Jedna z opor týmu trenérky Jitky Klimkové bude na podzim nastupovat v sešívaném dresu pražské Slavie.

Jak dlouho jste byla se Slavií domluvená?

Dostala jsem nabídku v průběhu jarní části sezony. Vzala jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a během měsíce jsem se rozhodla. Nebude se mi odcházet lehce, bylo to tady opravdu super. Jenže po deseti letech už jsem potřebovala změnu. Tady jsem také nevěděla, jak to bude se zaměstnáním, a v Praze mi pomohli najít práci, což byl také důvod mého odchodu.

Kde budete pracovat?

V mezinárodní mateřské školce, jako učitelka.

Ve Slovácku jste se za téměř deset let titulu mistra ligy nedočkala. Věříte, že se vám to podaří ve Slavii?

Pevně věřím, že ano. Slavia teď hodně posiluje a na podzim budeme mít družstvo, které může celou ligu vyhrát.

Myslíte, že to bude pro vás další posun ve vaší kariéře?

Fotbalově určitě. Neříkám, že v Hradišti je špatný tým. Slovácko má spoustu mladých a kvalitních hráček, ale ve Slavii hraje daleko víc zkušených fotbalistek. Navíc nejdu úplně do neznáma. Většinu týmu znám, tak to pro mě bude jednoduší.

Úplně lehce se vám asi odcházet nebude…

Určitě tam budou i nějaké slzičky. Už když jsme jely v autobuse na finále poháru, tak jsem si uvědomovala, že to bude asi naposled, co nastupuji za Slovácko. V duchu jsem si přehrávala celou svoji kariéru. Zažila jsem tady toho hodně a byly to pro mě neuvěřitelné roky. Slovácko bude pořád můj tým a já mu budu fandit alespoň na dálku.

Na který zápas v dresu Slovácka vzpomínáte nejraději?

Nikdy nezapomenu na vítězné utkání proti Slavii, které se hrálo minulý rok na jaře ve Strání. Plné tribuny, obrovská euforie jak od nás hráček, tak i od diváků. Bylo to super.

Může se stát, že se ještě na Slovácko vrátíte?

(Chviličku přemýšlí.) Asi už ne. Já jdu do Slavie na roční hostování a jsem rozhodnutá hrát maximálně tak ještě rok dva a potom skončit. Ještě bych chtěla poděkovat Jitce a panu Kvapilovi (trenérka Klimková a vedoucí mužstva) a vlastně celému Slovácku, že mně přestup umožnili.

Stanislav Dufka