Kanonýr Kučera učí děti zeměpis. Za jedenáct let v Rakousku nastřílel 132 gólů

Kučera do Rakouska zamířil v létě 2009. Sedm let strávil v klubu ASK Loosdorf, nyní načal pátou sezonu v týmu USC Mank. Letos zatím odehrál pouze dvě utkání. V prvním zápase dvakrát skóroval, ve druhém duelu jen asistoval. Nyní laboruje se zraněným zadním stehenním svalem.

„Problémy jsem měl už v zimě. Je to asi pozůstatek z dřívějších let. Už nejsem nejmladší, spíš patřím mezi nejzkušenější hráče,“ uvědomuje si.

Kvůli rekonstrukci bytu neprobíhá rekonvalescence podle představ, přesto Kučera věří, že ještě letos nějaký zápas stihne. Zatímco jinde v Rakousku byly některé soutěže přerušeny, fotbalisté Manku zatím normálně trénují i hrají. „Všechno se řeší podle semaforu. Když pro daný region svítí oranžová barva, může se hrát, ale bez diváků. Co vím, tak na poslední nedělní utkání mohlo dokonce tři sta fanoušků, protože tam byla žlutá barva. A kluci by měli hrát normálně i v pátek,“ říká Kučera.

Co má zprávy, první polovina sezony by se měla dohrávat až v prosinci. „Ale situace se stejně jako u nás mění každým dnem,“ upozorňuje. „Navíc týmy se sami mohou rozhodnout, zda chtějí hrát i bez diváků, protože tady se na vstupném a kantýně hodně vydělá,“ připomíná.

Kučera je v Manku jediným fotbalistou z Moravy. Kromě něj v klubu působí pouze trenér Pavel Stašek, který tam dříve rovněž hrával.

Zkušený forvard do třítisícové obce vzdálené od Uherského Hradiště asi 260 kilometrů dojíždí pouze jednou týdně. S mužstvem vždy absolvuje předzápasový trénink, po něm tam přespí a po utkání se vrací domů. „Mám to tak nastavené od začátku mého působení v Rakousku,“ říká.

Připravuje se hlavně individálně

Proto se ale připravuje hlavně individuálně. Pravidelně chodí běhat do Kunovského lesa či navštěvuje posilovnu. „Během první vlny covidu jsem dal dokupy kluky z okolí, co hrají taky v Rakousku, a další kamarády a udržovali se společně,“ říká.

Dojíždění mu nevadí, i úroveň soutěže je slušná. „Mám srovnání i s českými kluby. V minulosti jsme podlehli diviznímu Vsetínu 1:2 a třeba Boršice jsme porazili 6:2, takže krajský přebor bychom tady asi mohli hrát,“ myslí si.

I když srovnávat moravské s rakouskými soutěžemi úplně nechce. Ví, že v obou zemích se hraje odlišný fotbal. „U nás je takový techničtější, tam zase fyzičtější a zarputilejší. Hraje se ve větším tempu, nikdo vás nenechá hrát. Ale zase tam není tolik vyčůranosti,“ usmívá se.

I když ví, že je na sklonku kariéry, končit v Rakousku rozhodně nehodlá. „Už jsem o tom i přemýšlel, ale když bude zdraví sloužit, chtěl bych tam ještě vydržet,“ říká.

V parádní atmosféře

Kučerovi se v zahraničí zamlouvá hlavně prostředí a atmosféra při zápasech. „Lidé se tam o to starají, fotbal si jdou užít. V Rakousku neexistuje, aby vám vlastní fanoušci nadávali. Taky hráváme v pátek večer pod umělým osvětlením, což tamním lidem svědčí. Vždycky si dají spritz nebo pivo a baví se. Je to pro ně takový kulturní zážitek, společenská událost,“ prohlásil.

Navíc většina klubů se snaží prostředí neustále vylepšovat. „Zázemí je opravdu výborné. Co jsem si všiml, tak jenom v naší soutěži má pět týmů nový stadionek, které jsou na úrovni naší druhé nebo třetí ligy,“ chválí Rakušany.

Rodák z Uherského Hradiště vyrazil k jižním sousedům ze Šardic v pětadvaceti letech. Předtím hrával za Slováckou Slávii, Hluk nebo Otrokovice. „Rád vzpomínám na všechny kluby. Výborná parta byla v Hluku i Otrokovicích, ale nejvíce nadupaný mančaft byl v Šardicích, kde jsme hráli výborný fotbal,“ vzpomíná na povedené angažmá.

Na žáky dohlíží na dálku

Pak chvíli ve Slovácku trénoval i mládež, nyní dva roky učí tělocvik a zeměpis na Základní škola Větrná v Uherském Hradišti. V době pandemie ale dohlíží na žáky pouze na dálku.

„Dětem posílám nějaké zápisky a úkoly. Chápu, že někteří rodiče by chtěli, abychom se více učili on-line, ale podle mě by to mělo být především u těch hlavních předmětů,“ míní Kučera.

Podle něj v současné složité situaci hodně záleží na vybavení školy a zejména přístupu rodičů. „Každá mince má dvě strany a je potřeba v tom najít nějaký rozumný kompromis, aby byli všichni spokojení,“ uvedl. „Chápu, že někteří mají doma více dětí a učení se všemi nezvládají. A třeba někde nemají vytvořené takové podmínky, jinde zase nefunguje internet,“ přidává.

Kromě učení by se jednou rád věnoval dětem třeba i na hřišti. Trénování rozhodně nevylučuje. „Určitě je to jedna z variant,“ připouští. „U sportu bych mohl zůstat jako trenér nebo i kondiční kouč. Variant je víc. Uvidíme, jakou cestou se nakonec vydám,“ uzavírá povídání Kučera.