Zatímco nejlepší střelec v historii druhé ligy se loučil s aktivní hráčskou kariérou, někdejší zadák Ořechova, Tupes, Boršic a Březolup se stal nejlepším hráčem obce za loňský rok 2018. Zkušený stoper obdržel vkusnou trofej na základě dohody výkonného výboru TJ Nedachlebice a hlavního trenéra Petra Poláška.

„Hlavně jsem rád, že jsem skleněnou kopačku donesl nad ránem v pořádku domů. Moc si ani nepamatuji, jestli šel někdo se mnou. To se snad dozvím na dalším tréninku,“ směje se opora sedmého týmu krajské I. A třídy skupiny C.

Jak moc si považujete toho, že vás členové výkonného výboru společně s trenérem vybrali jako nejlepšího sportovce Nedachlebic za loňský rok?

Samozřejmě si toho velmi vážím. Jelikož v klubu působím už dvanáctou sezonu, tak jsem již viděl tuto anketu vyhrát hodně spoluhráčů, kteří většinu sezony vyčnívali nad zbytkem kluků z týmu. Poslední rok byl však mezi námi výkonnostně velmi vyrovnaný, proto jsem velmi rád, že i já jsem se dočkal tohoto ocenění.

Milena Kerbr.
Nejsem si jistý, ale v Česku má podobné podmínky jen Sparta , tvrdí Kerbr

Čím jste si cenu zasloužil?

Podobné ankety častěji vyhrávají ofenzivní hráči. Přece jenom jsou za celkovými úspěchy týmu nejvíce vidět. Jsem rád, že letos byla oceněna i práce defenzivní lajny. I když ocenění připadlo zrovna mně, beru to jako ocenění celé obranné čtveřice. Tímto bych chtěl klukům ze zadní řady poděkovat i za jejich výkony, díky kterým jsem cenu získal. Oni to se mnou nemají moc lehké, jak se mi něco nelíbí, tak to dávám hned najevo. Emoce holt k fotbalu patří a já to často potvrzuji. (úsměv)

Byl loňský rok 2018 nejlepší ve vaší kariéře?

Nejlepší asi ne. I když se v Nedachlebicích nikdy nepostoupilo do kraje, je tu jeden ročník, kterého si cením nejvíce. V květnu 2015 jsme na hlavním stadionu ve Zlíně zdolali o třídu výše hrající Slušovice a stali se vítězi Poháru hejtmana Zlínského kraje. Zápasem žila celá obec a my jsme se stali na chvíli slavnými. Na to asi nikdy nezapomenu. Ten rok nám to šlapalo a všichni hráli výborně, proto to beru jako nejlepší sezonu.

Jaký vztah vůbec máte k podobným anketám?

Určitě kladný. Hráči dostanou perfektní zpětnou vazbu za odvedený výkon. Samozřejmě se to nemůže rovnat anketám ve vyšších soutěžích, ale i na vesnici takové ocenění rozhodně potěší. Z mých minulých působišť se nikde takové vyhlašování, a ještě na místním plese před sto padesáti lidmi, nedělalo. Beru to jako velké zpestření před začátkem zimní přípravy a i povzbuzení do dalších let. Letos se věkem a zkušenostmi dostanu do kategorie starších pánů, takže pokud mi zdraví vydrží, určitě se budu snažit v mužích strávit ještě nějaký ten půlrok.

Jak jste si užil ples sportovců a následné vyhlášení?

Tento tradiční Ples sportovců se po opravě místního kulturního domu přesunul v minulém roce po dlouhých letech opět do Nedachlebic. Dříve se jezdilo do sousedního Zlámance a na ples se tak nedostalo mnoho domácích. Letošní druhý ročník na domácí půdě v Nedachlebicích se podle mého názoru opět podařil, k čemuž přispěla i výborná kapela Ogaři a bohatá tombola. Vyhlášení probíhalo v pořadí žáci, dorost, muži. Již u žáků se mě pár spolusedících u stolu začalo divně vyptávat. Bylo to zajímavé, asi se někdo prořekl. (úsměv) Nicméně jsem obdržel krásnou skleněnou kopačku na podstavci, což mě velmi potěšilo.

Radost fotbalistů Slovácka. Ilustrační foto
Zraněný Harba zůstává doma. Slovácko naopak vyzkouší chorvatského obránce

Vyšel vás ples pořádně draho?

Tak bylo to trochu dražší než standardní ples, ale spoluhráči a známí jsou slušně vychovaní, a tak se to vždycky ještě několikrát vrátilo. (smích)

Co říkáte na Petra Faldynu, který se loučil s kariérou?

Petr byl asi hodně překvapený z takového loučení. Kolem dvaadvacáté hodiny mu výbor TJ Nedachlebice zinscenoval scénku ze zasedání výboru, kde ho na konci symbolicky přizvali mezi sebe. To ocenil celý sál potleskem. Určitě by hodně lidí rádo vidělo tak oblíbeného člověka dále pokračovat v Nedachlebicích v jakékoliv funkci. Dále jsme mu i my hráči poděkovali za výkony a cenné rady. Nakonec se jeho partnerce podařilo největší překvapení v podobě videa, kde několik desítek jeho kamarádů natočilo krátké zdravice k odchodu do fotbalového důchodu. Po skončení dojemného videa většina lidí utřela slzy a šlo se slavit.

Máte s ním nějaký konkrétní zážitek?

