Místo toho mu chodí na mobil zprávy, ve kterých mu anonymové jízlivě a ironicky děkují za to, kam dovedl zlínský tým. I proto trenéra Ladislava Mináře pád do druhé ligy sžírá. „Tohle mě jen tak nepřebolí. Zklamání je o to větší, že víra v záchranu před zápasem v Jablonci byla strašně velká,“ říká tichým hlasem Minář, který za dva týdny oslaví 40. narozeniny.
Už jste našel s odstupem dvou dnů příčiny tak vysoké porážky (1:6)?
Velmi špatně jsme vstoupili do utkání. Dostali jsme rychlý gól, zranil se Bača. Povedlo se nám sice snížit na 1:2, ale třetí branka byla hřebíčkem do naší rakve. Pak jsme se položili. Do konce zbývalo hodně času, ale tentokrát jsem viděl, že hráči nejsou v pohodě a na zvrat nemají. Nebyli na tom psychicky dobře. Dolehla na ně tíha okamžiku, že se jim může podařit to, v co nikdo před dvěma měsíci moc nevěřil. Zpětně si říkám, jestli jsme neměli jet do Jablonce přece jen v den utkání a ne čtyřiadvacet hodin před ním. Takhle byli kluci spolu a pořád měli zápas v hlavách. Doma u rodin by se rozptýlili. Kdyby se nehrálo ve tři odpoledne, ale v pět, nic bych neřešil a jeli bychom v sobotu.
Před duelem v Jablonci jste vystupovali hodně sebevědomě. Nic jiného než výhru jste si nepřipouštěli. Sami hráči Jablonce říkali, že je to hodně vyhecovalo. Neměli jste být přece jen ve svých vyjádřeních o něco opatrnější a pokornější?
Určitě ne. Po debaklu v Plzni jsme měli ztrátu na nesestupové místo deset bodů, tak jsem změnil taktiku, co se týká motivace. Vsadil jsem na jednu kartu. Den co den hráče burcovat a pořád je držet ve víře v záchranu. Proto jsem pořád pral do novin, že doma porazíme Příbram, pak vyhrajeme v Ostravě, doma s Bohemkou a se Spartou… Bylo velké riziko, že se mi to může vrátit. Myslím ale, že se mi to vyplatilo. Od záchrany jsme nebyli daleko.
O sestupu se ale nerozhodlo v Jablonci. Kde hledat jeho příčiny? Řada lidí tvrdí, že jste si vše pokazili už v prvním jarním kole na Žižkově, kde jste inkasovali gól na 1:1 tři vteřiny před koncem.
Můžeme si teď vykládat, že kdybychom nedostali gól na Žižkově a pak v předposlední minutě doma s Teplicemi, tak bychom měli čtyři body navíc a zachránili se. Ale na druhou stranu, kde je psané, že bychom pak udělali sérii pěti vítězství a jedné remízy? Takhle to nelze brát. Neznám žádný tým, který by si po sezoně nesedl a neřekl, že ztratil sedm osm bodů a mohl skončit výš. Náš problém byl v podzimu, který se nám totálně nepovedl. Počínaje brankáři, kteří chybovali a konče útočníky, kteří nedávali góly. Herní projev nebyl dobrý. Výměna trenérů tomu nemohla absolutně pomoci.
Na podzim jste koučoval tým po odvolaném Mazurovi a udělal ze čtyř zápasů tři body. Nešlo z mužstva vymáčknout více?
Vedl jsem čtyři zápasy, ale u týmu jako bych nebyl. Byl jsem brán jako okamžitý zástup. Čekalo se, že to bude jenom na jedno utkání a potom přijde trenér Levý, kterého jsme chtěli. Jenže z toho byl druhý týden, třetí a pořád dokola. Za této situace nemělo cenu s mužstvem něco převratného dělat. Během toho měsíce jsem nemohl do kabiny vnést to, co se mi podařilo od zimní přípravy.
Co konkrétně?
