Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Řeč je o jedenadvacetiletém Lukáši Kubáňovi, který stále patří k velkým talentům českého fotbalu.

Jeho kariéra sice měla od zisku stříbrné medaile na MS do 20 let v roce 2007 mírně sestupnou tendenci, teď by však mladý univerzál rád otočil kormidlem směrem k lepším zítřkům.

Na začátku jara vás trápily zdravotní potíže, už necítíte žádné následky?
Po zimní přípravě jsem měl nějaké problémy s kolenem, které vznikly z přetrénování. Léčba byla hodně dlouhá, teď už se však cítím po všech stránkách dobře, všechny problémy zmizely.

Cítíte se dobře i po fyzické stránce?
Fyzičku jsem měl celkem slušnou. Pak jsem ale stál tři měsíce, takže se to trochu projevilo. Malinko cítím, že na tom můžu být líp, ale není to tak, že bych nezvládl odehrát celých devadesát minut.

Přes zimu se ve Slovácku hodně zvýšila konkurence, do toho přišlo zranění. Čekal jste, že se tak rychle prosadíte do základní sestavy?
Abych řekl pravdu, tak nečekal. Hned jak jsem začal trénovat, mě ale trenér vzal na lavičku, čehož jsem si hodně vážil. Ještě jsem pak hrál spíš za béčko, ale věřil jsem, že dostanu šanci. A ta přišla v poháru s Baníkem.

To byl hodně ostrý start…
No, to teda byl, měl jsem z toho i trošku strach. (Úsměv.) Ale zase jsem se na to dobře připravil, protože jsme měli nějaké zraněné hráče a tušil jsem, že bych mohl naskočit. A nakonec jsem to zvládl.

Určitě vám hodně pomohl dobrý výkon mužstva, kterému to na jaře šlape.
Samozřejmě. Vždycky, když hraje celé mužstvo dobře, tak se hraje lépe i jedincům.

Proti Baníku jste začal v záloze, pak jste se ale musel přesunout do obrany, kde jste naskočil i ve Vítkovicích. Kde se vám osobně hraje lépe?
Proti Baníku se mi moc nepovedl začátek. Neuhrál jsem nějaké balony a říkal jsem si: No, dneska to asi nepůjde. Ale pak se zranil Jurkič a trenér mě stáhl do obrany, kde se cítím určitě líp.

Jenže prosadit se do obranné čtveřice, které to náramně klape, asi bude hodně těžké. Ve Vítkovicích jste zaskakoval za vykartovaného Randu, jinak se tam pro vás asi bude hledat těžko místo?
To máte pravdu. Ale uvidíme. Do soboty je ještě daleko, budu na tréninku makat naplno a uvidíme, jak trenér poskládá.

Z Vítkovic jste přivezli bod. Jste s ním s odstupem času spokojení?
Za první poločas být spokojení nemůžeme. Po rychlém gólu jsme měli i další šance, a kdybychom vedli dva nebo tři nula, tak už by s tím soupeř asi nic neudělal. Na druhou stranu jsme pak ale mohli i prohrát, takže bod je dobrý.

Teď vás v sobotu před vlastními fanoušky čeká Most. Už by asi konečně chtělo zase tři body…
Doma by se mělo vyhrávat a my vyhrát určitě chceme.

Jak vidíte zbytek jarní části v podání Slovácka? Můžete mít ještě starosti se záchranou?
To je těžká otázka, ale myslím, že ne. Všichni cítíme, že se nám daří, jsme v herní pohodě. Proto na záchranářské starosti vůbec nemyslíme.

A co vaše osobní cíle?
Hlavně si zajistit místo v základní sestavě. Díky bohu zraněný už nejsem, takže teď musím makat, aby se mi to povedlo.