Už v týdnu ale hlásil, že je na poslední domácí zápas připravený.

„Zkusil jsem trénovat a ve středu jsem to skoro necítil. Ve čtvrtek a v pátek už jsem šel do tréninku naplno, takže jsem byl připravený naskočit od první minuty,“ prozradil Matůš, který si první hodinu zápasu protrpěl na střídačce.

„Myslím, že herně to nebylo až tak špatné. Kluci bojovali, dřeli, sice tam nebyly žádné vyložené gólové šance, ale bylo tam spoustu náznaků, které jsme ale nedotáhli do konce.“

Zlepšení ve finální fázi přišlo až po inkasované brance.

„Pak jsme je skřípli a já jsem věřil, že vyrovnávací branka určitě přijde. Je obrovská škoda, že jsme nedokázali vstřelit aspoň ještě jeden gól. Remíza pro nás totiž nic neřeší,“ dobře ví rodák z Francovy Lhoty u Vsetína.

Všechno přitom mohlo být jinak. Rozhodnout o tom, že všechny body zůstanou doma, mohl právě vyléčený Matůš. Jeho šance pět minut před koncem byla poslední a také jednou z největších ve druhém poločase.

„Z tribuny to možná vypadalo jednoduše, ale k přesnému zakončení mně chyběl jeden, nebo spíš dva kroky. Už jsem byl v příliš velkém úhlu a ještě mě tísnil hradecký obránce,“ postěžoval si Matůš.