Bylo to hodně o práci. V zimě jsme velmi tvrdě trénovali. Snažili jsme se, aby nám hráli ofenzivně krajní beci. Hodně jsem po hráčích chtěl, aby po zpětné přihrávce byla hned následující kolmá do křídelních prostorů. Myslím, že se nám to dařilo a herní projev byl na jaře jednoznačně lepší než na podzim. I odborníci, kteří k tomu mají co říci, nás chválili. Jak vykládal po zápase v Jablonci trenér Komňacký: „V žádném případě nesestupuje nejhorší tým.“ Někteří si oddechli, že spadl Zlín, protože příští rok by určitě nebyl kandidátem na záchranu.
Mužstvu jste vládl pevnou rukou, což ve Zlíně nebývalo obvyklé. Je to vaše obvyklá metoda?
K hráčům jsem byl tvrdý. Jako fotbalisty ale mám kluky rád. Například takového Davida Šmahaje, který to ale se mnou nemá vůbec jednoduché. V lednu jsem ho třeba na zimním turnaji vyhodil deset minut před koncem ze hřiště, i když jsme pak dohrávali v deseti. Doufám, že hráči ze mě neměli strach. Oni vědí, že umím udělat srandu, ale když je potřeba pracovat, tak dokážu být tvrdý. Při rozcvičování si můžou povídat, pak už se ale dělá, a to jsem nekompromisní. Jinak vyznávám krédo, že trenér je zodpovědný za výběr hráčů, a jestliže někteří nemají patřičnou kvalitu, tak musejí jít pryč. Proto se v zimní přestávce z více než desíti hráčů uchytili pouze čtyři. V tomhle jsem svůj. Byl jsem takový i v Kroměříži. Kdo si to pamatuje, tak ví, že jsem po dvou týdnech vyřadil z kádru Paciorka, který byl jednoznačně nejrušivější element kabiny. Od té doby, co odešel, tak se Kroměříž nakopla a pak skončila osmá.
Nechtělo udělat hráčské změny i ve Zlíně v průběhu podzimu?
Nabízelo se to. Jenže se měnili třikrát trenéři. A každý potřebuje čas, aby se seznámil s tím, jak hráči pracují. Kvůli těmto rošádám se do týmu nešahalo. Změny přišly až podzimu a ku prospěchu věci, protože kabina se pročistila.
V klubu zastáváte místo ředitele i kouče. Trénování vás viditelně baví. Chcete se mu dál věnovat?
Mám chuť trénovat. Jenom nevím, jestli bude chtít majitel klubu pan Červenka, abych pokračoval, a případně v jaké funkci. Tento týden si sedneme a řekneme si, co dál.
Třeba jestli bude cílem okamžitý návrat do první ligy?
To bychom museli stávající kádr udržet, což je neřešitelné. Ať už z hlediska ekonomiky, nebo zájmu o naše hráče. Kluci, kteří tady hostovali, mají na první ligu a určitě u nás nezůstanou. Další zásahy do týmu budou odvislé od finanční situace. Tím mám na mysli, jak se nám podaří některé hráče prodat. Rozpočet na druhou ligu bude o hodně menší. O kolik, to bude záležet na částce, kterou dostaneme za Ondru Čelůstku, o něhož je velký zájem, a případně další hráče. Když zmíním jednoho za všechny, tak Šmahaj by už potřeboval jít do lepšího týmu. Také je potřeba říci, že těžko bychom hráli druhou ligu s fotbalisty s jejich současnými požitky. Někteří mají ve smlouvě, že podmínky, za které hrají, platí jenom pro první ligu. Je jasné, že půjdou buď na přestup, nebo na hostování, aby příliš nezatěžovali rozpočet.
Vedli jste jednání s hráči, zda chtějí zůstat, nebo odejít?
Nebavili jsme se o tom. Po sobotě se rozjeli na dovolenou. Čekali jsme jenom, jestli bude dlouhá dva nebo tři týdny. Kvůli sestupu platí druhá varianta.
Vše tedy nasvědčuje tomu, že Zlín na nějaký čas musí na nejvyšší soutěž zapomenout. To není moc lákavá vyhlídka…
První liga je první liga, ale i práce ve druhé může být zajímavá, zvláště když je tady kvalitní mládež. Nějakou sezonu můžeme nastupovat s mladými. Pak si ale musíme říci, že nám nebude vadit, že se budeme pohybovat na osmém nebo dvanáctém místě. Tuto strategii každopádně chápu. Klub jako Zlín musí a může žít pouze z prodeje vlastních odchovanců.
