Sportovní život Anety Soukeníkové byl nalajnován na fotbalovou dráhu od samého počátku. Její otec Stanislav Soukeník odehrál v dresu Uherského Brodu tři druholigové sezony. Jenom vážné zranění kolena v den, kdy měl podepsat přestup do Olomouce, mu zabránilo v prvoligové kariéře. To už je ale dlouhých dvacet let, dnes alespoň k boji o ligové body doprovází svoji dceru.

 Fotbal máte v rodině, pravděpodobně vás k němu přivedl váš otec. Je to tak?

Máte pravdu. Taťka začínal u nás v Nivnici a byl to on, kdo mě v pěti letech poprvé dovedl na hřiště. O dva roky později už jsem hrála za žáky. Rodiče jsou moji největší fanoušci. Když hrajeme doma, jezdí na každý zápas, ve fotbale mě podporují.

 Trenér vás chválí za přístup v zimní přípravě. Jak se cítíte vy osobně?

Jsem spokojená. Bohužel kvůli velké zimě se muselo často trénovat v hale a některé tréninky se musely zkrátit. Ještě jsme měly čtyřdenní soustředění v Brumově, ale zrovna byla sněhová kalamita, proto jsme byly jenom dvakrát venku. Jinak se všechno odehrávalo v hale. Všechny tréninky probíhají ve vysokém tempu, věřím, že na ligu budu dobře připravená.

 Na soustředění v Brumově jste si v rámci tréninku vyzkoušely hokej. Jak se vám zamlouvá tento sport? Vyměnila byste ho za fotbal?

Na ledě to byla strašná sranda, i když mě na druhý den bolely ruce a třísla. Bylo to úplně něco jiného než fotbal, ale určitě bych neměnila.

 Pamatujete si na první trénink ve Slovácku? Byla jste nervózní?

Měla jsem velkou trému, v týmu jsem nikoho neznala. Můj první trénink byl spojený s áčkem a juniorkou, takže mě trenérka před všemi představila. Holky byly v pohodě, postupem času byla tréma menší a menší. Pamatuji si i na první zápas. Bylo to v juniorce a hrálo se proti Pardubicím.

Vyšlo vám tehdy utkání podle vašich představ?

Nastoupila jsem na levé záloze, kde jsem bývala zvyklá od kluků. Byla jsem hrozně nervózní a strašně jsem si přála, aby se dařilo, když jsem dostala šanci. Zápas jsme vyhrály a já odjížděla domů celá šťastná.

 Který je váš oblíbený post? Kde se na hřišti cítíte nejlépe?

Pokud nastoupím za juniorku, ráda hraji na levé záloze nebo ve středu, protože tam se nebojím si něco víc dovolit. Ale v áčku mám místo na levé straně obrany. Už jsem tam zvyklá a jinde bych asi ani hrát nechtěla.

 Jaké jsou vaše další fotbalové cíle?

Upevnit si místo v základní sestavě a jednou bych se chtěla dostat i do ženské reprezentace. S holkami se chceme v lize udržet v první trojce, a to nejenom v letošním ligovém ročníku. Pokud by se objevila nějaká nabídka, chtěla bych to zkusit i v zahraničí. Ale nejdřív chci dodělat školu.

 A co mimofotbalové aktivity? Stíháte ještě něco jiného než fotbal?

Studuji gymnázium ve Starém Městě. S trénováním se to dá spojit v pohodě, jen je potřeba chtít. Ráda si zahraji stolní tenis a v létě plážový volejbal. Všechno se ale točí kolem fotbalu, na ostatní moc času nezbývá.

Očima trenéra Petra Vlachovského

„Aneta patřila během podzimní části sezony mezi naše nejlepší hráčky. Na levé straně obrany vynikala jistotou v osobních soubojích a ofenzivním pojetím hry. V minulosti ji limitovalo křehké zdraví, v současnosti je bez zdravotních problémů. Poctivě trénuje a na výkonech je to znát. Mezi její přednosti patří konstruktivní odebírání a dobrá manipulace s míčem. Určité nedostatky vidím v odvaze při útočných soubojích jedna na jednu.“

Stanislav Dufka