„Tehdy měl klub 1. FC Synot s týdeníkem DOBRÝ DEN s kurýrem dohodu o vzájemné spolupráci. V rámci těchto služeb jsem byl nejenom hlasatel, ale také tiskový mluvčí. Měl jsem na starosti zpravodaj i další informační servis,“ připomíná.

I když si na premiéru v roli hlasatele nevzpomíná a přesného data, kdy v roli spíkra začínal, se nikdy nedopátral, první měsíce má v hlavě pořád. „Začínal jsem s Jaroslavem Bočkem, který byl oficiální hlasatel a oznamoval základní údaje, jako sestavy, střídání, informace o soupeři. Já jsem přinášel zprávy od hrací plochy. Spíše jsem utkání moderoval,“ vrací se na začátek.

Na spolupráci s legendárním Bočkem nikdy nezapomene. „Jarda byl ikona, dělal to desítky let. Všechno měl pečlivě zapsané, očíslované, připravené. Nesmírně jsem si ho vážil. Měl příjemný hlas, správně formuloval, vyslovoval,“ vybavuje si.

Společně ovšem fungovali jenom dvě nebo tři sezony. Jelikož si vedení Slovácka přálo změnu, musel Boček skončit. „Lidé z klubu chtěli jiný styl, bohužel se nenašel nikdo, kdo by mu to tehdy oznámil. On to stáhl na mě. Tenkrát se po Hradišti rozšířilo, že jsem ho vystrnadil kvůli ambicím, že jsem mu vzal jeho životní radost, lásku, což mě opravdu hodně mrzelo. Nebyla to pravda. Nikdy bych si to nedovolil,“ tvrdí profesí středoškolský učitel, který už sedmnáct let působí na Mesitu v Mařaticích.

Mikrofon do ruky poprvé dostal jen pár měsíců po otevření nového stadionu v roce 2004. Od té doby stojí u pultíku mezi střídačkami a zpříjemňuje fanouškům zážitek z návštěvy prvoligového střetnutí. Diváky obohacuje o informace, poskytuje jim nezbytný servis a komentuje dění na trávníku.

Nervozitu nikdy necítil

Nejdelší pauzu měl v letošní sezoně. Kvůli kovidu nebyl na stadionu od začátku října, vrátil se až v lednu. Předtím byl suspendovaný za ředitele Krejčího, po pár měsících se ale zase hlásil zpátky.

Nervozitu prý nikdy necítil. „Nějakou průpravu jsem měl. Rok jsem byl ve zlínském rádiu, později pracoval u Honzy Dudka v regionální televizi. Tehdy to byl ještě Městský informační kanál. Taky jsem hrával ochotnické divadlo, dokonce jsem jako dítě měl dvě role ve Slováckém divadle,“ hlásí s úsměvem.

Chvíle, kdy se mu zadrhával hlas a po celém těle cítil obrovské chvění, však přišel pouze po smrti Miroslava Valenty seniora. „Tehdy jsem před utkáním četl vzpomínku na něj. Celý stadion byl zticha, bylo to hodně těžké,“ přiznává.

Jinak všechny ostatní momenty bez problémů zvládl. Možná za to může i pečlivá příprava, která mu s přibývajícími sezonami trvá déle. „V minulosti to občas sklouzávalo k rutině, takže se snažíme přinášet nové prvky a nějak to oživit,“ říká.

V době pandemie, kdy diváci nesmějí na stadion, ale informuje pouze o základních věcech. Ví, že oblíbené rozhovory s bývalými hráči, mládežnickými trenéry nebo pozvanými hosty či prezentace na obrazovce nemá v současné době moc velký smysl. „Kluci k nám jezdili rádi. Malár, Blaha, Meduna, Polách i další hráči. V kontaktu jsem třeba s Honzou Rajnochem, současným expertem. Vždycky mu napíšu, ať nás v televizi šetří,“ pronesl Mazúrek.

Dříve spolupracoval i s fotbalistkou Slovácka Kristýnou Janků, nyní spíkruje zase sám. Dopředu si nic velkého nechystá, vždycky si napíše jenom záchytné body či pár otázek pro hosta. „Při hlášení se tak neztrácí prvek osobnosti. Je to takové uvolněnější, než kdy se všechno čte z papíru,“ míní.

Snaží se ukočírovat emoce

Přebrebtů se v minulosti dopustil spousty, faktickou chybu udělal jednou, když místo plzeňské Viktorky přivítal v Uherském Hradišti tu ze Žižkova, což se nelíbilo hlavně západočeskému bossovi Adolfu Šádkovi. „Pamatuji, jak mi ukazoval prstem, abych si dal pozor,“ směje se.

Ve vyhrocených duelech se snaží kočírovat emoce. Jednou při zápase s Libercem ale svými slovy popudil hostujícího záložníka Martina Abrahama, kterého zná z působí v Synotu. „Po utkání jsem řekl, že porážka je nezasloužená, že to soupeř jenom ukopal, ubránil. Abrc mi pak z autobusu psal, co to mělo znamenat,“ líčí Mazúrek. Jinak měl ale se středopolařem dobrý vztah.

Nejhorší je, když musí hlasatel Slovácka uklidňovat příznivce v hledišti. „Nejhorší období asi bylo, když se hodně nadávalo na Peltu a FAČR. Tehdy svaz udělal opatření, že se nesmí proti tehdejšímu šéfovi asociace vulgárně skandovat. Naši fanoušci ale v sektoru za brankou rozvinuli transparent, což se nelíbilo delegátovi. Věděl jsem, že když to vyhlásím, bude situace ještě horší a napjatější. Hlavnímu pořadateli jsem říkal, že radši za něj pokutu zaplatím, než abych dráždil fanoušky,“ dodává s úsměvem.