Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Mám samozřejmě výborný pocit. Naposledy jsem dal hattrick v dorostu, ale tento je určitě důležitější. A ani si nevzpomínám, že bych dal byť jeden více klíčový gól. Zachránili jsme přece soutěž," zářil nadšením 28letý Vjačeslav Šur, který je mimochodem specialistou na zápisy do historie. Na pažbě má vůbec první trefu v I. B třídě, na svědomí má také první domácí trefu v sezoně.

Byli jste před zápasem hodně nervózní?

Hlavně to nezáleželo jen na nás. Potřebovali jsme pomoct od béčka Viktorie Otrokovice, které ale zápas naštěstí nevypustilo. Moc nám pomohli. V první půlce jsme se nemohli dostat do hry, ale po prvním gólu z nás všechno spadlo a začalo nám to tam padat.

Už v deváté minutě jste neproměnil obrovskou šanci. Co se vám tehdy honilo hlavou?

Měl jsem tam víc tutovek, ale zazdil jsem je. Pak to ale naštěstí přišlo, zřejmě mě pozitivně ovlivnil ten první gól.

Popište vaše všechny tři trefy, které jste nasázel během třiceti minut (55., 63. a 85. minutě – pozn. aut.)

První gól padl po střele levačkou zpoza vápna po zemi. Druhý jsem dal z odraženého balonu, který brankář vyrazil přede mě. Třetí jsem dával po pěkné kombinaci, kdy jsem zakončoval pěkně k tyči.

Co vás v kabině hattrick stál?

Litr slivovice. Ale ještě do toho raději započítám tento rozhovor, který mě bude stát druhý litřík. (Směje se.)

Předpokládám, že po zjištění ostatních výsledků v soutěži byla velká oslava. Jak proběhla?

Oslavili jsme to hodně, až do nočních hodin. Ještě se z toho vzpamatováváme, je mi šoufl. (Smích.)

Narodil jste se v ukrajinském Pripjetu, ale vyrůstal jste v běloruském Minsku. Jak jste se v Čechách vlastně ocitl?

Jsem už takový cestovatel. Mamka sem jezdívala za prací a s jejím nynějším manželem jsme se sem před čtrnácti lety přistěhovali. Chodil jsem tady do školy, takže čeština se jde naučit celkem rychle.