Vstup se týmu z Uherského Hradiště povedl. Moravanky vtrhly do jarních odvet s vervou a odhodláním.

Po domácí výhře nad posledním Hradcem Králové bodovaly i v Praze, kde remizovaly s Duklou 2:2, a rázem jsou zpátky ve hře o třetí místo.

„Začátek je určitě pozitivní. Teď musíme jít poctivě zápas od zápasu, tvrdě pracovat na trénincích a přenášet dřinu do zápasů. Věřím, že play-off odehrajeme opět v horní polovině tabulky s kvalitními soupeři,“ říká čtyřiadvacetiletá obránkyně Kristýna Janků, která s českým ženským reprezentačním týmem nedávno absolvovala turnaj na Kypru.

Co říkáte na změny, které se v týmu před startem jara odehrály?
Věřím, že byly ku prospěch věci, protože situace, do které jsme se dostaly, pro nás nevypadala vůbec dobře. Po dlouhé době jsme se ocitly tam, kde ženský tým Slovácka vůbec nepatří. Doufám, že nám změny v realizačním týmu i zahraničních posily pomohou zase nastartovat.

Co říkáte na zahraniční akvizice?
Američanka Madison i Jieun z Jižní Koreji se k týmu připojil týden před začátkem ligy. Pokud se rychle adaptují na českou ligu a osvojí si naši herní taktiku, tak věřím, že budou přínosem. Vždy, když se vybírají zahraniční hráčky, tak by měly být opravdu posilami do základní sestavy. V soukromém životě to jsou super holky a určitě vnesou do týmu něco nového. (úsměv)

Vy jste si závěr zimní přípravy zpestřila pobytem na Kypru, kde česká ženská reprezentace absolvovala kvalitní turnaj. Odpovídá konečné šesté místo předváděné hře?
Turnaj se nám po delší době poměrně dobře vydařil. Naše výkony šly zápas od zápasu nahoru. Všechno vygradovalo v posledním utkání, ve kterém jsme Mexiku nakonec podlehly, ale ze hřiště jsme mohly odcházet s hlavou nahoře, protože po většinu zápasu jsme byly lepším týmem. Bohužel rozhodl náš vlastní gól. Na čem musíme ještě zapracovat, je proměňování šancí, protože jsme si vypracovaly hodně tutovek, ale nevyužily jsme je a to by nás mohlo mrzet zejména v kvalifikačních zápasech, kde bude efektivita rozhodovat. Na druhé straně musím ohromně ocenit mentální sílu týmu, kterou potvrdila utkání, ve kterých jsme prohrávaly, ale dokázaly jsme se několikrát zvednout, utkání otočit a bojovaly jsme se lvíčkem na srdci až do samého konce.

Jak byste popsala poměrně exotické soupeře z Mexika, Finska, Koreji a Jihoafrické republiky?
Severní Korea hrála dobře organizovaně a na naše hráčky vyvíjela vždy tlak. Finky vstupovaly do zápasu s tím, že prvních patnáct minut nás chtěly napadat hned nahoře a vstřelit první branku, což se jim proti nám i podařilo, ale naštěstí jsme zápas nakonec zvládly otočit v náš prospěch. V zápase s JAR jsme obdržely také jako první branku, ale běhavé a dynamické Afričanky po vstřeleném gólu přestaly hrát, jakoby si myslely, že jim jeden gól bude stačit, ale náš tým i v deseti zápas skvěle otočil. Nutno říct, že utkání bylo ve druhém poločase značně ovlivněné počasím, kdy celý druhý poločas byla neskutečná průtrž, na hřišti stála voda, takže nějaká kombinace neměla šanci a na takové počasí asi Afričanky nebyly zvyklé, takže to mohla být naše výhoda. Mexiko bylo hbité na míči, ale měli slabiny v defenzivě, zápas s ním byl v naší režii a výhru bychom si zasloužili, bohužel ne vždy to tak ve fotbale funguje. (úsměv) Rozhodně bylo super nasbírat zkušenosti proti týmům z různých kontinentů světa.

Styl moderních obránců

Jak jste byla spokojená s vaší vytížeností na turnaji? Který zápas vám nejvíce vyšel?
Na turnaj nás letělo třiadvacet hráček. Každá z nás dostala spoustu prostoru ukázat se, jelikož i v zápase bylo povoleno šest střídání. Odehrála jsem dva zápasy zhruba po šedesáti minutách, což bylo pro náhradnici v nominaci asi tak adekvátní. Nastoupila jsem proti Finsku a Mexiku a určitě spokojenější jsem byla se svým výkonem proti Mexiku, tam už jsme byly všechny přece jen sehranější.

Překvapila vás dodatečná nominace hodně? Nenarušila vám jiné plány?
Je pravda, že to bylo opravdu na poslední chvíli. Ještě v neděli odpoledne jsme hrály doma pohár proti Brnu, po kterém jsem se to dozvěděla a v pondělí v šest ráno jsem již vyjížděla směr letiště ve Vídni, kde jsem se připojila ke zbytku týmu. Neřekla bych, že narušila, reprezentace je totiž to nejvíc, pro co fotbal hrajete, takže tomu vše uzpůsobíte, ale je pravda, že jsem měla na nadcházející týden několik důležitých událostí, které jsem nakonec musela na poslední chvíli odvolat. Reprezentace je ale vždy prioritou číslo jedna, takže pár telefonátů to vyřešilo.

