Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Věřili jsme, že Češi jsou lepší fotbalisti než Rakušáci,“ usmíval se po semifinále jeden z hrdinů.

Zahrajete si finále mistrovství světa. Co se vám teď honí v hlavě?

Asi dopingovka, z níž právě jdu. To je hrůza, byl jsem čůrat asi na třikrát a vůbec to nešlo. (Smích.) A večer budu určitě jako naschvál chodit na záchod. Ráďa (Radek Petr – pozn. aut.) tam bude ještě tak hodinu. Škoda, že jsem si s klukama nemohl zařvat, ale já to napravím na večeři.

Splnil jste si životní sen?

Dopadlo to tak, jak jsme si všichni představovali. Nemá absolutní smysl tady rozebírat naši hru. I kdybychom běhali pozpátku, tak jsme ve finále mistrovství světa, a to nám nikdo nevezme.

Máte jisté stříbro, jaký je to pocit?

Úplně fantastický. Při rozcvičce jsme na sebe křičeli, že porazíme Rakušáky a pak že můžeme dostat ve finále klidně 10:0. Hlavně ať už máme placku. Jenže to se hned obrátí. Být mistr světa… a navíc na tomhle turnaji vidíte, že je všechno možné. Doufám, že se s Argentinou ve finále potkáme, protože jsme si předtím nestihli vyměnit dresy.

Na vaší motivaci to bylo vidět. Rakušany jste zničili už po patnácti minutách…

Nechtěl jsem to říkat před zápasem, ale my jsem si věřili, že jsme lepší než oni. Pro nás by to byla trošku ostuda, kdybychom s takovýmto týmem vypadli. Navíc je nemáme moc rádi. Jsou to prostě Němci, taková jejich dvojčata.

Máte schovaný ještě jeden gól na finále?

Jestli Argentina zjistí, že jsme ve finále, tak raději nepostoupí. (Smích.) Na ten první zápas bude Agüero (útočník Argentiny – pozn. aut.) dlouho vzpomínat… Doufám, že je vyzveme a uděláme zázrak.

Vaše branka se hodně podobala té, kterou jste dal proti KLDR …

Zase mi to krásně dal Ondra Kúdela. Bylo skvělé, jak si zaběhl za beka. Já jsem využil nového pravidla, že můžu stát v ofsajdu, když na mě neletí míč a pak už to bylo jen o tom, jestli se tam Ondra dokáže dostat. Dostal se tam a bylo to!

Jste teprve třetí českou fotbalovou generací, která si zahraje finále mistrovství světa …

Uvědomujeme si to. Řekli jsme si, že jsme poslední, kdo by ho mohl hrát. V áčku bude těžké hrát mistrovství světa a ve dvacítkách se tohle také jen stěží zopakuje. Strašně si toho vážíme, ale proč to nevylepšit na tu nejvyšší metu?

Vnímáte svůj zápis do historie?

Jak turnajem proplouváme, tak si vůbec neuvědomujeme, jak tím lidi u nás žijou. Dostal jsem teď asi dvacet zpráv, jak jsou v Teplicích plné bary, že to všichni sledují. Nikdo z nás tady v Kanadě ještě neví, jaký to může být obrovský úspěch. Nějak se tady vezeme na vítězné vlně, a to, čeho jsme dosáhli, si uvědomíme až časem.