Přesto v 64. minutě ukázal kouč Levý právě na devatenáctiletého mladíka, který střídal na hrotu dalšího Afričana, do té doby nevýrazného Francise Koneho. K šestnácti zápasům v nejvyšší belgické soutěži si tak o uplynulém víkendu zaknihoval první start v české lize. Mladík z předměstí hlavního města Ghany si tak může na Slovácku začít psát další příběh své fotbalové kariéry.

Jaké máte pocity z prvního zápasu v nové soutěži?

Pět týdnů jsem nehrál žádný zápas, jen jsem trénoval, se Slováckem jsem měl jen jeden trénink. Těžko se to hodnotí, neznal jsem hráče, neznal jsem jejich přednosti ani nedostatky. Přesto jsem se snažil předvést co nejlepší výkon. Vím, že kondičně to nebylo úplně ideální, ale věřím, že postupem času se to bude rychle zlepšovat.

Naskočil jste v dresu Slovácka do největšího derby sezony. Jak se vám líbila atmosféra?

Byla dobrá, ale v Belgii jsme měli na každý zápas nějakých dvacet tisíc diváků. Počet lidí na tribunách neřeším, může být plno nebo naopak prázdno, nemá to na mě žádný vliv. Nepřišel jsem do Česka řešit atmosféru, přišel jsem hrát fotbal. Když vstoupíte na hřiště, musíte se soustředit jenom na fotbal a všechno ostatní dát stranou. S fanoušky se pak můžeme pobavit po zápase.

Věděl jste něco o české lize a o Slovácku?

Ne, nic. O české lize jsem si něco zjistil od dvou hráčů pocházejících ze stejného města, kteří už v Česku hráli Francise Narha (bývalý hráč Baníku Ostrava) a Josepha Mensaha (Slavia Praha). Oba tvrdili, že je to dobrá volba pro mladé hráče s talentem. Po příchodu jsem zjistil, že všechno je jiné.

V čem?

Připadá mně, že česká liga je víc postavená na síle a soubojích než na technice a taktice. Musím se tomu přizpůsobit. V Belgii se například po každém zápase vyhodnocují zákroky, pokud rozhodčí něco přehlédne, dostane hráč kartu i zpětně.

Jak se vám zamlouvá organizace a chod klubu?

Slovácko vypadá jako dobrý klub. Trenér, hráči i vedení na mě působí jako rodina. Když vidíte, že se vám všichni snaží pomáhat, o to víc se to pak snažíte klubu vrátit. Přeji si, abychom měli před sebou dobrou sezonu, aby se dařilo klubu i mně osobně. Jsem tady od toho, abych dával i nějaké góly.

Máte nějakou gólovou představu?

Ve fotbale je všechno vrtkavé. Těžko si něco můžete plánovat, uvidíme, co přinese budoucnost.

Díval jste se na tabulku? Slovácko je po šesti kolech ve spodních patrech…

To zatím neřeším, je teprve začátek soutěže, který obvykle moc neukazuje. Za dva tři zápasy může být všechno jinak. Kluby můžou zažít vzestupy i pády. Věřím, že nás čeká zlepšení.

Dokážete si představit, že budete na hrotu nastupovat s Francisem Konem?

Myslím, že bychom mohli spolu hrát. Jsem střední útočník, ale ve Standardu Lutych jsem občas nastupoval i na stranách, nemám s tím problém. Viděl jsem na trénincích, že Francis je na tom dobře technicky i silově. Tam mám nedostatky, takže bychom se mohli dobře doplňovat. Francis mi hodně pomáhá, na hřišti i mimo něj, když se Afričané někde potkají, vždy jsou z nich hned bratři. Mluvíme spolu anglicky, je to můj hlavní jazyk.

Už jste stihl poznat všechny spoluhráče?

Postupně je poznávám. Věřím, že během jednoho až dvou týdnů už bude všechno úplně v pořádku. Mluvím s nimi anglicky. Snaží se, některým to jde dobře, jiným hůře, i trenér Levý se snaží, o něco lépe je na tom asistent (Michal Kordula).

Proč jste odešel z belgického Standardu Lutych?

Uplynulá sezona byla moje první v profesionální kariéře. Odehrál jsem šestnáct zápasů a vstřelil dvě branky, což není špatný start, ale jako mladý potřebujete hrát, jinak se nemůžete zlepšovat. Standard je velký klub, který sice sází na mladé hráče, ale nedává jim prostor na celý zápas. Spíš to bylo jenom střídání. Požádal jsem manažera, ať zkusí s klubem dojednat mé hostování jinde, kde budu víc hrát. Klub udělal v létě nějaké větší příchody a nakonec na to kývl.

Můžete přiblížit vaše fotbalové začátky a rodinu?

Pocházíme z předměstí hlavního města Accry. Mám tři bratry, jsem z nich nejmladší. Nejstarší bratr hrál fotbal, byl brankářem, ale teď je z něj kněz. Druhý bratr také hraje, jeho přání je dostat se do Evropy. Otec je rybář, ale nechtěl, abych jej následoval, chtěl, abych se věnoval škole. Chodil jsem do školy jako všichni ostatní, po konci základní školy mě jeden z příbuzných, který je docela bohatý, viděl kopat si s míčem na ulici. Ptal se mě, proč nehraju fotbal, rodiče mě v tom ale nepodporovali on si s nimi promluvil a změnilo se to.

Kdy jste se poprvé dostal do Evropy?

Moje kariéra pořádně odstartovala, když si mě všiml jeden ghanský manažer. Začal jsem brát fotbal vážně, dostal jsem se do reprezentace. Do Evropy jsem přišel v nějakých šestnácti sedmnácti letech. Byl jsem na testech ve spoustě klubů. V Salcburku, Basileji, Manchesteru City, Atlétiku Madrid. Po světovém šampionátu dvacetiletých mně manažer řekl, že možností je spousta, ale nejlepší bude jít do Belgie. Liga je dobrá pro mladé hráče, kteří mají větší šanci se prosadit. Bylo by k ničemu podepsat smlouvu třeba v Manchesteru a nehrát za něj. Souhlasil jsem a byl to dobrý krok.

Je pro vás těžké být v Evropě sám, bez rodiny? Jak to snášíte?

Začátky v Belgii byly opravdu náročné. Začít se v cizím prostředí, v cizí zemi o sebe absolutně sám starat. Najednou je z vás dospělý člověk. Chceš se vrátit? Je ti smutno? Potom je dobré promluvit si se zkušenějšími hráči a vzít si jejich rady k srdci. Říkali: „Jestli chceš být s rodinou, sedni do letadla a vrať se domů, sám víš, jaký fotbalový život tě tam čeká. Pokud se chceš zlepšit, musíš zatnout zuby a zůstat." Rodina mi chybí, vidím ji vždy v letní a zimní pauze, ale vybral jsem si takový život, stojí za to.

V Belgii máte smlouvu do roku 2018. Plánujete se tam po ročním hostování ve Slovácku vrátit?

V klubu mně řekli, že se mnou počítají, ale nikdy nevíte. Teď se cítím dobře tady, nic dalšího neřeším.