Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jmenuje se Michal Sadílek, pochází z Uherského Ostrohu a je mladším bratrem Lukáše, který má za sebou už několik prvoligových startů v dresu Slovácka. Roční hostování mu nabídl slavný nizozemský klub PSV Eindhoven. Fotbalové umění se neutají, a pokud jde o šikovného záložníka, tak u něj už vůbec ne. Tvořivých fotbalistů je na trhu nedostatek, proto ukázal nizozemský klub právě na kluka, který se může pyšnit oceněním pro nejlepšího mladšího dorostence Česka v uplynulém roce. Deník u samotného hráče zjišťoval, jak se mu vede v prvních dnech nového angažmá.

Jak se rodil váš odchod do slavného Eindhovenu, byl to blesk z čistého nebe?

To bych ani neřekl. Byl jsem tady už před dvěma roky, od té doby mě sledovali, protože přestup se může uskutečnit až po šestnáctém roku hráče. S reprezentací do 17 let jsem byl na turnaji v Maďarsku, který jsme vyhráli. Byli tam skauti z Eindhovenu, kterým jsem se líbil, a pak to šlo velmi rychle. Doma jsem byl na čtyři dny, poté jsem odjel zpět do Holandska, kde jsem druhý týden a hodně se mně tady líbí.

Měl jste i jiné nabídky?

Řešil jsem aktuálně jenom PSV, protože Holandsko je proslulé výchovou mladých fotbalistů. Dávají mladým hodně šancí se podívat do prvního mužstva. O ostatních nabídkách jsem ani nechtěl vědět.

V Holandsku jste na ročním hostování, co na vaše odloučení říkala rodina?

Rodina se se mnou rozloučila a popřála mně hodně štěstí. Mamce ukápla i slzička. Každý den mě měla doma a teď se uvidíme párkrát za rok. Ale těším se, že se občas přiletí podívat.

Jak často se podíváte domů?

Do Česka se dostanu na reprezentační srazy a o Vánocích. Na sraz vyrazím vždycky tak dva tři dny předem. Také musím zajít do školy, protože mám individuální studijní plán. Domů se dostanu už příští týden právě díky reprezentačnímu srazu. Měl bych odjet na dva zápasy do Francie. Podle regulí FIFA hráč, který ještě nemá osmnáct a přestoupí do jiné země, nesmí zhruba měsíc kvůli vyřizování různých papírů v klubu hrát, ale za reprezentaci nastoupit můžu.

Jak vypadá zázemí a tréninky? Je rozdíl v přípravě ve Slovácku a PSV?

Klub má k dispozici devět hřišť, je tady posilovna, herna, rehabilitace, jídelna. Prostě všechno, co potřebujeme, všechno je na profesionální úrovni. Tréninky trvají zhruba dvě a půl hodiny. Jsou herní a silové. Akademie Slovácka patří v Česku mezi nejlepší, každý rok se v ní něco vylepšuje. Holandské kluby mají vybudovaný určitý systém už více než deset let. Po tréninku jsou společné obědy a večeře. Hráči prvního týmu se k vám chovají jako ke spoluhráči. S každým si podáte ruku, od uklízečky až po ředitele. To je proti Česku největší rozdíl.

Popište váš běžný den v klubu.

Ve středu je volno a o víkendu zápas, jinak se trénuje. Já budu mít individuální trénink, protože zatím můžu hrát jenom přátelské zápasy. Pro zahraniční hráče je to tak, že máme ve dvanáct oběd a kolem druhé trénink. Po obědě se v tréninkovém centru učím anglicky nebo odpočívám.

Problém s komunikací nemáte?

Anglicky se domluvím v pohodě. Byl jsem tady na stáži v Twente a Feyenoordu, takže i holandsky už něco pochytávám. Od příštího týdne bych se měl začít učit intenzivněji.

Necítíte se v Holandsku osamocený?

Vůbec ne. Bydlím v domě u jedné paní, která má ještě psa a kočku a stará se o mě tak, že si nemůžu na nic stěžovat. Je tam příjemně. O víkendu chodím na zápasy áčka. Bydlím blízko centra a když je volno, tak si chodím zaběhat. Někdy zajdu na večeři s kamarády nebo s vedoucím, co nám všechno zařizuje.

Plníte si v Eindhovenu svůj fotbalový sen?

Nebudu lhát, vždycky jsem chtěl být v zahraničí. Myslím si, že mě to posune po lidské i fotbalové stránce. Zatím si to užívám. Chtěl bych poděkovat mé agentuře, rodině a Slovácku, že mně to umožnili. Moc to pro mě znamená. Velký dík patří i dědovi, který nás s bráchou v přípravce trénoval. Hodně nás toho naučil, lidsky i fotbalově.

Očima ředitele Slovácka„Zájem o Michala má delší kořeny. První kontakt s PSV Eindhoven jsme zaznamenali před dvěma lety," přiznal na klubovém webu ředitel Slovácka Vladimír Krejčí a doplnil podrobnosti. „Sledování hráče, který se ve svých šestnácti letech stal oporou reprezentace do 17 let a ve Slovácku oporou týmu do 19 let, mělo svůj vývoj. Už ve třinácti čtrnácti letech bylo jasné, že u nás vyrůstá mimořádný talent. Ve spolupráci s rodinou jsme cíleně řídili jeho rozvoj a naši trenéři mládeže jej velmi dobře realizovali. Ačkoliv byl enormní zájem o to, aby Michal odešel do zahraničí již dříve, dodrželi jsme původní schéma jeho rozvoje tak, aby bylo završeno smysluplným přestupem. Přesto, že jde v první fázi o hostování do 30. 6. 2016, je zde předpoklad využití opce na přestup. V tomto případě by to byl z pohledu finanční náhrady největší přestup od převzetí klubu Zdeňkem Zemkem."

Očima maminky„Jejda, vůbec nevím, co na přestup mám říct. Kluk mně chybí, to je jasné, ale na druhou stranu mu přeji, aby byl šťastný. Fotbal je jeho život, má jej na prvním místě a chce dokázat, že je nejlepší. Věřím mu, že dodělá dálkově také školu, i tam chce být nejlepší. Každý den posílá z Holandska videa a píše, Michal je z nového angažmá nadšený. Já mám z toho také dobrý pocit, i když jsem byla nejprve z odloučení špatná, ale on je tvrďák. Věřím, že to zvládne. Taková příležitost se neodmítá, držíme mu pěsti. Když je šťastný syn, tak jsem šťastná i já."