Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Čtu hlavně literaturu faktu, momentálně mám rozečtenou knihu Střet civilizací. Je to náročné a dlouhé čtení," říká o knize předního amerického politologa Samuela Huntingtona důrazný bek Slovácka.

Jak jste si užil natáčení?

Byla to zajímavá zkušenost. Nikdy předtím, jsem si nedokázal představit, kolik to obnáší práce a kolik lidí u toho musí být. Když jdeme po zápase na rozhovor do televize, tak kameraman řekne, jedeme. Řeknete dvě tři věty a je hotovo. Tohle bylo něco jiného. Točilo se to skoro dvě hodiny, pořád se jim tam něco nezdálo. Musím se přiznat, že ani já jsem nebyl pokaždé stoprocentní.

Byl ten dokument výhradně o vašem koníčku?

Jo. Bilancovali jsme, co už jsem přečetl, proč to čtu a tak.

Jakou literaturu nejraději čtete?

Literaturu faktu.

Jaká knížka vám momentálně leží na stolíku?

Už asi tři měsíce mám rozečtenou knihu Střet civilizací. Je to náročné a dlouhé čtení, co jsem se oženil, tak toho času na čtení už tolik nemám (směje se).

Pojďme k fotbalu, po domácí remíze s Brnem jste nepřišel mezi novináře. Byl jste naštvaný?

Byl. Ani ne kvůli výsledku, ale spíš kvůli tomu, jaký jsme předvedli výkon. Jsou zápasy, ve kterých hrajete 1:1, předvádíte dobrý fotbal, nakonec jste rádi za bod, ale tohle určitě nebyl ten případ.

Na jaře jste ze šesti domácích zápasů porazili jenom České Budějovice. Fanoušci nebyli spokojení ani s remízou proti Zbrojovce.

Slyšel jsem ty výčitky už během zápasu, není se čemu divit. Lidi se chodí na fotbal pobavit, chtějí vidět naše vítězství, my jsme jim na jaře tu radost z výsledků moc nedopřáli. Ta domácí tvrz není úplně tak nedobytná, jak bychom si představovali. Na druhou stranu naše výkony venku nejsou úplně špatné a za něco stojí. Domácí divák to ale nevidí. Nespokojenost fanouška s domácími výsledky dokážu pochopit, ale zase pořád dokola to řešit, že to je takhle a proč to není jinak, se mně moc nelíbí.

Dá se mluvit o nějaké herní krizi?

Těžko říct, slyšel jsem hlasy, že nemáme o co hrát, že jsme zachránění. Takové řeči naprosto popírám. Je to absolutní nesmysl. Kdybychom věděli, čím to přesně je, tak budeme hrát líp. My víme čím to je. Neplníme ty věci, které si řekneme v kabině. Neplníme je na hřišti. proč je neplníme, tak to je druhá věc.

Vždycky je hra i o tom, co vám soupeř dovolí.

Jasně, ale pokud se bavíme třeba o Brně a podobných klubech, tak bychom měli být doma dominantní, určovat tempo hry a kontrolovat vývoj utkání. Když se soupeři přizpůsobíme, tak to je špatně. To musíme zlepšit.

Hrajete na Spartě, tam to nebude zrovna jednoduché nastartovat se k lepším výkonům.

Určitě nejedeme na Spartu se strachem. Hrát na Letné může být pro nás svátek, má svoji specifickou atmosféru, přijde hodně lidí. Sparta je dominantní na míči, nesmíme dostat brzo branku jako v Plzni. Musíme vycházet ze zabezpečené obrany, ale nebát se, hrát aktivně a neinkasovat, to je nejdůležitější.

Vy jste nějaký čas ve Spartě působil, znáte ještě někoho z kádru?

Odehrál jsem tam víc zápasů v dresu soupeřů jako v dresu Sparty. Znám tam ještě maséry, z vedení klubu Jakuba Otavu, z hráčů už téměř nikoho.

Před rokem jste získali v lize 40 bodů, zatím máte o sedm méně. Je reálné dosáhnout na loňskou hranici?

My to hlavně nebalíme, nejsme spokojení s tím, co jsme uhráli. Chceme víc bodů a uspět v každém zápas. Když se sejdou okolnosti, tak ani loňská hranice není nepřekonatelná.

Do konce ligy schází tři zápasy. Cítíte se unavený?

Nemůžu říct, že bych byl nějak extra unavený, ale tím, že se blíží konec sezony, tak ty šrámy, co jsem v průběhu nasbíral, se ozývají častěji. Dejme tomu, že můžeme mluvit o nějaké psychické únavě, když se nedaří, tak se vždycky hůř vstřebává.