Přes žáky a dorost se dostal až do prvního mužstva, v lize ale pořádnou šanci nikdy nedostal. Většinou putoval po hostováních, nejdéle vydržel v Táborsku.

Nyní se rodák z obce Tučapy na Uherskohradišťsku, který od roku 2016 působí v Bohemians 1905, do známého prostředí vrátil.

I když bývalý gólman Čáslavi a Českých Budějovic příliš práce neměl, nakonec po parádní ráně kapitána Daníčka inkasoval branku a Pražané po porážce 0:1 odjeli domů s prázdnou.

„Na Slovácko jsem se těšil. Prostředí znám, hodně jsem tady toho odtrénoval. Návrat mi tolik nevyšel,“ mrzí Fryštáka.


Štve vás hodně, že jste na Slovácku prohráli po jedné nebezpečné střele soupeře, která skončila ve vaší brance?
Samozřejmě mě to mrzí. Slovácko mělo jedu pořádnou šanci, kterou proměnilo.

Dala se střela domácího kapitána Daníčka chytnout?
Těžko. Natahoval jsem se, jak jsem mohl. Trefil to ale docela dobře. Nevím, kolik, mi chybělo, abych ránu vytáhl.

Jinak jste moc práce neměl. Nečekal jste, že si víc zachytáte?
Čekal jsem, že budu mít víc práce. Moc toho na mě nešlo. Bohužel z jedné šance jsme dostali gól. Z tohoto hlediska je to z naší strany špatné.

Bylo na výkonu Slovácka znát, že hraje o záchranu?
Věděli jsme, že je to pro soupeře hodně důležitý zápas. Připravovali jsme na velký nápor soupeře. Tlak Slovácka se nám v první půli dařilo eliminovat. Výsledek ale mluví za vše.

I váš výkon zůstal hlavně v první půli za očekáváním. Čím si to vysvětlujete?
Pro nás nebyla první půlka ideální. Nedařil se nám hlavně přechod do útoku, který hodně trénujeme. Balon jsme docela drželi, ale moc nebezpeční jsme nebyli. Snažili jsme se po přestávce naši hru zlepšit. Chtěli jsme být hlavně rychlejší v přechodu do útoku, což se nám trošku podařilo. Měli jsme nějaké šance. Paradoxně v našem tlaku jsme inkasovali gól a prohráli.


Vy jste ve Slovácku dříve působil. Bral jste zápas prestižněji než proti jinému ligovému klubu?
Samozřejmě odtud pocházím, mám tady rodinu, kamarády. Pravidelně se sem vracím. Je to pro mě pořád specifický zápas, ale nijak jsem to nehrotil. Snažil jsem se myšlenky na minulost vytěsnit z hlavy.

Bylo to poprvé, co jste chytal v lize proti bývalému klubu?
Pokud nepočítám nějaké přípravné zápasy nebo utkání v juniorce, v nejvyšší soutěži to bylo vůbec poprvé.

V hledišti jste měl hodně fanoušků?
Přišla rodina, kamarádi. Na stadionu jsem měl dost známých. O to víc mě mrzí, že jsme to proti Slovácku nezvládli.

Co říkáte na současnou situaci Slovácka? Překvapilo vás, že je v tabulce dole?
My jsme si tím prošli minulou sezonu, kdy jsme až do posledního kola hráli o záchranu. Je to strašně nepříjemné hlavně na psychiku. Slovácku sestup nepřeju. Doufám, že to zvládne a ligu zachrání. I tak jsme ale tento zápas chtěli vyhrát.

Máte v klubu ještě nějaké kamarády a bývalé spoluhráče?
Lidi v klubu znám, ale hráčů už tady moc není. Tým se hodně obměnil, znám jenom pár kluků.

Vypsal jste pro současné spoluhráče nějakou motivační prémii? Třeba svačinu do kabiny?
Pokud hrajete proti bývalému klubu, bývá to zvykem, ale dopředu jsem nic nevyhlašoval. V případě vítězství bych klukům přichystal občerstvení, teď to ale padá.

Pocházíte z obce Tučapy, které leží deset kilometrů západně od Uherského Hradiště. Už jste si zvykl na život v Praze?
Je to bez problémů. Praha je velká, ale na život v ní jsem si bez problémů zvykl.

Po utkání se vracíte s týmem do Prahy, nebo zůstáváte na Moravě?
Vypadá to, že tady zůstanu, ale v neděli už stejně musím do Prahy.