„Asi před třemi týdny mi oznámili, že se mnou dál nepočítají, že si mám najít nový klub. Nepočítal jsem s tím, že to takto dopadne,“ přiznává Haša.
Ve Skalici strávil poslední tři roky. V ambiciózním týmu ze Záhoří patřil k oporám. Střelecky zářil, pokaždé zaznamenal více než deset branek. „Byly to moje nejlepší roky kariéry. Dařilo se mi, ve druhé slovenské lize jsem dal kolem padesáti gólů,“ připomíná.
Ani to ale vedení Skalice nepřesvědčilo. Možná ani jinou možnost nemělo. Klub i letos usiloval o postup do nejvyšší soutěže, kvůli finančním dopadům pandemie koronaviru se ale najednou rozhodl šetřit a výrazně snížil náklady. Kromě Haši v týmu skončil i další ex-ligista Opiela, Hlavatovič, Milošovič, Popović, Pospíšil, Milota, Frimmel a Frühauf.
„Krize zasáhla Skalici hodně,“ přiznává někdejší hráč Kroměříže nebo Třince. „Celkem mě to mrzelo. Myslel jsem, že tam ještě zůstanu. Bohužel i takovýto je někdy fotbalový život. Nedá si nic dělat,“ ví dobře.
O svoji budoucnost ovšem strach nemá. Už nyní má několik nabídek.
„Zájem o mě je, takže všechno záleží na tom, s kým se domluvím. Že bych si angažmá nenašel, se nebojím,“ říká sebevědomě.
O šikovného forvarda stojí kluby z první české a slovenské ligy. Odejít může i do Polska. „Ale tam se mi popravdě moc nechce, radši bych zůstal v Čechách,“ přiznává.
Slovácko, mezi jehož odchovance Haša patří, se svému bývalému hráči neozvalo. „Neřeším to,“ tvrdí.
Fotbal v písku? Hrozné
Zatímco v sobotu večer Skalica bojovala o body s Dubnicí, Haša se celý den proháněl po písku v Uherském Hradišti. Stejně jako v minulých letech se totiž s kamarády zúčastnil tradičního turnaje v plážovém fotbale. Klání je znovu součástí Slováckého léta, i když se z náměstí přestěhovalo do areálu aquaparku.
„Hraji tu už poněkolikáté. Pětkrát za sebou jsme to vyhráli, letos jsme to však pojali hlavně jako zábavu. Hlavní je, aby se nikdo nezranil. Trošku se zpotit, dát si s kluky pivo, pobavit se,“ líčí s úsměvem.
Haša znovu navlékl dres celku s názvem BG Financesta. Obhájci trofeje ovšem letos scházely opory Faldyna s Droppou, obměněný tým to tak měl o dost složitější.
„Jsme kamarádi, všichni kluci hrají fotbal. Ať už za Kunovice nebo Mařatice. Nastupujeme spolu přes deset let. Je to už taková tradice,“ říká.
Sedmadvacetiletý útočník si stejně jako v předcházejících ročnících stoupl do branky a zneškodňoval šance soupeře.
„V brance mě to baví, chytám každý rok. I když hráváme futsalovou ligu, chytávám. Na tuto menší branku ještě něco chytnu, ale na klasickou velkou bych nechytl absolutně nic,“ směje se.
Problém mu nedělali pouze protivníci, ale i náročný terén. Hrát v písku je totiž nesmírně náročné.
„Je to hrozné,“ ulevil si. „Nechápu borce, kteří to závodně hrají třikrát patnáct minut,“ kroutí hlavou.
„Navíc tady na koupališti je to větší než na náměstí, kde to bylo kratší, což nám vyhovovalo mnohem víc,“ dodává s úsměvem.
