Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Byla to zatím jeho poslední minuta v letošním ročníku Gambrinus ligy. Osmadvacetiletý odchovanec brněnského fotbalu si po nevinně vyhlížejícím zákroku poranil sval a jeho zranění si vyžádalo půlroční pauzu. Noha ještě stále není stoprocentně v pořádku, a tak zatímco jeho spoluhráči kroužili po tratích novoměstského okruhu na běžkách, Martin Kuncl měl naordinovaný výběh v okolí hotelu. Při návratu ze soustředění zatím ani nezasáhl do Tipsport ligy, kde Slovácko odehrálo úvodní zápas s Brnem.

Martine, na kondičním soustředění v Novém Městě na Moravě jste vynechal běžky, vaše zranění není ještě definitivně vyléčeno?

Noha už by měla být v pořádku. Sice to ještě trošičku cítím, ale dlouho jsem nic nedělal a sval se potřebuje protáhnout. Po domluvě s doktorem jsem raději vyklusával. U běžek jsou pohyby, které by sval zbytečně dráždily, takže jsme se domluvili, že budu chodit běhat. Lyže jsem vynechal celý týden.

Vraťme se ještě k vašemu zranění. Co se vám vlastně přihodilo?

Myslím, že to bylo po souboji se sparťanským Juhárem. Špatně jsem šlápl a píchlo mě ve svalu. Myslel jsem si, že ho mám jenom natažený. Měl jsem naordinovaný od doktora tři týdny klid. Potom jsem se vrátil na hřiště, protože se zdálo, že je sval v pořádku, ale znovu se ozval. Šel jsem na magnetickou rezonanci, na které se zjistilo, že mám ve svalu trhlinu. Těsně před Vánoci jsem byl na další kontrole, ta naštěstí ukázala, že by mělo být všechno v pořádku.

Určitě jste nečekal, že se z celkem nevinného zranění vyklube půlroční absence…

Svalové zranění je vždycky ošidné, dokud není úplně vyléčeno, může tam být nějaká trhlinka, která se ještě ozve. Určitě jsem nečekal, že to bude tak dlouho.

Poprvé jste se po zranění vrátil už po třech týdnech. Neuspěchal jste svůj návrat?

Když se na to dívám dneska, tak asi ano. Na druhou stranu jsem měl napsaný klid, který jsem dodržel. Pokud se cítíte zdraví, tak je těžké na hřiště nejít.

Několik měsíců jste měl neplánované volno, jak jste ho využíval?

Chodil jsem na fotbal, každý den jsem posiloval, jezdil na rehabilitace. Pro člověka, který každý den trénuje, je týden odpočinku dobrý, ale ke konci už se to táhlo a ta pauza byla nekonečná.

Byla to vaše nejdelší absence v kariéře?

Přesně to nevím. Měl jsem zlomený kotník, ale myslím si, že jsem delší dobu laboroval s tím svalem než s kotníkem.

Viděl jste na podzim všechny zápasy Slovácka?

Určitě. Pokud jsem je neviděl přímo, tak jsem je sledoval v televizi. Kluci zvládli podzim výborně. Liga se ale hodnotí až po skončení jara a my nesmíme usnout na vavřínech.

Jak vidíte své šance dostat se znovu do základní sestavy mužstva?

První kritérium, abych mohl bojovat o základní sestavu, je, že musím být zdravotně a kondičně na ligu stoprocentně připravený. Potom se můžu o základ znovu poprat. Jak obtížné to bude, ukáže až příprava. Dostat se do sestavy, která šlape, je vždycky těžké. Rozhodně mě nečeká nic lehkého.

Přineslo vám zranění i něco pozitivního?

Těch pozitivních věcí najdu míň, ale měl jsem víc času na svoje koníčky. Máme s přítelkyní dvouletého labradora, který zabere spoustu času. Je to ještě divočák. Má neobvyklé jméno, říkáme mu pan Bublina. Když jsem byl mladší, tak jsem to přímo nesnášel, ale poslední dobou rád čtu. Mohl jsem si přečíst spoustu zajímavých věcí, nejvíc mě láká literatura faktu, hlavně knihy kolem Tibetu.

Stanislav Dufka