Petra znám osobně přes deset let. Předtím jsem ho viděl, jen když hrával ve Starém Městě za tehdejší FC Synot. Jakožto Staroměšťák jsem byl jako mladý fotbalista na každém zápase a občas jsme se s prvním týmem potkali i na jednom hřišti při tréninku. Tehdy vykopali první ligu, bohužel mu nebylo přáno se dále prosadit. To mrzí všechny v jeho okolí. Následně se několikrát stal nejlepším střelcem druhé ligy. Na jeho hře je pořád znát přehled, kvalita a zakončení. Vždyť se dokázal prosadit i ve svém posledním zápase, kde mu ke vstřelení branky stačilo pouhých osm minut. Balon uklidil placírkou zpoza vápna přes hráče k levé tyči. Zase nám ukázal, jak je to jednoduché. Doufám, že i přes zdravotní komplikace se bude ve fotbale angažovat. Ať už u nás, nebo třeba i ve Slovácku.

Vy jste v mládí rovněž působil v ligovém klubu. Jak na toto období vzpomínáte?

S fotbalem jsem začínal v Jiskře Staré Město a vydržel tam až do dorosteneckého věku, kdy jsem zažil spojení klubů ze Starého Města a Uherského hradiště spolu se založením fotbalové akademie 1. FC Slovácko. Bohužel jsem se při sloučení nedostal do dorostu A, který hrál celostátní soutěž, ale s dorostem B jsme alespoň hráli moravskou ligu. V mém ročníku jsme měli spoustu talentovaných hráčů. Nejvíce se asi prosadil Ondřej Čtvrtníček a samozřejmě Michal Kadlec. S oběma jsem stále v kontaktu a občas se ještě potkáváme v kabině například při Štěpánském turnaji v Uherském Hradišti.

Fotbalisté ligového Slovácka (v modrých dresech) zvítězili na umělé trávě v Kroměříži 4:1. Na snímku Haris Harba.
Je pravda, že v poslední době jsem moc nehrál, přiznává Harba

Navštěvujete domácí ligové zápasy Slovácka?

Ke Slovácku mám samozřejmě kladný vztah a dění v klubu pravidelně sleduji. V době mých studií jsem často chodil na domácí zápasy a většinou se účastnil i větších výjezdů hlavně na Baník a do Olomouce. Poslední roky ovsem na fotbal do Uherského Hradiště již nechodím. Mám malé děti a všechen volný čas se snažím prožít s nimi. Mám ale v plánu vzít starší dceru na nějaký domácí zápas Slovácka, aby zažila atmosféru největšího klubu v regionu. Musím ovšem dobře vybrat, jelikož v dnešní době se občas méně povzbuzuje a více kritizuje a lidem občas z pusy vyletí neuvěřitelné nadávky, které by snad nikde jinde ani neřekli.

Vy jste dříve působil také v Ořechově, Tupesích, Boršicích nebo Březolupech. Kde se vám líbilo nejvíce?

Za muže jsem začal hrát v sedmnácti letech v Ořechov, kde jsem byl v té době nejmladší, ale naštěstí jsem měl dobrý fotbalový základ z dorostu ve Starém Městě, takže jsem hrával pravidelně. Tam jsem zažil svůj jediný postup do krajského přeboru. Bohužel jsem z klubu odešel a kraj si nezahrál. Po půlročním angažmá v Tupesích a Boršicích jsem tři roky hrál v Březolupech, kde se setkala super parta dojíždějících fotbalistů a domácích kluků a celé to skvěle fungovalo. Pak jsem si ale našel přítelkyni v sousedních Nedachlebicích, které hrály stejnou soutěž. Díky ní jsem přestoupil.

V Nedachlebicích jste už dvanáct let. Jak hodnotíte minulou sezonu a první polovinu letošního ročníku?

Minulá sezona pro nás skončila sedmým místem, ale hlavně se záporným skóre. To se nám většinou nestává. Předtím jsme vždycky měli šikovné koncové hráče, a tak i cíle jsou vždy do třetího místa. Bohužel, jak se útočníci vykopou a začne jim to tam padat, tak odcházejí do Rakouska za mnohem lepšími podmínkami. Toto jim já osobně nezazlívám, využil by to asi každý při takové možnosti. Na druhé straně tým to samozřejmě pokaždé oslabí a vstřelené branky posléze dost chybí.

Kolik hráčů máme aktuálně v Rakousku?

Aktuálně v Rakousku působí čtyři naši útočníci a ofenzivní záložníci, kteří tam hrají podobné soutěže. Ostatní hráči se samozřejmě snaží tyto střelce nahradit. Máme ovšem smůlu i na časté zranění, a tak do několika zápasů musel zasáhnout dokonce i trenér.

Takže s podzimem nepanuje spokojenost?

Letošní podzim jsme zakončili uprostřed tabulky na sedmém místě. Soutěž je ale hodně vyrovnaná. Vypadá to, že hrajeme klidný střed tabulky, ale aktuálně jsme jenom šest bodů od sestupu a zároveň nás od druhé příčky dělí šest bodů. Jaro bude v naši soutěži hodně zajímavé a bude se bojovat o každý bod.

Brankář Vít Nemrava o své budoucnosti zatím jasno nemá. Na tribuně ale sedět nechce.
Rád bych chytal. Nikoho nebaví sedět na lavičce, říká Vít Nemrava