Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Návrat to byl ovšem neradostný. Prohru 0:1 a vyřazení z dalších bojů nesl levý obránce reprezentačního výběru velice těžce. Utkání navíc nedohrál, kvůli zranění musel po hodině hry střídat.

Jak moc bolí vyřazení?

Bolí to strašně. Měli jsme výborný úvod, přesně takový, jaký jsme si představovali, ale chyběl tomu gól. Škoda nastřeleného břevna Tomášem Necidem snad už po pěti minutách hry. První čtvrthodinka byla z naší strany dobrá, potom už to bylo horší. Měli jsme i velkou smůlu, druhé břevno zase trefil Martin Fillo. V závěru jsme otevřeli hru a Ukrajinci nás potrestali. Chtěli jsme to utkání za každou cenu vyhrát, bohužel se to nepodařilo.

Už vás napadlo, že vaše generace touto prohrou vlastně končí?

Je to pravda. Vypadá to, že na hřišti se už neuvidíme. Ale doufám, že bude ještě nějaká akce, kde se všichni sejdeme. Znovu říkám – velká škoda, že jsme nevstřelili první gól, ten by určitě rozhodl.

Po hodině hry jste začal kulhat a musel jste vystřídat. Co se stalo?

Šel jsem do souboje a dostal jsem „koňara“ do svalu. Nešlo s tím dál hrát a ještě teď to bolí jako čert. Když jsem se dozvěděl, že budeme hrát poslední utkání v Uherském Hradišti, tak jsem se strašně těšil. Čekal jsem, že přijde slušná návštěva a také přišla. Lidi fandili, ještě jednou jim za to dík. Strašně mě mrzí ten výsledek, ale takový už je fotbal.

V závěru první půlky moc nechybělo a mohl jste dál branku.

Byl to přetažený centr z pravé strany, ale ukrajinský obránce to lehce tečoval a balon se ke mně dostal až příliš pozdě a skončilo to vedle.

V zápase jste hodně podporoval útok. Byla to součást taktiky?

Měl jsem tam dost otevřený prostor k podpoře útoku a trenér mě k tomu i nabádal. Snažili jsme se proniknout k ukrajinské brance přihrávkami na jeden dva doteky. Ze začátku se to celkem dařilo, ale potom už to byla křeč.

Vy sám si vzpomínáte, kdy jste hrál naposledy na tomto stadionu v dresu Slovácka?

To zase není tak dávno. Byl to poslední zápas doma, kdy jsme sestupovali. Hráli jsme proti Příbrami a vyhráli 2:0. Bylo to někdy koncem května (21. 5. 2007 – pozn. aut.).

Ve Spartě zatím hrajete jenom v druholigovém béčku. Psalo se o hostování v prvoligových Českých Budějovicích? Jak to vypadá?

O tom se sice něco napsalo, ale vůbec to nebyla pravda a já jsem o tom nic nevěděl. Vím o zájmu Liberce, kde bych hrál s Bořkem Dočkalem, kterého znám z hostování na Kladně, a je to super kluk. Ještě je čas a já doufám, že nějaké hostování vyjde.

Nabídka z Liberce byla jediná?

Zájem měl trenér Hoftych z druholigových Bohemians, Kladno a Olomouc. Nejraději bych šel do Olomouce, kde hrají někteří kluci ze Slovácka a měl bych to i blízko domů. Dokonce jsem už mluvil i s trenérem Psotkou, ale nakonec se kluby nedomluvily a Sparta mě nepustila.

Nečekal jste, že vám trenér Lavička dá přece jenom větší příležitost?

Čekal, nečekal. Je to strašně těžké. V přípravě jsem hrál stopera a to není zrovna můj post. Spíš bych se viděl na pravé straně obrany. Byl jsem půl roku zraněný a teď se do toho musím hlavně znovu dostat. Nezbývá, než makat naplno a věřit, že šance přijde. Buď ve Spartě, nebo někde jinde na hostování. Pro mě je teď nejdůležitější, abych se nezranil a byl zdravý.

Takže je možné, že vás v dresu béčka Sparty uvidíme na podzim na Slovácku?

Uvidíme, jak to dopadne. Možné je všechno, zatím nevím.

Sledujete výsledky Slovácka v druhé lize?

Samozřejmě, že všechno sleduji. Vím, že naposled porazili Čáslav 2:0. Začátek měli sice špatný, ale tak to někdy ve fotbale chodí. Někdy to jde a někdy ne. Ale věřím, že se postupně kluci zvednou a do té ligy se nakonec s podporou diváků dostanou.

Stanislav Dufka