Několik desítek fotbalových chuligánů hlásících se ke Slovácku vtrhlo po závěrečném hvizdu sudího Marka na hrací plochu, ke střetu s hostujícími fandy, kteří byli obklíčení ve svém sektoru, díky opožděnému, ale ráznému zásahu těžkooděnců nakonec nedošlo.

Hráči obou táborů prchali do útrob stadionu, diváci nechápavě zůstali přikováni na svých sedadlech a čekali, co se bude dít.

Pořadatelé neuhlídali část příznivců stojících za jednou z branek. Kousek po sektorem domácích vlajkonošů, kde skupinka zřejmě slovenských příznivců vyvěsila obří vlajku Ultras Púchov.

„Všiml jsem si, že pod naším kotlem visí černočervená vlajka, což není obvyklé,“ říká kapitán fotbalistů Slovácka Vlastimil Daníček.

Rozdovádění muži se po konci utkání odhodlali k téměř stometrovému sprintu, neukázněné diváky zahnala až muži v kuklách a s připravenými obušky.

„To je obrovská kaňka, to k fotbalu nepatří,“ říká Daníček.

Opora domácího celku se společně s parťáky na pokyn ochranky i členů realizačního týmu raději stáhla do tunelu před kabiny.

„Já jsem se bál spíše o kluky, aby nedostali přes držku. Já jsem se nebál, už jsem ženatý,“ vtipkoval kouč Slovácka Michal Kordula.

Čtyřicetiletý trenér něco podobného zažil ještě hráč v dresu rodných Ratíškovic. V obci na Hodonínsku tehdy ve druhé lize hned dvakrát řádili příznivci Viktorie Plzeň.

„U nás se taky skákalo přes ploty,“ připomíná Kordula.

Jeho zkušenější protějšek glosoval situaci v klidu. Vlastimila Petrželu jenom tak něco nerozhází.

„Nebál jsem se. V zahraničí jsem to zažíval docela často. V Rusku tam byli dokonce mrtví, v Marseille zase hráčům zapálili auta. Na to jsem zvyklý, z toho strach nemám,“ tvrdí Petržela.

„Když se to stane třeba na Besiktasi v Istanbulu, kde je šedesát tisíc černých hlav, nepoznáte jednoho od druhého a spadne vám něco na hlavu, je to daleko horší,“ přidává.

Své si svérázný kouč si naposledy užil i s oddanými příznivci ostravského Baníku.

„Byl jsem tam rok, takže vím co to je,“ říká.

„Tohle bylo jenom dětské hřiště,“ mávl rukou.

Zlínský trenér i přes vulgarity, nadávky a nevhodné chorály fanoušky znesvářených táborů pochválil.

„Kulisa byla úžasná,“ vysekl poklonu slušně zaplněnému hledišti Petržela.

„Nemám rád, když je na hřišti klid. Fanoušci mě potěšili,“ dodal.

Vzpomínky na Balkán v sobotu ožili u Vukadina Vukadinoviće: Rodák z Bělehradu nečekal, že se podobných davových scén dočká i na Moravě.

„Bylo to derby se vším všudy. Trošku mi to připomnělo domov. Jsem na to zvyklý, tady se to ale stalo poprvé,“ líčí sedmadvacetiletý útočník, který to měl snad ze všech zlínských hráčů do kabiny nejdál. „Když si fanoušci rozběhli, nebylo mi příjemně,“ přiznává Vukadinović.

„Nakonec nešli po nás, ale utíkali si něco vyříkat s naším kotlem,“ přidává.

Podle bývalého hráče Jablonce a Slavie emoce k derby i k fotbalu patří. „Diváci by však měli zůstat na tribuně,“ připomíná.

Zatímco ševci žádný přímý úder neschytali, spršce nadávek neunikli. Fotbalisty Fastavu překvapivě nekritizovali domácí fandové, nýbrž vlastní příznivci. „Já nevím, co tam fanoušci říkali. Byl tam stoper Bačo a kapitán Jiráček,“ říká Vukadinović.

Krajního obránce Fastavu Lukáš Bartošák tvrdá slovo fanoušků bolela.

„Makáme, hrajeme za sebe, klub i fanoušky, ti nám pak nám nadávají. Na nás volali, že jsme dali gól z vymyšlené penalty, což nechápu,“ kroutí hlavou Bartošák,

Přitom věrných příznivců si stejně jako zbytek zlínského týmu váží. „Těm, co nám fandili, samozřejmě děkujeme,“ vzkázal rodák z Brumova.

K incidentu se moc vyjadřovat nechtěl. „Tam to měli víc ohlídat policisté,“ myslí si. „Trošku jsem se bál. Já jsem byl na druhé straně, do kabiny jsem to měl nejdál,“ uzavřel incident Bartošák.

Výtržnosti se z Městského stadionu Miroslava Valenty přesunuly i do města. Policisté, strážníci i speciálně vycvičení těžkooděnci měli co dělat, aby udrželi pořádek v ulicích Uherského Hradiště. Některé fanoušky zadrželi, jiné pouze vyslechli.

Vzhledem k sobotnímu nerozhodnému výsledku všechny čeká něco podobného zase na podzim, kdy se Slovácko a Zlín v HET Lize utkají znovu.