Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Se svými výkony jsem byl celkem spokojený. Jenom je škoda, že se nám nepodařilo dosáhnout na finále,“ lituje Reinberk s odstupem času.

Bronzové medaile i semifinálové zklamání už jsou však téměř zapomenuty, teď jej čeká boj o místo v kádru prvního týmu Slovácka.

Petře, bylo domácí EURO do 19 let vrcholem vaší dosavadní kariéry?

Dá se říct, že ano. Sice už jsem byl u zisku stříbrných medailí v sedmnáctkách, tento úspěch se tomu však minimálně vyrovná.

Od šestnácti let jste stálým členem mládežnických reprezentací, takže už toho v dresu se lvíčkem na prsou pamatujete poměrně hodně. Přesto pro vás byl domácí šampionát určitě speciální…

Za reprezentaci jsem kromě tohoto posledního šampionátu odehrál už vzpomínané ME 17 v Lucembursku a několik různých turnajů. Tohle domácí mistrovství ale bylo určitě o něčem jiném. Chodilo na nás pět šest tisíc diváků, v takové atmosféře se hrálo úplně suprově.

Vstup do šampionátu se vám podařil, porazili jste Anglii 2:0. Lepší začátek jste si snad ani nemohli přát.

Trenér nás pochválil, že jsme zápas odmakali jako tým. Potěšilo mě také, že jsem byl mezi těmi dobře hodnocenými hráči. Hlavní ale bylo vítězství.

Čím to, že ve zbývajících třech zápasech už se vám zvítězit nepodařilo?

Tak hned v následujícím utkání proti Řecku to bylo jen o chybějícím štěstí. Měli jsme hodně šancí, před koncem jsme nastřelili břevno. Proti Itálii jsme doplatili na chyby v obraně. A v semifinále s Německem jsme dostali gól ve 119. minutě, což byla také velká smůla.

Zastavme se ještě u semifinálového duelu. Němci byli považováni za jasného favorita, přesto jste byli jen krůček od postupu. Vypadnout tímto způsobem asi musí mrzet dvojnásob?

Němci prošli základní skupinou bez zaváhání. My jsme se proto připravovali, že k nim musíme důsledně přistupovat a na hřišti odevzdat maximum.

akonec jsme proti nim odehráli velice kvalitní utkání, a kdyby Tomáš Necid dal ještě jeden gól, klidně jsme mohli jít až do finále. V závěru se od nás navíc odklonilo štěstí.

Kde se stala chyba před tím rozhodujícím momentem? Bylo tam polevení v koncentraci, už jste se viděli u penaltového rozstřelu?

To si nemyslím. Na hru jsme byli koncentrovaní pořád. Ale prostě se stala chyba, kdy se kluci v obraně nedomluvili a tvrdě jsme za to zaplatili. Zklamání bylo obrovské.

Vy sám jste odehrál pouze celý vítězný zápas proti Anglii. Nemrzelo vás trochu, že už jste pak nedostal tolik prostoru?

Před druhým utkáním trenér říkal, že chce prostřídat sestavu a že mě chce mít na lavičce i jako náhradu do obrany, kdyby se náhodou někdo zranil. Na hřiště jsem se proto dostal až po přestávce. Proti Itálii jsem odehrál více než sedmdesát minut, tam jsem byl spokojený. Před semifinále jsem si myslel, že se na hřiště podívám až v průběhu zápasu, což se také vyplnilo.

Z jakého důvodu jste předpokládal, že začnete na lavičce?

Myslel jsem si, že trenér bude chtít postavit více defenzivní sestavu, a proto budu připravený naskočit. Počítal jsem, že půjdu na hřišti v průběhu hry, nakonec jsem se tam dostal až v prodloužení v 98. minutě. Celkově si ale myslím, že jsem odehrál dost minut a můžu být spokojený.

Po podobných turnajích přichází k hráčům různé nabídky. Dorazila už nějaká i k vám?

V úterý má za mnou dorazit manažer a máme se o tom pobavit. Říkal mi, že nějaké nabídky jsou, tak uvidíme.

Můžete být konkrétnější?

Je tam něco z české ligy a snad také něco ze zahraničí. Jména ale zatím nevím, nechám se překvapit.

Vy sám byste se přestupu jinam nebránil, nebo byste raději ještě zůstal ve Slovácku?

Já bych se chtěl nejdřív prosadit tady a hrát dobře za Slovácko. Jsem tady už odmalička, takže mým cílem je probojovat se do základu. Když by to nešlo, tak bych to zkusil někde jinde.

Takže za každou cenu nikam odcházet nechcete?

Jak už jsem říkal, mou prioritou je Slovácko. Od toho, jak se prosadím tady, se bude všechno odvíjet.

Měl jste po šampionátu nějaké volno, nebo jste hned naskočil do závěrečné přípravy Slovácka?

Hned druhý den po skončení mistrovství jsem přijel domů. V pátek jsem se pak už hlásil na tréninku, takže na žádný odpočinek čas nebyl. Nijak mi to ale nevadí.

Cítíte nějaké tréninkové manko oproti spoluhráčům, nebo jste se při trénincích devatenáctky udržel v kondici?

Manko v žádném případě necítím. Před turnajem jsme absolvovali týdenní soustředění, kde jsme měli dvoufázové tréninky. Práce jsme tam měli hodně, proto si troufnu říct, že po fyzické stránce jsem na tom s klukama stejně.

Vaším cílem je prosadit se do áčka a případně do základní sestavy. Mluvil jste už s trenérem Jurkemikem, neuškodí vám start na ME a tím pádem neúčast v přípravě?

Trenér mi říkal, že když jsem v přípravě ani jednou netrénoval s áčkem, tak si půjdu zahrát utkání za béčko ve Zlíně, na které se podívá. Teď je situace taková, že trénuji normálně s áčkem a chci se poprat o svou šanci.