Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ještě v sobotu seděli na lavičce prvoligového dorostu, který se výhrou nad Hradcem Králové definitivně zachránil v I. lize. Po odvolání trenéra Slovácka Leoše Kalvody ovšem dostali od vedení klubu ještě těžší úkol: pokusit se dovést první tým do nejvyšší soutěže.

První krok zvládli tihle dva muži znamenitě. V zápase naděje Slovácko porazilo Vítkovice a jako bonus vstřelilo tři góly, což se mu naposledy podařilo 21. října loňského roku, shodou okolností právě ve Vítkovicích.

Po svém nástupu do funkce prožil nový hlavní trenér Jiří Dekař tři superhektické dny. „V neděli, když jsem se dozvěděl, že povedu mužstvo ve zbývajících zápasech, jsem toho příliš nenaspal. Spíš se o spánku snad ani nedalo mluvit,“ přiznal. Pak se ale všechno srovnalo. Až přišla středa, den D.
„Vstával jsem o půl šesté. Pršelo a kluk chtěl, abych ho zavezl do práce. O hodinu později vstává manželka, tak jsme spolu posnídali. Potom jsem si zašel pro noviny a začal si dělat přípravu na zápas,“ popsal Jiří Dekař začátek dne, který měl později tak úspěšně skončit. „Na oběd jsem byl ještě doma a kolem druhé vyrazil do Hradiště. Na stadionu jsme něco pořešili s panem Pojezným (sportovní ředitel klubu – pozn. aut.) a ve čtyři jsem měl sraz s Mirkem Hlahůlkem. Pak přišla předzápasová příprava a už to jelo.“

Zhruba půlhodinku před utkáním si trenéra odchytila regionální televize na rozhovor. Z výrazu jeho tváře bylo znát, že by raději nemluvil, ale nakonec si povinnost splnil. Ještě poprosil hlasatele, aby během utkání neoznamoval průběžné stavy ostatních střetnutí a hlavně čísla vyhraných losů v tombole a zmizel v útrobách stadionu. Jeho asistent Miroslav Hlahůlek v těch chvílích dokončil rozcvičení mužstva a důrazně upozorňoval: „Nefotit, nefotit – to přináší smůlu!“

Při zápase působil trenér Dekař proti jeho emotivnímu vystupování při koučování dorostu nezvykle klidně. Povzbuzoval svůj tým, ke klidu nabádal hlavně Milana Kerbra, v závěru poločasu už pak uklidňoval celé mužstvo. Hráči jeho pokyny zvládli, do kabin šlo Slovácko s jednobrankovým náskokem.
Už po šesti minutách druhé půlky ale Vítkovice srovnaly. Jiří Dekař stál při vyrovnávací brance na samé hranici vymezené zóny pro trenéry. Nepříjemný okamžik ustál poměrně klidně. Dal si hlavu do dlaní a sedl si na střídačku.

Když chybělo do konce zápasu dvacet minut, vstřelilo Slovácko vedoucí gól. Jiří Dekař jako by vytušil, že dnes jeho tým vyhraje. Jeho ruce vyletěly k obloze, ale nebylo to nějaké přehnané křepčení. Jako by tím chtěl naznačit – věřil jsem vám, kluci, že to zvládnete.

Asistent Miroslav Hlahůlek hodnotil pozitivně hlavně právě tento vítězný zvrat. „Je strašně důležité, že se kluci po vyrovnávací brance Vítkovic dokázali zvednout, to hodnotím velice kladně. V předchozích domácích zápasech to nedokázali,“ upozornil.

Pozápasová tiskovka byla také neobvyklá. Kouč Vítkovic Alois Grussmann se asi po deseti minutách omluvil a prostor dostal domácí trenér. V domáckém a už poněkud neoficiálním prostředí se velice rád dělil necelou hodinu o dojmy z vítězného duelu. „Jestli jsem byl nervózní? Tak to hlavně z vás novinářů, jinak ani ne,“ přiznal kouč.

Před časem Jiří Dekař v rozhovoru pro náš Deník prozradil, že jeho manželka Marcela chodí na fotbal už jenom výjimečně. Byla se tentokrát podívat na manžela, který koučoval po šesti letech muže v druhé lize? „Víte, že ani nevím, jestli tu je? Kluk jel určitě, ale „mojí“ jsem říkal, ať je radši doma,“ dodal s úsměvem trenér prvního mužstva Slovácka Jiří Dekař.

Stanislav Dufka