V sestavě se objevil po téměř dvou měsících, naskočil na závěrečnou desetiminutovku v ligovém utkání proti ostravskému Baníku. Zaujal hned dvakrát. Vyběhl na hřiště s dresem svého spoluhráče Petra Galušky a byl tím smolařem, který se už v nastaveném čase zapomněl u své branky při vítězném gólu Ostravy. Ofsajd reklamovali obránci Slovácka marně. „Doufám, že rozhovor nebude o tom gólu a dresu. Před pohárem na Baníku mně půlka mančaftu kontrolovala číslo," začal naše povídání odchovanec prešovského fotbalu.

Tu gólovou situaci z ligového zápasu nemůžeme vynechat, jak jste si ji s odstupem času vyhodnotil?

Azevedo se chystal vystřelit. Čekal jsem, že bude obstřelovat naše hráče a šel jsem do kraje. Ta rána mu vůbec nevyšla, balon se dostal nějakým odrazem k Frydrychovi a ten ho sklepl do branky. Smůla byla, že jsem zůstal vzadu. Když jsem se podíval na Frydrycha, tak jsem si v první chvíli myslel, že to byl ofsajd. Později jsem viděl, že to byl regulérní gól.

To, co se stalo při střídání, se také často nevidí. Na hřiště jste vyběhl s číslem 15 a na trenýrkách jste měl šestnáctku. Podle zápisu patřila patnáctka Petru Galuškovi. Proč jste nastoupil v jeho dresu?

Na lavičce byl velký shon, muselo se rychle střídat. Petr Galuška si dal svůj dres na moje místo, nijak jsem ho nezkoumal, jen jsem viděl na začátku jedničku, tak jsem si ho rychle navlékl. Mrzí mě to, věřím, že se to už nestane. Před pohárem si dělali spoluhráči srandu a pro jistotu mně půlka mančaftu s úsměvem na tváři kontrolovala dres.

Na Bazalech jste v úvodním pohárovém osmifinále remizovali 1:1. V čem se oba zápasy lišily?

Měli jsme víc šancí než v ligovém utkání a atmosféra nebyla taková jako na Slovácku. Z pohledu obránce mrzí inkasovaná branka, myslím, že jsme vzadu hráli dobře. Chtěli jsme výsledkově i herně pohár zvládnout, abychom odčinili tu domácí prohru. Máme dobrou výchozí pozici, ale osmifinále se hraje dvoukolově a je za námi jenom poločas.

V poháru jste po delší době odehrál celé utkání. Jak jste se cítil po fyzické stránce?

Do zápasu jsem měl obrovskou chuť, fyzicky jsem se cítil v pohodě. Překvapilo mě, že jsem neměl v nohách žádné křeče. Odnesl jsem si jenom pár šrámů, ale to je normální.

Souhlasíte s tím, že v letošním ročníku je to úplně jiný Baník než v loňské sezoně?

Doma jsme proti němu v lize nenastoupili, ale když jsme hráli na Bazalech, zvítězili jsme brankou z poslední minuty. Teď se to obrátilo. Je ale pravda, že Baník hrál úplně jinak. Mužstvo bylo psychicky úplně někde jinde, víc si věřilo. Byl to kvalitativně jiný mančaft.

Zranil jste se začátkem srpna v Jablonci, co přesně se stalo?

Natáhl jsem si sval na chodidle. Byl jsem na vyšetření a léčbě ve Zlíně, jenže to moc nepomohlo. Dohromady mě dal až specialista. Aby se léčení urychlilo, dostal jsem krevní plazmu, to zabralo. Chválabohu, už je všechno v pořádku, připravuji se naplno, žádné omezení už nemám.

Jak dlouho jste byl na marodce a jak probíhala rehabilitace?

Pět nebo šest týdnů jsem netrénoval, což se logicky podepsalo na fyzičce. Chodil jsem každý den do posilovny a většinou jsem se připravoval s fyzioterapeutem. Poprvé jsem si byl zahrát na konci září za rezervu proti HFK Olomouc. Další týden jsem hrál znovu. Mrzelo mě, že jsem vypadl ze základní sestavy a znovu se zranil podobně jako vloni na podzim. To jsem stál asi čtyři týdny, teď šest.

Byla to vaše nejdelší herní pauza?

Asi jo, než jsem přišel do Slovácka, tak jsem nebyl zraněný vůbec. Loni to bylo lýtko, teď sval. Doufám, že už mě to bude obcházet a nic podobného už se nepřitrefí.

Pocházíte z Kanaša, což je vesnice kousek od Prešova. Netáhlo vás to během herní přestávky domů?

Každý den jsem byl na stadionu, domů jsem nejel ani jsem na to nemyslel. Chodil jsem se dívat na kluky, na áčko i na rezervu. O víkendu je sice ligová pauza, ale v sobotu by měl být trénink, volno bude jenom v neděli. Domů se chystám až po skončení podzimu, to je za nějakých šedesát dní. Na Baník tu byla přítelkyně s bratrem. Máme hrát ještě zápasy s Plzní a Spartou, to by se měli zase přijet podívat rodiče.

V letošní sezoně dává Slovácko hodně branek, ale také hodně inkasuje. Čím si to vysvětlujete?

Střílíme víc gólů, protože nás trenér nabádá k větší ofenzivě. Krajní obránci máme víc útočných úkolů. Hrajeme víc do kombinace přes krajní záložníky. Vyhovuje mi to. Co se týče inkasovaných gólů, tak těžko říct, nevím. Vždycky se udělá nějaká chyba, potřebujeme je odstranit.

Nemůže to být tím, že se vinou zranění a karet často mění obrana?

To si nemyslím, trenér má za každého adekvátní náhradu. Každý hráč chce předvést co nejlepší výkon. Dělají se prostě zbytečné chyby, na které doplácíme.

Ve zbývajících zápasech podzimu na vás čekají soupeři z vrchních pater tabulky. Máte nějaké osobní přání?

Je pravda, že nás čekají těžké zápasy. Myslím ale, že Sparta nehraje v takové pohodě jako loni. Ze zápasů proti Spartě a Plzni mám jenom jednu remízu. Přál bych si, abychom doma oba zápasy zvládli.