Měly jste na Kypru i nějaký volný čas?
Musím říct, že letos jsme příliš volného času neměly. Relativně "volný" čas jsme vyplňovaly tréninky s mentálním koučem, takže jsme volné chvíle trávily často společně. Hodně jsme hrály také společenské hry, jako karty nebo krycí jména, chodili na procházky k moři, na masáže a cvičení s fyzioterapeutkami. Měly jsme jedno úplně volné odpoledne, tak jsme si zašly s holkami na kávu do centra, a kdo měl zájem, tak jel navečer do Larnaky na zápas mužské kyperské ligy.

V reprezentaci hrajete hlavně na pozici levého obránce. Sedí vám tento post nejvíc?
Ano, teď už mi to na levé obraně sedí a baví mě to tam nejvíce. Dříve jsem začínala na levém křídle, ale postupem času jsem se přesunula a jsem za to ráda. Hrozně se mi líbí styl moderních obránců, kteří hodně podporují útok a jsou hodně aktivní směrem dopředu. Díky tomu mají v zápase i poměrně hodně balonů. Ovšem když je potřeba, tak se mnou trenéři rotují, hrála jsem snad už všude. (úsměv)

Vás nejen fanoušci Slovácka znají i díky moderování při ligových zápasech a také předzápasovým rozhovorů na webu. Moderovala jste i klubový galavečer, chodíte na Bazooku. Jak moc vás práce moderátorky naplňuje?
Hrozně moc! To je přesně to slovo, které bych použila. Moderování mě neskutečně naplňuje. Miluju to! Ne úplně každý do toho tolik vidí, ale moc to prožívám a za každý zápas s mužským áčkem jsem opravdu vděčná. Že mohu být u toho, zažívat tu atmosféru, nahlédnout do zákulisí, vědět jak se hráči cítí, být morální podporou a být toho všeho součástí. Vždy, když mám natáčení rozhovorů nebo moderování, tak poté odcházím s neskutečným pocitem, pokaždé si tím ještě více zlepším den. Miluji také výjezdy na venkovní zápasy Slovácka, kde zažijete pokaždé jinou atmosféru na ostatních stadionech. Snažím se na fotbal vždy dívat z širokého hlediska. Všímat si všech detailů, to mě na tom nejvíce baví. Vnímám fotbal opravdu do hloubky se vším všudy.

A co galavečer Slovácka?
Ten je takovou třešničkou na dortu za celý rok. Když jsem měla možnost moderovat různé sportovní události v nějakém sále, kde jsem v přímém kontaktu s publikem, tak mě to snad baví ještě víc! Díky Bazooce se mi kromě moderování na sportovní hale naskytla dokonce i nová zkušenost, když jsem byla komentátorka živého přenosu a i tahle role se mi zalíbila.

Slovácké sluníčko

Jaké jsou ohlasy od hráčů, kamarádů, rodiny, fanoušků?
Musím říct, že se ke mně dostávají samé pozitivní ohlasy, až jsem někdy sama překvapená, ale zároveň samozřejmě neskutečně vděčná. Vždy mě moc potěší, že se lidem líbí, když dělám vlastně jen to, co mě baví. Právě díky tomu to dává ten správný smysl. Několikrát jsem byla i dojatá a měla slzy v očích díky tomu, co lidé říkali. Donesla se ke mně i přezdívka "slovácké sluníčko. (úsměv)

Které pořád hezky září …
Přesně tak. (úsměv) Třeba právě po slováckém galavečeru mi chodily samé úžasné zprávy plné chvály a to od různých hostů, ať už to byly mé spoluhráčky, hráči, trenéři, dokonce i partneři a vážení hosté večera, neuvěřitelný! Pamatuji si, že Míša Kadlec mě na rautu také pochválil a dokonce pronesl větu: ,,Tak co, za rok Fotbalista roku s Leošem Marešem ne, proč by ne?" (smích) Musím uznat, že by to bylo krásné. Já si nikdy nekladu malé cíle, ale ještě mám na čem pracovat. V žádném případě si nemyslím, že je ze mě nějaká paní moderátorka.

Donesly se k vám i nějaké kritické hlasy?
Abyste neřekl, že se jen vychloubám, což určitě nedělám, tak je pravda, že jednou jsem na internetu narazila na jednu fanynku, která se mnou nebyla spokojená. Můj hlas jí přijde nesympatický. Ten ale bohužel nezměním. Nezavděčíte se všem, tak pardon. (úsměv)

Láká vás práce v televizi?
Určitě bych moderování brala jako vysněnou práci, o tom není pochyb. Jestli ale v televizi, to zatím netuším, nemám tu zkušenost, ale přiznávám, že by mě to lákalo. Ráda bych si roli před televizní kamerou minimálně vyzkoušela. Nějaké nabídky ohledně moderování a reportérství jsem již měla. Neříkám, že do televize, spíše pro televizi na webu a největší sportovní zpravodajství u nás, ale zatím to mám tak, že prioritou je pro mě stále fotbal. Dokud mohu hrát na nejvyšší úrovni, tak je to stoprocentně to, co chci dělat nejvíce. Moderování je hned v závěsu.

Kolik času vám moderování zabírá?
Zatím je to spíše tak, že se moderování ani nijak nevěnuji, vždy si jen "odběhnu" na natáčení rozhovorů nebo moderování zápasu a to je vše. Do budoucna mám ale určitě spoustu nápadů a plánů, prozatím na ně není ještě tolik prostoru, ale nemyslím si, že je to otázka vzdálené budoucnosti. Jsem otevřená všem příležitostem a těším se na všechno, co mi svět sportovního moderování přinese.