kdy se nějací hráči dostanou do prvního mužstva. I když ne všichni, mnozí z nich ligu hrají. Někteří se dostávají i do zahraničí.

Jak jste si užil návrat na Slovácko a vzpomínkovou akci?
Musím ocenit dobrý nápad, který na Slovácku vznikl. Bylo velmi příjemné setkat se s lidmi, kteří to s námi tenkrát prožívali. Hráči, funkcionáři. Nejdůležitější osoba tady s námi bohužel není. Právě pan Valenta senior byl otcem rodícího se úspěchu. Vidět hráče po tolika letech je na jednu stranu příjemné, na druhé straně člověk chápe, že se čas nedá zastavit. Že nám přibývají nejenom kila a vrásky, ale především roky. Jsem rád, že jsme se sem vypravil a pozdravil nejenom s bývalými hráči, ale i dalšími lidmi.

Bývalý brankář Miroslav Ondrůšek slavil ve Starém Městě postup do druhé i první ligy.
O lize nikdy nesnil. Na Širůchu Ondrůšek pracoval, Synotu vychytal dva postupy

Jak prožíváte současné období pandemie koronaviru?
Jsem čilý důchodce. Fotbal netrénuji, ale sleduji ho velmi podrobně. Sice spíš v televizi, kam mě někdy i pozvou, abych to tam spolukomentoval, takže chci být dobře připravený. Jinak se trošku hýbu. Jezdím na kole, hraji tenis, v zimě lyžuji. Snažím se udržovat trošku v kondici. Hlavně bych si přál, aby mi zdraví ještě chvíli vydrželo, abych si roli důchodce, na kterou jsem se těšil už v průběhu svého aktivního života, užil co nejdéle. (úsměv).

Asi nezávidíte současným ligovým trenérům, kteří musí v době krize řešit spoustu mimofotbalových věcí?
Toto jsme nikdo nezažili. Hráči, trenéři ani obyčejní lidé. Všechny to v každém případě zasáhlo, poznamenalo. Odkládají se zápasy, týmy musí do karantény. Je to něco, co člověk neovlivní. Já ale věřím, že brzy se vynalezne nějaká vakcína, která nám umožní, abychom se vrátili zpět k životu, který nás bavil a který byl normální.