Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Rodák z Toulouse v novém působišti podepsal smlouvu na dva a půl roku a měl by klubu pomoci na cestě vzhůru druholigovou tabulkou.
Na svou šanci v nabitém kádru si však bude muset chvíli počkat. „Jeví se velmi dobře, ale potřebuje více času na aklimatizaci,“ podotkl trenér Slovácka Josef Mazura, který poslal Haniho rozehrát do juniorky.

Jak vznikal rozhovor se zahraniční posilou fotbalistů Slovácka

Slovácku jste se upsal na dva a půl roku. Cítíte tady svoji fotbalovou budoucnost?
Takovou smlouvu jsem prostě podepsal a teď nepřemýšlím o nějaké budoucnosti. Co bude dál, tak to se prostě uvidí. Momentálně to neřeším.

Jak se vlastně stane, že fotbalista z Francie bude hrát za 1. FC Slovácko druhou nejvyšší soutěž v Česku?
Můj manažer přišel s nabídkou, že tady v klubu hledají ofenzivního záložníka. Bylo mi řečeno, že je tady velice dobrý a ambiciózní klub, tak jsem se rozhodl to vyzkoušet. Přijel jsem na zkoušku na dva týdny, vrátil se domů a čekal na výsledek. Pak jsem se dozvěděl, že mě Slovácko angažovalo, a tak jsem zase tady. Počítám (chviličku se odmlčí a přemýšlí – pozn. aut.), že už jsem tady čtvrtý týden.

Když jste byl tady na testech a vracel se domů, tušil jste, že vás klub angažuje?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, nebyl jsem si ničím jistý. V průběhu testů byla hrozná zima a já jsem spíš zvyklý na teplé a slunečné počasí.

Není příliš obvyklé, aby fotbalista z Francie přijel hrát do Česka, spíš to bývá naopak…
Já mám kontakt se svým agentem a ten mně předložil tuto nabídku. Musel jsem se rozhodnout, jestli sem chci jít, nebo ne. Pro mě je to práce a já jsem tu nabídku prostě přijal.

Kde jste vlastně začínal s fotbalem?
Začal jsem poměrně pozdě, až ve dvanácti letech v Toulouse. Odtud pocházím. Pak jsem prostřídal různé fotbalové kluby ve Francii.

Je to vaše první zahraniční angažmá?
Ano.

Byla nabídka ze Slovácka jediná, nebo jste měl ještě víc možností?
Byla tam ještě šance hrát v Belgii.

Co říkáte stadionu a celkovému zázemí vašeho nového fotbalového klubu?
Všechno je tady na profesionální úrovni. Včetně stadionu, který je opravdu parádní. Spoluhráči, trenéři a vlastně celé vedení klubu mě mezi sebe přijali přátelsky a já se tady cítím opravdu dobře. Určitě i pro ně to muselo být kvůli jazykové bariéře trošičku komplikované, ale myslím, že jsme se vzájemně velice dobře adaptovali.

Co jste věděl o Česku a českém fotbale před tím, než jste přijal toto angažmá?
Nevěděl jsem téměř nic.

Který post na hřišti vám nejvíc vyhovuje, kde se cítíte nejlépe?
Těsně za oběma útočníky. Ofenzivní záložník (ukazuje prsty na stole dva útočníky a těsně za nimi svůj post – pozn. aut.), to je pro mě to pravé místo.

Za Slovácko jste už odehrál několik přípravných zápasů. Dá se už teď z vašeho pohledu zhodnotit kvalita kádru?
Myslím si, že co se týče fotbalu, tak je tady zkušené a kvalitní mužstvo. Je tu ale hodně nových hráčů a je ještě potřeba nějaký čas, aby se tým ustálil a víc se sehrál.

Nemáte obavy, že se nedostanete do základní sestavy a nebudete hrávat pravidelně?
Ptáte se na první zápas, nebo na celou jarní část sezony?

Myslím jarní část sezony…
Žádné větší obavy z toho nemám. Fotbal je v současnosti moje práce a já se budu snažit udělat maximum pro to, abych byl na hřišti co nejvíc.

Cítíte důvěru trenéra Mazury?
Od trenéra dostávám hodně příležitostí a nakonec bude záležet jenom na mně, jak budu dobrý a jestli se prosadím.

Není francouzština v komunikaci s mužstvem a okolím až příliš velká bariéra?
V některých případech ano.

Jak vůbec komunikujete v kabině? Je tam někdo, s kým se plynule domluvíte?
Většinou se snažím mluvit anglicky, někteří spoluhráči anglicky umějí.

Jaké máte první pocity z Česka a přímo z Uherského Hradiště?
Tak v první řadě je tu strašná zima a hodně sněhu (směje se). U nás v Toulouse rozhodně není tak chladno a počasí je tam daleko příjemnější. Pořádně se podívat do města jsem ještě neměl čas, máme pořád dvoufázové tréninky. Jsem tady zatím velice krátkou dobu na to, abych něco hodnotil.

Necítíte se tady příliš osamocený?
Vztahy s ostatními hráči jsou příjemné, přátelské a není žádný problém. I když tam nejsou někdy slova, tak jsou tam gesta, ze kterých pochopíte, že vás ostatní hráči přijali. Určitě tady necítím žádné vyčlenění z kolektivu a ani se tu necítím osamocený.

Co děláte, když nehrajete fotbal a netrénujete?
V současné době trénujeme dvoufázově a příliš volného času nemám. Mezi tréninky chodíme společně s ostatními hráči do restaurací na oběd a tam je většinou čas ke komunikaci. Jinak odpočívám a volno využívám k rehabilitaci. Dokonce jsem ještě ani neměl čas ochutnat české pivo.

Sportuje ještě někdo z vaší rodiny, máte také sportovně naladěné sourozence?
My jsme sportovní rodina a všichni mi ve fotbale fandí. Tatínek v mládí boxoval a bratr, který má třicet jedna let, hraje také fotbal, ale ne na profesionální úrovni.

Jak často se vůbec dostanete domů?
Za chviličku začne sezona, tak to bude asi horší. Teď máme příliš naplněný program a moc možností tam nevidím.

Jak snáší odloučení vaši nejbližší, rodina, přítelkyně?
Jsme neustále v telefonickém kontaktu, ale musím říct, že je to hodně drahé. S přítelkyní jsme spolu rok, a když jsem dostal nabídku na toto angažmá, tak rozhodnutí odejít bylo velice těžké. Nakonec mě v mojí kariéře podpořila, i když sama nesportuje.

V sobotu začíná druholigová soutěž. Jak se těšíte na první jarní mistrovské utkání, které hrajete proti Jihlavě, jednomu z kandidátu postupu?
Myslím si, že to bude velice kvalitní zápas. Těším se na fanoušky, kteří jsou prý jedni z nejlepších v celé soutěži. Hrajeme s klubem, který je v popředí tabulky a určitě se bude snažit u nás vyhrát, ale s žádnými emotivními pocity do utkání nepůjdu. Já věřím svému klubu a doufám, že naše mužstvu zvítězí.

Stanislav Dufka