Dokonce po jeho boku v patnácti letech sbíral první zkušenosti mezi muži. „Hlavně v začátcích, když mě vzal do Lovčic, to bylo super. Tím, že jsem ho měl v kabině vedle sebe, tak pro mě přejití do mužského fotbalu nebyl tak velký skok a fotbalově mi toho dal taky hrozně moc. Myslím, že v záloze chybí občas celému týmu, protože vždy do hry přinesl klid,“ chválí otce Tomáš Maniatis.

Šikovný dvacetiletý středopolař si nyní užívá sezonu v dresu Slovácka C. Tým z Uherského Hradiště, který hraje své domácí zápasy v Sadech, bez ztráty bodu vévodí krajské I. B třídě.

Čekal jste, že byste mohli mít po sedmi kolech na kontě jednadvacet bodů?

Letošní sezonu si výsledkově užívám. Rozhodně jsem nečekal, že budeme bez ztráty bodu, ale přepokládal jsem, že na tom díky klukům z třetiligového béčka budeme herně a výsledkově lépe.

Čím si letošní dominanci vysvětlujete?

Nemyslím si, že bychom hráli jiný fotbal, než v minulé sezoně, ale podle mě je hlavní rozdíl v tom, že máme k dispozici kluky z B týmu Slovácka, kteří nám chodí vypomáhat. Tohle je hlavní rozdíl a jediný důvod, proč dominujeme a přehráváme soupeře. Na hřišti je to hodně vidět.

Bavíte se o postupu? Láká vás vyšší soutěž?

Já osobně jsem se o postupu ještě nebavil, ale určitě bych chtěl postoupit do vyšší soutěže a hrát znova derby s Kunovicemi, které teď kvůli tomu, že soupeř postoupil právě do vyšší soutěže, není.

Nečekáte po výborných výkonech na telefon od trenéra Němčického, který by vás vyzkoušel v MSFL?

Tato otázka mě hodně pobavila. Ani mě nenapadlo nad touto věcí uvažovat. Možná kdybych více trénoval, tak ano. Ale momentálně trénuji tak jednou, dvakrát týdně, takže na tom fyzicky určitě nejsem tak, abych zvládl tempo a zátěž ve třetí lize.

Jaké to vůbec je oblékat dres Slovácka v krajské soutěži?

Na dres Slovácka jsem zvyklý, nosím ho v podstatě celou svoji fotbalovou kariéru, takže mi to určitě nevadí. Naopak, je mi to celkem příjemné. (úsměv) Soupeři se na nás určitě hecují a připravují více, než na jiné týmy. Jsme pro ně Slovácko, takže většina lidí nás moc v lásce nemá. Soupeři ví, že hrajeme po zemi a taky dělají vše, aby tomu zamezili. Třeba když jsme přijeli do Havřic, tak tráva byla snad místy vyšší, než když se na zahradě měsíc neposeče. (smích) Následně pan předseda Havřic prohlásí, že klidně mohli výsledek srovnat už v prvním poločase, ale už nezmíní, že my jsme s úplným klidem za ten poločas mohli dát pět nebo šest gólů. Nebo nahlásí, že jsme se báli o výsledek, ale přitom jsme mohli přidat další tři góly, takže to je asi tolik k tomu, jak se na nás soupeři hecují a jak nás berou.

Mezi muži hrajete už od patnácti let. Vnímáte to jako výhodu, že jste přeskočil dorostenecký fotbal a zamířil hned mezi dospělé?

Výhoda to určitě je. Tím, že hraji od patnácti let mužský fotbal, tak jsem nabral více zkušeností, než kdybych hrál někde v dorostu se stejně starýma kluky. Brzy jsem si zvykl a v podstatě od patnácti let hraji v základní sestavě. Potkal jsem málo kluků, kteří by v tolika letech pravidelně hrávali.

V Lovčicích jste nastupoval po boku tatínka? Jaké to bylo? Nechybí vám teďka v záloze?

Hlavně v začátcích, když mě vzal do Lovčic to bylo super. Tím, že jsem ho měl v kabině vedle sebe, tak pro mě přejití do mužského fotbalu nebyl tak velký skok a fotbalově mi toho dal taky hrozně moc. Myslím, že v záloze chybí občas celému týmu, protože vždy do hry přinesl ve hře klid.

Co vůbec říkáte na taťkovu kariéru? Pamatujete si nějaký jeho zápas?

K jeho kariéře toho asi moc neřeknu. Já osobně si moc jeho zápasů, kromě těch v Kyjově, Lovčicích nebo tady ve Slovácku, nepamatuju.

V minulých sezonách jste byl na soupisce Bazooky. Mrzí vás, jak to s futsalem v Uherském Hradišti dopadlo?

Na soupisce jsem sice byl, ale tréninky jsem skrz školu a pak práci moc nestíhal, takže jsem ani na zápasy logicky nechodil. Co si tak vzpomínám, tak ve větším herním vytížení jsem byl zrovna v zápasech se Spartou a Slavií. Ale byl to zážitek si zahrát proti takovým týmům, ne každý má to štěstí. Taky musím říct, že bylo super být v kabině vedle Švancary, který hrával ještě s taťkou fotbal nebo vedle Patrika Levčíka, který je mistr světa v malém fotbale. Samozřejmě mě mrzí, jak to dopadlo. Myslím, že futsal byl sport, který mohl reprezentovat Uherské Hradiště, ale co mám informace, tak město tomu nějakou větší podporu nedalo, což mě upřímně udivuje.