Stoperka Slovácka se stala talentem roku 2018 mezi fotbalistkami, když skončila třetí za hráčkami Sparty a kamarádkami z mládežnické reprezentace Andreou Staškovou a Eliškou Sonntagovou.

„Hodně mě to zaskočilo. Vůbec jsem to nečekala, ale bylo to příjemné překvapení,“ přiznává Lucie Jelínková.

Ocenění se dočkala na sedmnáctém galavečeru Grass᠆roots fotbalu za uplynulý kalendářní rok.

„Moc jsem si to užila. Byla tam příjemná atmosféra a mohla jsem se vidět s holkami z Prahy, se kterými se tolik nevídám,“ líčí sympatická blondýnka, kterou na akci doprovázel tatínek.

Na Žofíně nepotkala pouze spoluhráčky a kamarády, ale také řadu známých osobností.

„Bylo jich tam opravdu mnoho, ale asi ti nejznámější jsou David Lafata, Pavel Kuka, Jaroslav Šilhavý, Jaromír Blažek a Petr Švancara,“ vyjmenovává Jelínková.

Brněnská rodačka si nominaci v tradiční anketě zasloužila výkony ve Slovácku i reprezentaci do šestnácti a sedmnácti let, kde byla oporou. I když od září laborovala se zlomenou nohou, předtím na trávnících kralovala.

K fotbalu, kterému se věnuje osm let, šikovnou dívku přivedl táta.

„On taky dříve hrával, takže jsme si od malička spolu kopali,“ říká.

I když v kariéře vyzkoušela více postů, místo střílení branek se věnuje bránění. Pozice stoperky jí vyhovuje. Je rychlá, důrazná. Nebojí se soubojů, má přehled i slušnou rozehrávku.

Ve Slovácku působí s přestávkou čtyři roky.

„Nejdříve jsem tam byla dva roky jen na střídavý start. Ten se pak ale zrušil a já zůstala v Brně u kluků. Před půl rokem jsem do klubu přestoupila,“ informuje.

Bývalá hráčka Zbrojovky Brno a Slatiny v Uherském Hradišti chodí do školy a přes týden bydlí na internátě. Nejvíce času jí bere právě studium a milovaný fotbal. Fanynka Juventusu a španělského stopera Sergia Ramose touží po angažmá v jednom ze slavných pražských klubů.

„Moc bych se chtěla dostat do Sparty nebo Slavie a zahrát si Ligu mistryň,“ vyznává se. Cílem je také ženská reprezentace.

„A kdyby to šlo všechno skvěle, tak se podívat i do zahraničí,“ dodává se smíchem. Našlápnuto má dobře, snad se jí sny podaří naplnit. Předpoklady pro to má.

Na hřišti je o krok před protihráčkami, tvrdí trenér Zbořil

„Lucka působí ve Slovácku od kategorie mladších žákyň (U13). Do svých patnácti let hrála střídavě za žákyně Slovácka a za svůj mateřský klub SK Slatina, kde nastupovala v krajském přeboru za žáky. Svojí výkonností se vyrovnala o několik let starším spoluhráčům. Po dovršení patnácti let přestoupila na školu do Starého Města a stala se kmenovou hráčkou 1. FC Slovácko. V současné době je členkou týmu dorostenek hrajícího celostátní ligu dorostenek a členkou reprezentace do sedmnácti let. Lucka nastupuje převážně na pozici stoperky, bez problémů však může hrát i uprostřed zálohy, dokonce si už vyzkoušela i post střední útočnice.Mezi největší Lucčiny přednosti patří předvídavost a čtení hry, díky tomu je na hřišti vždy o krok před protihráčkami a dokáže tak čistě odebírat míče a následně konstruktivně zakládat útočné akce. Další její silnou stránkou je hra hlavou, díky které dominuje v obou pokutových územích. V nominaci na Talent roku nebyla náhodou, v současné době Lucka určitě patří mezi nejtalentovanější nejkomplexnější hráčky v mládežnických kategoriích, a pokud na sobě bude pracovat jako doposud a budou se jí vyhýbat zranění, tak o Lucce v budoucnu jistě uslyšíme.“

Trenér fotbalistek Slovácka Miroslav Zbořil