Neoficiálním šéfem mužstva je už třetí sezonu sedmatřicetiletý Evžen Slavík, který je, jak on sám říká, jakýmsi „dobrovolným sportovním manažerem“.

Jak se vlastně přihodí, že se člověk najednou stane hlavou fotbalového mužstva?


Vlastně jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím. Před časem mě Laďa Pochylý (trenér 1. FC Slovácko C - pozn. aut.), se kterým se dobře znám, požádal, zda bych mu nepomohl. Céčko Slovácka, jak už je patrné z názvu, patří pod prvoligový klub a já jsem měl dobré kontakty na osoby z vedení klubu, a on chtěl navázat intenzivnější spolupráci. Původně se tedy mělo jednat jen o určitou kamarádskou výpomoc a teď se už třetím rokem starám skoro o všechno. (úsměv)

Dříve bylo Slovácko C od klubu poměrně oddělené, kdy se podařilo navázat užší spolupráci?

Bylo to v době, kdy třetiligovou juniorku trénoval Pavel Hoftych. Měl poměrně úzký kádr, tak jsme se dohodli, že bude lepší povolávat kluky z dorostu. Říkal, že je lepší, aby za nás chodili hrávat kluci, kteří chtějí, než aby on někoho určil a dotyčný to pak jenom odchodil. Začali jsme spolupracovat s trenérem dorostu Jirkou Dekařem a myslím, že to jde k duhu oběma stranám.

Vaše mužstvo je v mnoha ohledech specifické, jste na tom úplně jinak něž všechny ostatní oddíly a kluby…

Tak, samozřejmě. Oproti ostatním máme velkou výhodu, že máme kam sáhnout v případě, že bychom z jakýchkoliv důvodů měli nedostatek hráčů. V současné době je navíc kádr juniorky Slovácka docela široký, takže o to je to pro nás jednodušší.

Často to bývá tak, že hráči z vyšší soutěže berou starty třeba v I. B třídě za podřadné. Nemáte s tím problémy?

Vůbec. Jak spolupráce s trenérem béčka Honzou Palinkem, tak s Jirkou Dekařem od dorostu funguje naprosto perfektně. Nejdůležitější ale je, že i sami hráči juniorky, kteří třeba zrovna nehrají, si uvědomují, že je důležité udržovat se v zápasovém rytmu.

Více než z juniorky čerpáte už ze zmíněného dorostu. Je i I. B třída pro mladé talentované hráče dobrá škola?

Myslím si, že ano. Ani tato soutěž není pro ty mladé kluky procházkou růžovým sadem a určitě přispívá k jejich adaptaci na mužský fotbal. V dorostu je sice všechno o něco rychlejší, ale tady se učí hrát trochu jiný fotbal, získávají cenné zkušenosti.

Máte takové signály i z druhé strany?

V loňské sezoně jsme spolupracovali takřka výhradně s dorostem. Trenér Dekař nám pak říkal, že jsme některým hráčům i pomohli do sestavy ligového dorostu. Můžu říct, že kluci za nás chodí hrát rádi, někdy se i sami ptají.

Pojďme se na to podívat ještě ze strany stálých hráčů céčka. Jak se oni dívají na to, že přijdou bažanti a hrají místo nich?

Tady bych řekl, že je všechno v pohodě. U nás je totiž výborná parta, starší kluci respektují kvality těch mladých a berou to, jak to je. Nejlepším důkazem toho je asi tréninková morálka, kdy stále chodí maximální počet lidí. V úterý je to kvůli pracovnímu vytížení slabší, v pátek však máme na tréninku i bez fluktuantů patnáct lidí.

Letošní sezonu jste rozjeli na výbornou, ztratili jste zatím jen dva body a patří vám první místo tabulky. Jedete na postup?

Musím přiznat, že po vyšší soutěži pošilháváme. Není to však postavené tak, že musíme. Když se bude dařit a bude možnost postoupit, tak to zkusíme. Když se to však nepodaří, nic se neděje. Myslíme si ale, že I. A třída by byla ještě lepším odrazovým můstkem pro mladé hráče.

V sestavě se neobjevuje váš nejlepší střelec z minulé sezony Fermin Sánchez. Co je s ním?

Odjel pracovat za otcem, který je původem Kubánec, na Mallorku. Teď mi psal, že by tam i chtěl hrát fotbal, takže jej uvolníme a on nás bude reprezentovat v zahraničí (úsměv). Jeho branky i schopnosti nám chybí, ale dokážeme jej nahradit.

Ostatní vesnické kluby mají většinou jasnou strukturu, kdy je podporuje obec a sami si navíc shání nějaké sponzory, aby pokryly rozpočet. Jak je tomu u vás?

U nás je to trošku složitější. Hrajeme v Sadech, jenže ty jsou součástí Uherského Hradiště, takže dotace plynou na celý klub 1. FC Slovácko. S vedením klubu však velmi dobře spolupracujeme, takže to od něj máme vykompenzované. A samozřejmě si také vedle toho sháníme peníze na běžný provoz mužstva.

Dostávají u vás hráči nějaké peníze?

Ne. Touto cestou jsme se nechtěli vydávat, protože by to časem v mužstvu nedělalo dobrotu. Hráči maximálně dostávají nějaký příspěvek na kopačky a jednou za čas máme společnou večeři.

Jste také asi jediným týmem mimo profesionální soutěže, kde mohou fanoušci v sestavě spatřit jména z ligovým trávníků jako Němčický či Drobisz.

(úsměv) To je asi pravda. Na konci loňské sezony za nás oba tito matadoři odehráli zápas s Jarošovem, který jsme vyhráli 4:2. Jelikož liga končila brzo, byli jsme už dlouho dopředu domluvení, že pokud budou zdraví a budou mít chuť, tak za nás nastoupí. Chtěli jsme přitáhnout další fanoušky a také ukázat, že to nejsou žádné primadony.

Gólman Petr Drobisz tehdy nastoupil v útoku…

Nebylo to z důvodu žádné exhibice, ale proto, že Petr je výborný fotbalista. Podle trenéra gólmanů Slovácka Ivana Ondrušky by z fleku mohl hrávat minimálně krajský přebor.

Zmínil jste fanoušky. Kolik jich v Sadech chodí a jste s jejich počtem spokojení?

V průměru na nás chodí asi stovka příznivců. Věřím ale, že když budeme hrát nahoře, tak by jich mohlo chodit víc.

Evžen Slavík

Narozen 29. 7. 1970 v Uh. Hradišti.
Od sedmi let hrával fotbal za Slováckou Slavii Uh. Hradiště, kde vydržel až do dorostu. Pak ještě působil v dorostu Tupes, fotbalovou kariéru ovšem záhy ukončil kvůli odchodu na studia do Brna. „Fotbal byl stejně spíš jen koníček, více jsem se věnoval lyžování, nicméně ani ostatní sporty jsem nezanedbával. Na sportovce nás vedli k všestrannosti,“ vzpomíná s úsměvem.
Dlouhá léta pracoval jako sportovní redaktor v regionálních novinách, pak dělal manažera tenisové haly. V současné době už třetím rokem z pozice ředitele šéfuje příspěvkové organizaci Sportoviště města Uherské Hradiště.