Jako kapitán dovedl Česko k nečekanému stříbru na ME v Anglii v roce 1996, na šampionátu, který pořádají Polsko a Ukrajina, se bude za naši vlast bít jeho syn Michal. Slavný internacionál navíc bude v dalších dnech pro Deník komentovat Euro 2012 v pravidelném sloupku Euro postřehy Miroslava Kadlece.

Mistrovství Evropy je tady. Přestože už je to dlouho, co aktivně fotbal nehrajete, cítíte mrazení v zádech?

Ještě ne. Ale až před prvním zápasem uslyším hymny, tak to na mě určitě přijde. Na člověka dýchne atmosféra, připomene si některé věci. Teď je ale ještě brzo. (rozhovor vznikal ve středu odpoledne – pozn. aut.)

Přesto, vyvolává to ve vás vzpomínky na stříbrné Euro '96?

Není to tak, že bych na to sám vzpomínal. Ale je to teď často omílané, v televizi běží opakované záznamy, takže to vnímám. Přece jen už je to ale dlouhých šestnáct roků.

Jako kapitán jste tehdy před finálovým zápasem představoval královně mužstvo. Jak moc jste byl nervózní? Bylo to třeba horší než před slavnou penaltou proti Francii, kterou jste náš tým poslal do finále?

Určitě ne. Před penaltou to bylo daleko horší. V takové chvíli se vám honí hlavou myšlenky na všechno možné, takže se musíte zklidnit. Před představováním týmu královně mi řekli, co přesně mám dělat, takže jsem ani moc nervózní nebyl. Až s odstupem času člověku dojde, že to byl výjimečný okamžik. V ten moment jsem to ale bral jen jako součást ceremoniálu, vůbec jsem si to neuvědomoval.

Co vám z šampionátu v Anglii vůbec nejvíc utkvělo v paměti? Byly to tyto dva okamžiky, nebo ještě něco jiného?

Určitě ta penalta v semifinále proti Francii. A pak samozřejmě finále ve starém Wembley, to bylo něco fantastického. Nezapomenutelné vzpomínky mám samozřejmě na příjezd do republiky. Přivítání od lidí bylo fantastické. Dá se říct, že jsme byli takovou první vlaštovkou, kdy u nás po sportovním úspěchu zavládla taková euforie. Byl to předvoj před zlatým hokejovým hattrickem a Naganem.

Pojďme k letošnímu šampionátu. Myslíte si, že vás syn Michal může vyrovnat, že by to s týmem dotáhl třeba až do finále?

Možné je všechno. Uvidíme. Nejtěžší je na šampionát se vůbec dostat, protože kvalifikace trvá rok a půl. Potom záleží, jestli máte štěstí při losu, a pak samozřejmě hlavně na momentální formě a štěstí vůbec. Pokud se klukům podaří postoupit ze skupiny, tak už se může stát všechno. Při systému play off jsou favoriti pod velkým tlakem a outsideři, což bychom byli my, mají šanci na úspěch.

Řekl jste Michalovi něco speciálního před cestou do Polska, když odjížděl z domu?

Ani ne. Myslím si, že v tomhle člověk žádné rady dávat nemůže. Michal je v sedmadvaceti letech už dost zkušený. Má odehráno mraky těžkých zápasů, kdy byl pod enormním psychickým tlakem. Ať už v nároďáku, nebo v bundeslize, kdy jsou návštěvy daleko větší než u nás. Myslím, že není potřeba mu radit.

Hodně fanoušků mužstvu příliš nevěří. Může to být jeho výhoda?

V každém případě. Už několikrát se potvrdilo, že pro nás jako český národ, českou mentalitu je daleko lepší jet na velkou akci v pozici toho, komu se moc nevěří, než když fanoušci očekávají úspěch. Tato role nám určitě moc nesedí.

Jak vlastně vidíte šance našeho týmu?

Přiznám se, že nevím. Je velmi těžké odhadovat, jak dopadneme. Podle mého názoru je zázrak, že jsme vůbec na šampionátu. Jsme malý stát, který oproti jiným zemím dává do sportu zanedbatelné peníze. To, že jsme popáté za sebou postoupili na závěrečný turnaj mistrovství Evropy. Jak už jsem říkal, těžko tipovat. V naší skupině to může dopadnout všelijak. Klidně můžeme jít dál z prvního místa nebo také skončit poslední.

Hodně asi napoví první zápas s Ruskem…

Rusové jsou velice nevyzpytatelní, na nich vždycky hodně záleží, jaká je nálada v mužstvu. Dokážou hrát velmi kvalitní fotbal, mají hráče v top mančaftech, umí s balonem. Na druhou stranu jsou ale náladoví a trochu taky věřím, že budou po výhře v poslední přípravě na Itálii, jak se říká na hrušce, a podcení. To by mohla být voda na náš mlýn.

Tipnete si, jak náš úvodní duel na šampionátu dopadne?

No, těžko předpovídat. Zatím to vypadá, že my moc gólů dávat nebudeme, takže bych byl spokojený i s remízou, což by nebyl špatný odrazový můstek do dalších zápasů.

Na závěr ještě nemůžeme opomenout ani varovné signály, které přicházejí z dějiště šampionátu ohledně mírně řečeno divokých polských i ukrajinských fanoušků. Nemáte obavy, jestli je pořadatelé uhlídají?

Hodně se rozebírá, že tamní fandové jsou problémoví. Je to momentálně velké téma, záběry běsnících fanoušků viděl v posledních dnech asi každý z nás. Jsem zvědavý, jak to dopadne, jestli budou schopní je ukočírovat. To se ukáže až v příštích dnech.

Vy osobně máte nějakou nepříjemnou zkušenost s fanoušky? Třeba jako váš syn, kterého nedávno napadli příznivci Kolína nad Rýnem?

Hodně divoké to bylo, když jsme hráli s Kaiserslauternem v Holandsku, kde je nenávist vůči německým klubům obrovská. Tam jsem zažil nejhorší chvíle. Ale s něčím podobným, co se přihodilo Michalovi, zkušenost naštěstí nemám.